Ad www.lidovky.cz 2. 4.: Katolíci chtějí zachránit Hrad
Současný návrh majetkového vypořádání s církvemi se stal předmětem spousty mylných komentářů, nejen z řad opozičních politiků. Jedním z „argumentů“, se kterým se proti návrhu vystupuje, je poukazování na finanční náročnost celé operace. Jak může vláda myslet vážně slova o boji s neuspokojivým stavem veřejných financí, když si na sebe bere břemeno splátek církvím? Takto se ptají odpůrci návrhu.
Neuvědomují si jednu základní věc. Dluh státu vůči církvím již existuje, ačkoli nemusí být zahrnut v oficiálních statistikách. Tento dluh fakticky nevzniká dnem případného schválení současného návrhu, tento dluh totiž vznikl již po roce 1948. Protože vláda chce opravdu zastavit zadlužování naší země, rozhodla se tento dluh, který způsobili komunisté, splácet.
Nabízí se paralela s ekologickými škodami z dob socialismu, které zbyly po privatizovaných státních podnicích. Byly vyčísleny na cca 200 miliard Kč a na jejich odstraňování je nutno používat zdroje, které by jinak mohly být použity např. na nastartování důchodové reformy.
Až se nám někdo bude snažit namluvit, že po čtyřiceti letech socialismu bylo Československo jednou z nejméně zadlužených zemí, vzpomeňme si na výše uvedené položky, které do oficiálních statistik zahrnuty nejsou. Nejlepší by bylo na tento dluh vystavit účet nástupnické KSČM, jejíž představitelé jsou při kritice církevních restitucí nejvíce slyšet. To bychom se však nápravy křivd jen stěží dočkali.
Jakub Haas, zástupce tiskového mluvčího MF ČR
Mám výhrady k článku o Janu Masarykovi
Ad LN – Orientace 15. 3.: Výročí jedné tajemné smrti
K článku Petra Zídka mám vážné výhrady. Píše o Janu Masarykovi s neskrývanou antipatií, ačkoli ho nezažil, jak jsem ho zažila já. Neví, jaký význam měly za německé okupace jeho projevy každý týden v BBC, jak jsme se na ně těšili, jak nám dodávaly svou věcností odvahy.
Petr Zídek píše, že od roku 1945 prováděl Jan Masaryk bez výhrad prosovětskou politiku a podrážel své západní partnery. Proč tedy zemřel několik dnů po únorovém komunistickém puči r. 1948? Proč by sahal k sebevraždě, kdyby vývoj událostí šel pro něho žádoucím směrem? Radila bych autorovi, aby si přečetl Hovory s Janem Masarykem od V. Fischla (s. 104–106). Probírají v něm různá témata, Viktor Fischl na rozdíl od Petra Zídka J. Masaryka dobře znal a je tam i stať o posledním rozhovoru dva dny před Masarykovou smrtí.
Vyplývá z ní, že Masaryk byl vývojem situace zdrcen. Je ostatně znám jeho výrok na letišti po návratu z Moskvy – Jel jsem do Moskvy jako svobodný člověk a vrátil jsem se jako Stalinův pacholek. Šlo o kategorické odmítnutí Marshallova plánu diktované Stalinem.
V knize se také píše o tom, že Masaryk měl v úmyslu opustit republiku a oženit se s americkou spisovatelkou Marcií Davenportovou, která o tom také napsala. Každý Masarykův krok byl sledován a toto byl jasný důvod k vraždě, diktovaný Moskvou. Ať už byl tedy zavražděn ve svém bytě a vyhozen z okna, nebo se snažil svým vrahům utéci a zřítil se dolů, byla to vražda.
K. Trojanová, Praha
Páni politici, ušetřete nás apelů
Ad LN 2. 4.: Návrat s auditem v zádech
Pánové ve vládě nám posledních pár měsíců dopřávají hru na návrat pana Čunka. Finále oznámili právě na apríla a možná si mysleli, že to občané vezmou jako dobrý vtip, byť pan Bursík přitom utrousil něco jako, že z toho není právě „happy“.
Nikým nevolený arbitr mravnosti pan Schwarzenberg sice přislíbil, že úsměvné hospodaření rodiny pana Čunka prověří jakýsi audit jím vybrané firmy, ovšem potrvá to zase pár měsíců. Takže o zábavu bude postaráno zřejmě i v jinak okurkové letní sezoně.
Jako občan a daňový poplatník takový přístup odmítám. Pan Čunek se svým vystupováním v politice dostatečně zdiskreditoval, jeho kredit v očích většiny občanů, zřejmě kromě skalních stoupenců strany lidové, nevrátí už ani boží zázrak, natož nějaký upatlaný audit. Když už hru Jak snadné je vládnout pojímáte jako frašku bez skrupulí, ušetřete nás pro příště alespoň těch apelů na mravnost.
Antonín Hudec, Praha
Juvíjuvíjachacha
Ad LN 1. 4.: Z kalendáře
Ludvík Vaculík ve svém Posledním slovu ocitoval pouze začátek jímavé německé písničky o květince jménem Erika, neboť zapomněl, co s ní bylo dál. Nebylo asi nic, neboť dál už se zpívá jen refrain, jehož mužné a vojácké znění pro doplnění jeho osmi slovníků ocituji doslova: „Júvíjúví jů jachacha, júvújúví jů jachacha! Ju ví ju ví jů ja cha-cha und das heisst Erika!“ Jiří Navrátil, Praha
Mipam, lama s Paterou moudrostí
Ad LN 1. 4.: Z kalendáře
Je vidět, že pan Vaculík citoval z vydání Mipama u R. Škeříka z roku 1937 (str. 57). V dalších třech vydáních této knihy (1969, 1990, 2000) jsem citát uvedl ve správném tibetském tvaru: di kä daggi thöpa di čigna. „Tato slova jsem slyšel: jednoho dne, když…“ – stereotypní začátek buddhistických súter.
Josef Kolmaš, Praha
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
