Žít v komunismu byla hanba. A ne že ne!
Ad LN 11. 9.: Nostalgici mohou opět jet s Andělem na hory
Pochvalná slova mluvčího Asociace českých cestovních kanceláří a agentur, že „lidé u nás se už otřepali z pocitu, že žít v komunismu byla ostuda...“, ve mně vzbudila podivné pocity. Ještě víc potom připravované zájezdy agentury Atis podobné rekreacím ROH, aby si na ně mohli starší lidé pěkně zavzpomínat. Ze stejného důvodu se podle něj vrátila na střechu pražského hotelu Crowne Plaza (bývalý Internacionál) i pěticípá hvězda (zatím zelená).
Lidská paměť je opravdu krátká. Co když však nejde o paměť, ale především o „kšeft“. Naštěstí se u nás ještě všichni lidé z pocitu, že žít v komunismu nebyla hanba, neotřepali, a ani se otřepat nechtějí.
Zdeněk Janík, Vrbice
Úkol pro české architekty a úřady
Ad LN 12. 9.: Záplavy naplnily dosud poloprázdné přehrady
Záplavy dělají velké škody. Ráda bych napsala, jak to už před 25 lety udělali v Rakousku pár kilometrů od Vídně proti proudu Dunaje. V záplavové oblasti byly stavební pozemky v krásné krajině. Stavební úřad vydal povolení ke stavbám rodinných domků s jedinou, striktní podmínkou: do výše prvního patra musely být domky postaveny na betonových sloupech.
Pro konzervativní Rakušáky to asi bylo nezvyklé, ale stavěli a každoroční záplavy tak dělaly minimální škody. Vznikla vesnička o asi 500 domcích, z nichž mnohé jsou dost veliké. Časem byla postavena přehrada, upraveno koryto Dunaje a záplavy jsou cca jednou za sedm let, a to ještě jen proto, že ve Vídni pozdě zvednou stavidla v soustavě kanálů a voda přijde proti proudu.
Domky jsou velmi různorodé, zahrady vzrostlé, zkrátka radost pohledět. To by byl úkol pro naše architekty (a úřady)!
Ing. Jitka Zemanová, Praha
Protestují proti radaru, protože se to už smí?
Ad LN 27. 8.: Pochod proti radaru prošel Brdy
Stejně jako většina našeho národa, tak i my, někdejší političtí vězňové z Uherského Hradiště, pozorně sledujeme otázku docela aktuální – radar. Nejsme schopni pochopit odpor starostů z oblasti Brd.
Nedávno jsme navštívili místa, kde naši členové v padesátých letech prožívali krutá léta v komunistických lágrech při těžbě uranu. Ve zmíněné oblasti jsme se setkávali také s místními občany a při rozhovorech na aktuální témata jsme společně došli k otázkám hodně citlivým. Hovořili jsme o nedávné minulosti. Hodně nyní víme o tom, jak náš „velký přítel – SSSR“ poctil tento kraj přítomností raket s atomovými hlavicemi, tedy zbraněmi jednoznačně útočnými – darem určeným k zabíjení a ohrožující dokonce celý kraj důsledky možného protiúderu.
A starostové, kteří nesouhlasí s umístěním radaru v Brdech, zajisté velmi dobře vědí, že žádný z nich, jejich otců či dědů neměl tehdy odvahu protestovat. A vědí také proč. Ano, ocitli by se v našich řadách se všemi důsledky z toho plynoucími.
Hovořili jsme také o přítomnosti. A my se ptali: z čeho asi pramení najednou vaše snaha, nevídaná odvaha protestovat proti umístění radarové základny – tedy součásti systému charakteru navýsost obranného, tedy toho, který chce pro miliony lidí jen a jen ochranu. Snad jen proto, že se to smí, že tu není nebezpečí ztráty svobody pro svobodný názor, ale je tu dokonce možnost zviditelnění se?
Prosíme pány starosty, aby přemýšleli, přehodnotili svůj postoj a aby byli svým občanům příkladem moudrého, poctivého uvažování.
Za pobočku Konfederace politických vězňů ČR v Uherském Hradišti Vladimír Drábek, předseda pobočky
Patří do stáda i oběti normalizátorů?
Ad Orientace LN 25. 8.: Historik – intelektuál
Historickou lekci o moderní morálce spojil Petr Zídek s úmrtím medievalisty Dušana Třeštíka. Vyzvedl jeho mimořádné odborné i publicistické schopnosti, přičemž nastavil zrcadlo všem českým historikům: „Ze stáda českých historiků se vymykal nejen svou výškou. Nebyl profesorem. Dokonce ani docentem. Akademické frčky... ho zjevně příliš nevzrušovaly... Čas, který jiní věnují upevňování svých pozic ve strukturách zbyrokratizované vědy, mohl využít plodněji.“ A basta! Co slovo, to perla.
Dušan Třeštík až na dvouletou asistenturu na pražské fakultě (1956–1958) po celý život pracoval v Historickém ústavu akademie. Neučil, a tudíž nemohl dosáhnout pedagogické hodnosti docenta či profesora. Jistě svou erudicí na to měl.
Zarazilo mě ovšem pojmenování českých historiků stádem. Zídek jako by spadl z nebe a neví, co se s historiky za poslední desetiletí stalo. Jejich nejtvořivější část, a charakterově nejčestnější, normalizátoři jednoduše poslali k lopatě, znemožnili jim práci, publikování, kariérní postup, takže jakéže „upevňování pozic“? Část jich putovala do vězení, větší část byla vyhnaná do ciziny. To se snad příslušníkům „zbyrokratizované vědy“ nestává, nebo ano? Patří i tyto oběti normalizátorů do „stáda“?
Třeštík znormalizován nebyl, mohl své hlavní dílo publikovat právě za normalizace. Co ho to stálo, co za to zaplatil, objasní snad budoucí dějepisec české historiografie. Měl výhodu, kterou v pořadu Na plovárně připomněl i Marku Ebenovi – byl středověkář a tam Biľakové svými pařáty nedosáhli, i když osud brněnského Mezníka ukazuje, že ani únik do starších etap dějin nikoho nechránil.
Ján Mlynárik. historik
***
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
