Platy poslanců?
Jen závist v tom není
Ad LN 20. 9.: Zákonodárci, přidejte si!
Volat jako senátor Kubera po zvýšení platů zákonodárců o několik násobků v době, kdy valná většina ostatních žije pod průměrnou mzdou a denně jen zírá, jak rostou ceny potravin, energií, nájmů a všech dalších životně nezbytných položek, považuji za nestoudnost. Úvaha, jak poté budou politici neúplatní, více kontrolovatelní či odvolatelní, nemůže běžnému konzumentovi našeho politického života být už ani úsměvná. Pokud spolehlivě nefungují základní mechanismy demokratické společnosti jako soudní a policejní moc a respektu hodná média, skutečně kontrolující a ne se utápějící v pseudokauzách. Když se někdo rozhodne ke službě veřejnosti jako politik, neměl by to poměřovat finančním kalkulem. Ostatně, co jiného nám politici napříč spektrem předvádějí. Vždyť největší finanční toky většině z nich nejdou přes plat či náhrady, viz mlžení kolem jejich příjmů a vydání. Jen prý tak typická česká závist v tom není.
Antonín Hudec, Praha
Činohra ND se snažila vyjít Havlovi vstříc
Ad LN 13. 9.: Odcházení v Národním jedině jako...
Chtěl bych reagovat na články Jany Machalické ohledně kauzy hry Václava Havla Odcházení a jejího (ne) uvedení v Národním divadle. Připomínám, že autor hry (kterého si velmi vážím) nabídl svoji hru divadlu s představou obsazení herců jiných než těch, kteří toto divadlo tvoří. Takže asi už od tohoto faktu tady něco nehraje a je jasné, že jednání nemohla být jednoduchá. Připomínám, že vedení činohry ND se snažilo vyjít Václavu Havlovi vstříc, jak úpravou již dávno hotového dramaturgického plánu, tak jednáním o kompromisním obsazení. Dále bych chtěl připomenout, že šéf činohry není odpovědný pouze za kvalitní repertoár, ale též vede lidi a má odpovědnost i za herecký soubor.
David Czesany, divadelní režisér
Ani sprostí vrazi, ani hrdinové
Ad LN 19. 9.: Topolánek chválil Mašíny
Premiér Mirek Topolánek se rozhodl přerušit váhání politiků kolem případu bratří Mašínů a v projevu na Dni NATO v Ostravě je označil za „hrdiny protikomunistického odboje“. Vysloužil si za to pochvalu od starých odbojářů i od Boba Fliedra, kterému se líbilo, že: „Vyseknul Mašínům poklonu, když je označil za hrdiny. Namísto mlčení či lavírování jasné slovo. Kam se hrabou všichni čeští prezidenti.“
Což o to, jednoznačnosti u nás doma nikdy nebylo nazbyt, ale někdy jsou chvíle, kdy nenechat se vtáhnout na tenký led černobílého rozhodování je ta nejjasnější odpověď. Kterou veřejnost ovšem nerada slyší, neboť ta chce milovat své hrdiny a nenávidět sprosté vrahy. A případ bratří Mašínů je zkrátka pro lidskou spravedlnost dvojznačný. O jejich upřímném antikomunismu není pochyb, byli zapálení, měli mladickou odvahu a rozhodli se pro akci, v níž šlo o všechno jiné než o to naše příslovečné „mnichovanství“. Jenže se to pak celé trochu vymklo z ruky a do cesty jim vstoupili konkrétní živí lidé. Prásk a na velký hvězdný okamžik se přilepil odér malého českého trapasu. Nebo jen smutně lidského. Jak jsme to uměli ve zlaté éře našeho filmu v 60. letech vzácně vyjadřovat. To byli už ovšem bratři Mašínové dávno bezpečně za vodou. Možná proto ti dva muži, z jejichž vystupování je cítit, že nedostatek sebevědomí nikdy nebyl jejich problém, stále nechápou, proč se u nás se vším tak pářeme. Nic nemám proti nim dvěma, ale jejich svědomí nechci ulehčovat ani tím, že je budu manifestačně nenávidět, ani tím, že jim dám medaili. Kromě toho, tu nejdůležitější odměnu si vybírají již skoro šedesát let. Ctirad a Josef tu střílečku tenkrát přežili.
Jan Mamula, mamulajan@centrum.cz
Drzý krok festivalu
Ad LN 20. 9.: Za zrušení koncertu prý může...
Boží mlýny… melou jistě. Skandál kolem zrušeného koncertu drážďanské Staatskapelle se sólistkou Hélene Grimaudovou na festivalu Pražský podzim (byl skutečnou a jedinou příčinou jenom stav nástroje?) je toho důkazem. Proč? Na programu úvodního koncertu festivalu neváhal pan Špiroch zařadit skladbu Oldřicha Flosmana Michelangelův kámen pro violu a orchestr. Flosman patřil k nejtvrdším a cynickým normalizátorům hudebního života, což pocítili jak skladatelé, tak interpreti. Jako ředitel Ochranného svazu autorského okrádal manipulacemi s tantiémami zastupované autory a ještě před listopadem 1989 byl vyšetřován policií. Nepatřil jako skladatel k žádné tvůrčí špičce v české hudbě. Co měl tedy tento dramaturgický, v podstatě provokativní a drzý krok festivalu znamenat?
Vida, spravedlnost se v podobě zrušeného hostování Dresdner Staatskapelle ozvala.
Marek Kopelent, marek_kopelent@volny.cz
Zatím nám jde o přežití
Ad LN 20. 9.: Pan doktor mystifikuje
Se zděšením jsem si přečetl příspěvek MUDr. Titmana z Prahy. Připadal jsem si, že jsem se vrátil do doby totality. Uvědomuje si pan doktor, že to, co doporučuje, hraničí se zdravým rozumem? To je totiž, jako kdyby si automechanik, který se zabývá opravami starých škodovek, koupil drahou diagnostiku pro nová auta a provedené opravy zákazníkům nemohl účtovat. Uvědomuje si vůbec pan doktor, že by dotyčný vyšetřoval zdarma, jen pro ten pocit, že dělá záslužnou věc? Až budou mít lékaři srovnatelné podmínky se Západem, pak si budeme moci dovolit udělat něco zadarmo, jen ze zájmu o věc. Ale protože zatím bojujeme o pouhé přežití, tak to není možné.
MUDr. Trávníček, praktický lékař
