Ad LN 18. 12.: Na obrtlíku politické nenávisti
Ano, také mne profesor Švejnar zklamal. Tím, že počítá s podporou komunistů při volbě prezidenta České republiky. Tohle přece není možné, kam jsme se to po těch dlouhých osmnácti letech dostali? Oni nás drží v šachu – podívejte se na ně v televizi, na výrazy jejich tváří!
Profesor Švejnar tak jak tak zvolen nebude – nevadí. Ale mohl nám, pokud by se trochu připravil, ukázat, jak se s nimi musí: prostě ne, podporu komunistů já nechci a taky nepotřebuji. Byla by to krásná tečka za první fází sametové revoluce. Václav Klaus by musel taky zareagovat, vždyť teď je to tak jednoduché, on i ten Švejnar komunisty berou!
Trochu mrazí, že pan Švejnar neví, co je na prezidentské standartě za nápis. Možná ale ví o vraždě Milady Horákové. Jestli mu ani tahle tragedie našich dějin nic neříká, pak je stejně ten nápis zbytečný.
B. Růžičková, petr.dom@atlas.cz
Jsme v tom nevinně
Ad LN 19. 12.: Setrvačnost a důchody
Jak si mám vysvětlit duševní pochody lidí, kteří žijí vedle nás a nevědí, že důchod je částka celkem neměnná, a to velmi nízká, zejména pro ty, kteří se narodili dříve (to není jejich vina, že byly malé platy) a jsou jim předkládány vyšší ceny elektřiny, plynu, nájemného, základních potravin a ještě mají platit u lékaře. Tam mimochodem chodí ze všech vrstev obyvatel nejvíce a jejich vydání budou tedy nejvyšší. Narodili se dříve a lidský organismus je opravdu po nějakém čase opotřebovaný. To jistě vidí na svých rodičích i ti, co nám tuto situaci připravují.
Žádný z nás, důchodců, se v minulém režimu nemohl na tuto situaci připravit – nebylo z čeho a v té době jsme tomuto státu vychovávali děti, tedy živili je a platili jejich studia. Dali jsme tomuto státu všechny své síly a on nám teď odplácí.
Je opravdu rozdíl mít 7000 a 70 000 na měsíc. Ta jedna nula dělá divy. A tak tedy pohádka Járy Cimrmana Jak chudák do ještě větší bídy přišel je pro nás skutečností.
Marie Dufková, Praha
Na Staromák se vejdou Hus i mariánský sloup
Ad LN 19. 12.: Mariánský sloup býval vždy politikum
Jak se dalo čekat, příspěvek pana Šťávy, přimlouvající se za obnovení mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, vyvolal plamennou negativní reakci. Zdeněk Zacpal v ní rozebírá politické souvislosti doby reformace a protireformace, ve které byl tento sloup postaven. Ta byla bezesporu spojena s nadmíru odpudivými zločiny, páchanými oběma stranami (nikoliv pouze jednou stranou, jak by se mohlo zdát z výkladu pana Zacpala). V pozadí těchto zločinů stálo propojení křesťanských konfesí s cynickou mocenskou politikou. Toto neblahé spojení se nicméně týká šestnáctého až sedmnáctého století, a nikoliv století jednadvacátého. V naší době již nejsou konfesijněpolitické rozpory raného novověku ani trochu aktuální. Představa, že český národ je rozdělen na katolíky a „druhou stranu“, evangelíky, už může působit jen úsměvně. Dnes žijeme v době ekumenismu, ve které katolíci a evangelíci vědí, že patří k sobě a dohromady tvoří (společně s pravoslavnými) poměrně nepočetnou, nicméně významnou křesťanskou menšinu. Její význam je dán mj. klíčovou rolí křesťanství v naší kultuře a dějinách. V jejich rámci má své místo jak „tradiční“ katolická zbožnost, tak i tradice křesťanských reformátorů. Pokud by na Staroměstském náměstí stály vedle sebe socha Mistra Jana Husa i mariánský sloup, vyjadřovalo by to právě tuto skutečnost. Pro toho, kdo vidí náboženský rozměr obojího, by tím nevznikl žádný rozpor. Vždyť sám Hus byl mariánským ctitelem.
Vít Machálek, Brno
Ctnosti popichují
Ad LN 18. 12.: Na co křesťanské zásady? Lidovcům...
Jistý starosta vyžene Romy z jejich domovů, píše paní Davouze. On jim chtěl záměrně ublížit? My, občané, jsme to pochopili jinak: že jim hodlá poskytnout lepší životní standart a příležitost ukázat, zda námitky sousedů proti jejich odlišnému chování byly oprávněné, nebo ne. Zmíněný pán se dopustil horší věci: neopustil svou rodinu a nezaložil nové soužití s dámou, kterou tím velmi rozhořčil. Zdá se, že i část národa mu manželskou vytrvalost a snahu poskytovat lepší životní podmínky potřebným má dosti za zlé... Ony ty křesťanské ctnosti dost nekřesťany popichují.
J. V. Pospíšilová-Šteflová, dr.pospisil@seznam.cz
Jakého nechci prezidenta
Ad LN 15. 12.: Švejnar vyzval Klause
I když si nemůžeme moc vybírat, stojí za to vyjmenovat, jaké vlastnosti by neměl mít náš pan prezident. Tak tedy by to neměl být egocentrik, který si bere stát, jehož je představitelem, jako zástěrku, aby světu předestřel své geniální názory a samolibě čekal na uznání (aspoň na domácím dvorku). Neměl by být tudíž samolibě ješitný, toužící po obdivu, jemuž dělá nesmírně dobře, když je oslavován, obdivován a … dokonce líbán, i když jen od venkovských babiček. Je to možná malicherné, ale nechtěl bych proto také, abychom měli prezidenta se zvláštním šklebem, se svěšenými koutky, protože to opravdu působí dojmem, jak se cítí nadřazen a patrně i opovrhuje těmi u svých nohou, jak mu dělá dobře obdiv a potrpí si na okázalost. Nechci, aby prezident vymetal kdejakou akci, kdejakou příležitost se okázale zviditelnit a nechat oslavovat a na druhé straně státnicky selhávat při hledání našeho místa ve světě. Zákonodárci ale vědí lépe než my, co je pro nás dobré.
Radomír Mrkva, Brno
***
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
