Ad LN 11. 1.: Proč se Klaus bojí veřejné diskuse
Nikdy bych si nedovolil použít takový titulek, kdyby už v nadpisu nebylo potřeba dehonestovat adresáta tak, jak to učinila sama Jiřina Šiklová v Úhlu pohledu titulkem Proč se Klaus bojí veřejné diskuse. Proč ale opravdu píše do novin? Potřebuje totiž sdělit definicí per negatione, jak skvělý kandidát je Jan Švejnar. A s použitím averzu (doslovného i obrazného) napsat, že Václav Klaus zná zákulisní postupy, že na někoho, ne-li na všechny, něco ví, že může někoho vydírat a sám může být vydírán. Že má máslo na hlavě, že bude jednotlivcům zavázán, a naopak, že ho jiní budou upozorňovat na jeho hříchy a na dálku řídit či usměrňovat.
Šiklová už vůbec nepředpokládá, že by poslanci vládnoucí strany volili Klause dle svého slibu a svědomí, nýbrž nepokrytě tvrdí, že zvednou ruku na pokyn „rodné strany“. Jako by sama rozuměla, jak to v rodných stranách chodí. A pak přichází nabádání, co všechno prezident je a že nás, občany, prezident svou neochotou vlastně uráží. Je to elegantně ověšeno výzvou k fair play. A s tím mám největší problém. Respektovaná socioložka přesvědčuje přesvědčené, že demokracie je permanentní diskuse. Nic proti ničemu, až na to, že autorka, postrádající „fair play“, je rovněž autorkou výroku: „Raději se mýlím s Havlem, než abych měla pravdu s Klausem.“ Proboha, proč zrovna ona chce slyšet Klause?
Bohumil Nekolný, Český Brod
Diskriminováni jsou čeští občané
Ad LN 11. 1.: Němci jezdí pracovat do Česka
V článku byla uvedena mylná informace, že „to, že Němci nemají žádná omezení na práci v České republice, považuje české ministerstvo práce a sociálních věcí za diskriminační“. Za diskriminační pro české občany naopak považujeme stav, kdy ještě pět zemí Evropské unie - včetně Německa - dosud zcela neotevřelo pracovní trh, podobně jako učinila Česká republika. Nedávné pootevření pracovního trhu v Německu pro některé odborníky s vysokoškolským vzděláním je jen malým krůčkem k úplnému odstranění bariér volného pohybu pracovní síly. Proto musíme trvat na co nejrychlejším uvolnění trhu práce ve zbývajících zemích EU. Uvítali bychom, kdyby se tak stalo i v Německu (a Rakousku) dříve, než v nejzazším možném termínu v roce 2011.
Jiří Sezemský, vedoucí oddělení styků s veřejností MPSV ČR
Jde skutečně o zkvalitnění?
Ad LN 12. 1.: Chci dělat 24 hodin kvalitu
Bohužel, paní Tachecí si udělala špatný odhad sledovanosti. Také platí, že žádné médium se nemůže zavděčit všem. Rádio veřejné služby má v podstatě jedinou, mimořádně silnou a vesměs konzervativní cílovou skupinu. Jsou to lidé středního a staršího věku se středním nebo vysokoškolským vzděláním, kteří se chtějí něco dozvědět víceméně tradičním způsobem. Já jsem například věrná posluchačka Radiožurnálu a Vltavy a vůbec nemám chuť zapnout si třeba Frekvenci 1 nebo Kiss Hády. Mé dospělé děti mi při návštěvě okamžitě tlumí Radiožurnál, protože rozhlas poslouchají převážně jako kulisu. Volí tedy soukromá rádia.
Mně na novém schématu vadí mnoho věcí. Budou mi chybět například ranní poznámky Ivana Hoffmana. Vadí mi také tzv. nová dynamičnost Radiožurnálu. Považuji ji spíš za ubíjející stereotyp. Proč mám každou čtvrthodinu poslouchat zprávy, předpověď počasí, situaci na silnicích? Chápala bych to v případě ohrožení republiky třeba hurikánem Kyril, ale jinak je to zralé na vypnutí. K čemu je kouskování tradičních rubrik typu Křesťanský týdeník? Po první části zmíněné rubriky následuje opět počasí, sjízdnost... Pak už mi snad chybí jen stav vozovek v Jeruzalémě. Úlevou je mi pak ve všední dny hodinový rozhovor paní Výborné se zajímavými lidmi a zatím také snaha moderátorů o solidní češtinu... Pozor, skleróza hudební redakce pokračuje.
Jarmila Večerková, Brno
Pan Jan Švejnar v jiném světle...
Ad LN - Pátek 11. 1.: Mám se zříct nevlastní matky?
Koncem října roku 2005 jsme se s manželem a početnou skupinou vraceli z dovolené na Kypru. Do autobusu přistoupil pan Jan Švejnar. Poznala jsem ho, protože jsem jeho foto viděla u odborných článků v novinách. Jak v autobuse, tak i na letišti si nikoho nevšímal a tvářil se velmi povýšeně. Takového prezidenta nechceme!
Dagmar Štěrbáčková, Praha
Těžká volba
Ad LN 10. 1.: Duel o Hrad? Jen pro 81 lidí
Před zákonodárci, kteří budou v únoru volit českého prezidenta, stojí nesnadný úkol. Soudím tak podle otázek nejčastěji diskutovaných na internetu a v médiích.
Volitelé si budou muset vybrat mezi člověkem, jehož tu skoro nikdo nezná, a politikem, kterého známe jako falešný pětník. Budou muset volit mezi mužem neznajícím nápis na prezidentské standartě a člověkem, který jako prezident členské (a napřesrok i předsednické) země EU výslovně odmítá nad svým sídlem vztyčit vlajku tohoto společenství. A konečně budou muset dát přednost buď muži, jenž má kromě českého i občanství největší demokracie světa, nebo člověku, jehož zásluhy ocenil nástupnický stát mocnosti, v jejímž područí jsme čtyři desetiletí byli (a která nás dvě desetiletí z toho okupovala).
Věru těžká volba. Nebo ne?
Josef Péča, Praha
