A co udělit nějaké granty i muzikantům?
Ad LN 6. 9.: Léčba pražského grantového vředu bude bolet
Pravidelně rok co rok sleduji veřejnou divadelní strkanici o dotace na kulturu v hlavním městě. Vypadá to, že každý hraje proti každému (ve fotbale se tomu říká okýnka). Dohadování, kdo si zaslouží milion (dva, tři), kdo mizerný půlmilion a kdo (stydím se to napsat) jen nějakou tu pětimístnou částku, nebo dokonce nic, je takřka každodenní. Navrhuji jednoduchou léčbu: privilegium štědrého, ale jak se zdá i nebezpečného dostávání odejmout rozbolavělým divadelníkům a přidělit pro změnu někomu jinému – například nám muzikantům. My jsme totiž, z nějakého neznámého důvodu, proti těmto dotacím rezistentní.
Michal Němec, Jablkoň, jablkon@jablkon.com
Jsou i prospěšnější věci než olympiáda
Ad LN 5. 9.: Praha kandiduje na OH
Obléci si optimistické tričko a zformovat ústa do optimistického úsměvu není těžké. Ostatně jsme podobný budovatelský optimismus v této zemi zažívali po léta. Ale... Jak si to pan primátor představuje? Víme, jak na tom Praha je. Víme dále, co bylo třeba udělat pro podobný účel ve městech daleko modernějších. A konečně víme, jaké starosti dopadly na ta města po olympiádě. Zajisté to ví i pan primátor a možná i předseda tuzemského olympijského výboru pan Jirásek. Ten pochopitelně hájí své olympijské. Ale pan primátor byl zvolen do čela všech Pražanů a případná olympiáda by se týkala všech občanů republiky. Nevím, kolik z nich by pro olympiádu zvedlo ruku, bylo-li by na toto téma referendum. A mělo by být. Já osobně bych spíše zvedl ruku pro nemocnice, školy, sociální zařízení, sportovní zařízení pro lokální potřeby. Je to méně efektní, ale vsadil bych krk na to, že prospěšnější. Dnes nejsou peníze téměř na nic. Jsou snad propagátoři olympiády proroky, jimž kdosi sdělil, že za X let to bude výrazně (ne trochu) lepší?
Milan Jíra, Praha
Význam otázky našeho vztahu k USA stoupne
Ad LN 7. 9.: Radar? Západ lepší Východu
Musím s autorem, panem Bystrovem, zásadně souhlasit. Dodnes jsem nepochopil argumenty odpůrců radarové základny, počínaje představitelem absurdního spolku humanistů Tamášem a konče sociálnědemokratickým kvaziministrem zahraničí, marxistickým filozofem a rusofilem Zaorálkem.
Zachování a udržení prozápadního a atlantického kurzu je pro Českou republiku nezbytně nutné. Radarová otázka názorně vynáší na světlo to, proč úzká vazba se Spojenými státy jako dominantním (nikoliv diktátorským) členem euroatlantických bezpečnostních struktur je pro tento prostor tak důležitá. Nejnovější vývoj ukazuje, že se v jednotlivých oblastech světové politiky nedá vycházet z automatické identity pojetí, úsudků a zájmů mezi administrativou USA a jednotlivými vládami v Evropě. Otázka, kde my jako Evropané stojíme v současnosti ve vztahu ke Spojeným státům, americkým spojencům a jejich současným politickým prioritám ve světě, bude získávat totiž nadále značně na významu.
Uplynulá léta také ukazují, že díky bezprecedentnímu vojenskému potenciálu jsou USA schopny jednat unilaterálně. Tento unilateralismus vyvolává v některých částech Evropy zděšení, nicméně poslední léta dávají minimálně v Evropě najevo, že se toto směřování pravděpodobně bude v budoucnu jen posilovat, proto je v zájmu ČR, aby se podařilo zajistit a podpořit vysoký podíl USA na dynamickém rozvoji NATO a nedocházelo k oslabování vzájemných relací. Poválečný evropský přístup USA vedl k dosažení bezpečnosti a dlouhodobé prosperity států ležících v euroatlantické oblasti. Historické zkušenosti a postavení ČR vedou k přesvědčení, že přítomnost Spojených států na evropské půdě, včetně té naší, je v jejím bytostném zájmu. PhDr. Daniel Měřička, Praha
Zájem o prokurátorku je oprávněný
Ad LN 29. 8.: Nemají právo kdekoho špinit
Václav Vlk se ptá, jestli se investigativní žurnalisté zabývali některým „vrahem v taláru“. Sám si hned odpovídá: „To ne, oni mnozí z nich i jejich kamarádi stále sedí u soudů, i nejvyšších.“ A dodává: Tak se pustíme do staré báby, co soudila Horákovou, od té se odtáhnou i soudruzi z KSČM, ale kdo soudil Wonku, na to se ptát nebudeme, že?“
Ptát se na Wonkovy soudce je bezpochyby morální povinnost, ale i kdyby se na to neptali, nikterak je to nezbavuje práva zaměřit pozornost na „starou bábu, která soudila dr. Horákovou“. Z článku sice není zřejmé, koho onou paní v letech myslí, ale v souvislosti s nedávnými informacemi o komunistické exprokurátorce Brožové-Polednové je zřejmé, že píše právě o ní. Ta sice dr. Horákovou nesoudila, ale podíl na její popravě má také, a tudíž je zcela oprávněně středem novinářského zájmu. Autor tak paradoxně kritizuje aktivitu žurnalistů, po níž ve stejném odstavci volá. Mají-li tedy být „investigativci“ kritizováni, tak po mém soudu nikoli za to, že se zaměřili na Brožovou Polednovou, nýbrž kvůli tomu, že nevěnovali stejné úsilí soudcům politických vězňů z předlistopadové éry. Pátrání po nich ovšem nelze upřednostnit před těmi, kdo poslali na smrt Miladu Horákovou, protože pak bychom se dopustili hanebného znevážení její památky. Věřím, že takto svůj příspěvek Václav Vlk st. nemyslel, ale příslušný odstavec formuloval tak nešťastně, že takový dojem nechtěně vyvolal.
Lubomír Stejskal mrstejskal@gmail.com
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
