Ad LN 2. 1.: Putinův evropský spojenec Klaus
Je zřejmé, že před volbou prezidenta budou Klausovi odpůrci přinášet nejrůznější důvody proti jeho volbě. Debata před volbou prezidenta by však měla být vedena seriózními argumenty a ne pouze nenávistí k současnému prezidentovi. Má-li Josef Jařab pocit, že Klaus při setkáních s ruskou stranou „servilně mluví klopotnou ruštinou“, budiž, je to jeho názor. Než však použije argument, že „Klaus za svého mandátu nevykonal oficiální návštěvu většiny členských zemí EU“, měl by si na zahraničním odboru kanceláře prezidenta zjistit skutečný stav. Dozvěděl by se, že prezident Klaus během svého pětiletého prezidentského období uskutečnil oficiální návštěvy 21 zemí unie, což je většina z 26 (bez ČR).
K „maximální vstřícnosti Klause k Moskvě“, jak píše Jařab, je potřeba uvést, že Klaus několikrát definoval jako zásadní problém skutečnost, že v Rusku chybí existence, a tím i soutěž politických stran. V Česku naopak dlouhodobě patří k hlavním odpůrcům „politického“ prezidenta Klause právě zastánci „nepolitické politiky“ v čele s bývalým prezidentem Havlem (který již přispěchal podpořit nepolitického Švejnara). Paradoxně, právě Putinův příklad ukazuje, do jakých konců může nepolitická politika vést.
Tomáš Jirsa, starosta Hluboké nad Vltavou a senátor
U Švejnara vadí, co nevadilo u Karla IV.?
Ad LN 2. 1.: Havel podporuje Švejnara
Havel podporuje Švejnara - ovšem ten jeho dlouhý pobyt v Americe! A to občanství!
Před novoročním projevem pana prezidenta Klause jsem zapnul televizi o chvíli dříve a mimoděk vyslechl kousek pořadu Karel IV. Tam se mi připomnělo, že čeští stavové si pro svého krále museli dojet do Itálie, a že se Karel pořádně naučil česky, až když se stal českým králem. Ještě že čeští voliči neměli před 600 lety takové požadavky na svého krále, jako mají dnes na svého prezidenta. To bychom přišli o Největšího Čecha.
Ondřej Fischer, Praha
Růst penzí zohlední růst životních nákladů
Ad LN 2. 1.: Reforma-Důchody
Je nutné uvést na pravou míru informaci týkající se růstu důchodů na tematické stránce k reformě. Ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas neprohlásil, že „důchodci by měli letos vydat měsíčně jen 115 korun navíc“. Došlo zřejmě ke zkreslení údajů z tiskové zprávy k valorizaci důchodů na letošní rok, v níž se uvádí, že valorizace důchodů bude letos vyšší než předpokládané zvýšení cen související se změnami v daňové oblasti (zvýšení spodní hranice DPH, ekologická daň). Podle propočtů ministerstva se toto zvýšení projeví růstem čistých výdajů důchodců o cca 115 Kč. Přitom základní výměra důchodu se pro všechny důchodce letos zvyšuje o 130 korun. Zvýšené životní náklady důchodců byly již částečně kompenzovány nejvyšší valorizací penzí za posledních devět let v loňském roce v průměru o 504 Kč, zhruba o třetinu nad povinné minimum. Důchodci mají zároveň jako jediná sociální skupina jistotu, že růst životních nákladů bude stoprocentně zohledněn při každoroční automatické valorizaci jejich příjmů. Její minimum se stanovuje z úhrnného nárůstu spotřebitelských cen a třetiny růstu reálných mezd, přičemž tato valorizace se vždy vypočítává na základě pohybu těchto ukazatelů v příslušném roce. Platí, že stejně se bude postupovat i v roce letošním. Důchodci mohou počítat s tím, že do valorizace důchodů v roce 2009 se opět stoprocentně promítne minimálně růst cen a třetina růstu reálných mezd v roce 2008.
Zároveň je potřeba upřesnit informaci, že pracující „důchodci nebudou odvádět daň ze mzdy“. Nebudou ji nově odvádět zhruba do výdělku 10 000 korun měsíčně, kdy si v této výši proti loňskému roku polepší o 1000 korun měsíčně mimo nárůst penze. To je způsobeno možností uplatnit daňovou slevu ve výši 24 840 korun ročně.
Jiří Sezemský, vedoucí oddělení styků s veřejností, Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR
Myšlenku integrace bychom měli hájit
Ad LN 2. 1.: Žijeme v nejlepším období Česka
V reakci na zvyšující se prostupnost státních hranic v rámci Evropské unie zdůraznil prezident Klaus ve svém novoročním projevu důležitost ochrany české identity. Jedině tak totiž můžeme, podle hlavy státu, zabránit opětovné ztrátě svobody. Jak prezident Klaus v dalších odstavcích uvádí, byly to především roky 1938, 1948 a 1968, tedy předzvěst nacistické okupace, komunistický převrat a invaze sovětských vojsk, které byly pro svobodu Československa kritické.
Prezident republiky tímto dává implicitně do souvislosti fašistické a totalitní útoky na českou svrchovanost a možnou ztrátu národní svobody v důsledku pokračující evropské integrace.
Zajímalo by mne, zda by Československo muselo v první polovině 20. století čelit výše uvedeným událostem, kdyby se evropské země po první světové válce nestáhly do sebe, neuchýlily k ochranářským praktikám a iniciovaly projekt evropské integrace, který vznikl až v důsledku války druhé, o třicet let dříve. Pravděpodobně nikoli... je proto logické, aby Česká republika právě kvůli své historické zkušenosti s totalitními režimy hájila, a nikoli hanila myšlenku evropské integrace.
Jana Kalvodová, University of London, Londýn
***
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
