Ad LN 31. 3.: Praha je 12. nejoblíbenější město světa
V pondělí v podvečer jsem se vracel Prahou domů přes poměrně pusté prostranství dvora Národního divadla. Přesto jsem se u jedné lavice zastavil, sedl si a začal zírat na dva mladé kluky, kteří v jednom rohu dvora předváděli parádní kousky na těch malých kolech s kusy lešenářských trubek na předním i zadním kole.
Líbí se mi sledovat kohokoliv, kdo něco umí a dělá dobře - ať už je to skejťák, baleťák, hokejista nebo zedník. Líbila se mi i tahle podívaná.
Ten vyšší z nich nestihl ještě ani dvakrát s kola spadnout, když je začala vyhánět uvědomělá občanka v postproduktivním věku, a to slovníkem, který by si nic nezadal s mluvou průměrného dlaždiče. „Hajzlové! Táhněte pryč, je tu Zákaz!“ Kluci byli rozumní, ignorovali ji. Když vzápětí na udání dorazil starší hlídač Divadla, kluci k mé nelibosti přestali s exhibicí, aby si od klidného zástupce Pořádku vyslechli, že musí pryč, nebo zavolá policii.
„Jděte raději na pivo,“ zmírnil ten starý dobrý muž svou pohrůžku udání kluků na policii.
To už bylo i na mě příliš, zvedl jsem svou tašku a s blbou náladou se vrátil domů.
Doufám, že generace, která vyhání mladé z ulice, nebo je - v lepším případě - posílá chlastat do hospod, vymře dřív, než svým uvědomělým počínáním život města zcela zahubí. Radovan Chládek, Praha
Bude na Šumavě zatažena zelená opona?
Ad LN 7. 4.: Zákon? Co to je?
Panu Dr. Miroslavu Hudcovi doporučujeme, aby se nejprve blíže seznámil s podstatou sporu o podobu Šumavy. Jedná se o snahu vedení Národního parku a MŽP vytvářet velká souvislá území tzv. divočiny. Děje se tak jednak ponecháváním nejcennějších pralesních částí bez ochrany proti škůdcům (například Černohorský prales u pramenů Vltavy či pralesní ekosystémy I. zóny Trojmezná ad.) a současně rozšiřováním tzv. bezzásahového (tedy bez zásahů proti kůrovcům) režimu na nepůvodní kulturní a hospodářské porosty. V tom prvním případě nenávratně mizí podstata, kvůli které byl NPŠ vyhlášen, a v tom druhém dochází na velkých plochách k rozpadu lesa a tím i ztrátě jeho nezastupitelných ekologických funkcí. Nejen podle našeho názoru je právě postup vedení NPŠ v rozporu se zákonem. Náš postoj se opírá i o řadu závěrů jednání Rady NPŠ v posledních letech, která konstatují, že uvedená opatření odporují platnému Plánu péče, platné zónaci ochrany přírody NPŠ a platným nařízením MŽP.
A jaká je situace přímo na Šumavě? Zastupitelstva Kašperských Hor a Volar přijala usnesení o záměru vystoupit s městskými lesy z NPŠ. Šumavské obce zásadně nesouhlasí s rozhodnutím ministra Bursíka o způsobu likvidace vyvrácených stromů po orkánu Kyrill, a podaly proti němu rozklad. Toto rozhodnutí mj. obsahovalo i objem kmenů, které v NPŠ zůstaly bez zpracování ležet (cca 140 000 m3 dřeva) a položilo základ předpokládané kůrovcové kalamity. Protože ministr Bursík na rozklad obcí ani na následnou žádost nereagoval, 15 obcí na něj podalo v březnu tr. žalobu pro nečinnost. Ministr následně své rozhodnutí potvrdil. Obce ale s jeho rozhodnutím nesouhlasí dále. Jihočeský kraj usnesením zastupitelstva žádá vládu, aby rozhodla, jaký je veřejný zájem na Šumavě. Sedmnáct let po založení Národního parku Šumava to není normální vztah mezi představiteli samospráv a NPŠ.
Musíme se tedy naléhavě ptát, o co na Šumavě skutečně jde. Jde o hájení skupinového zájmu několika lidí, kteří se zaštiťují jednostranným a účelovým výkladem zákona a ve jménu neporušené přírody a umělé divočiny chtějí na Šumavě zatáhnout novou, zelenou oponu? Věc ochrany přírody si musí umět získat veřejnost na svou stranu, protože ochrana přírody v národním parku není záležitostí elit, ale národa. A to se šumavským ochranářům ani ministrovi životního prostředí zatím vůbec nedaří.
Jiřina Rippelová, Tomáš Jirsa, senátoři na Šumavě
Reakce soudců Nejvyššího soudu
Ad LN 14. 4.: Němcův direkt justici
V reakci na článek uveřejněný v Lidových novinách v pondělí dne 14. 4. pod názvem Němcův direkt justici autora Jaroslava Spurného se chceme ohradit proti nařčení hrubě se dotýkajícímu naší profesní cti, jež je obsaženo v uvedeném článku, podle něhož senát Nejvyššího soudu ve věci tzv. katarského prince rozhodoval tak, že „tito soudci ze zbabělosti nebo na pokyn svého nadřízeného Kučery veřejně podpořili možnou korupci ministra spravedlnosti Němce“.
Uvedená tvrzení jsou zcela nepravdivá a pomíjí možnost, která odpovídá skutečnosti, totiž, že senát Nejvyššího soudu v uvedené věci rozhodl důsledně podle platné zákonné úpravy, tj. podle ustanovení § 448 odst. 1 písm. a) trestního řádu, jež jednoznačně svěřuje předání trestního stíhání do ciziny ve stadiu po podání obžaloby do výlučné a nikým nepodmíněné pravomoci ministerstva spravedlnosti. Ve svém rozhodování je i Nejvyšší soud vázán zákonem, jak to vyplývá z ustanovení čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky, a v souladu s ním také Nejvyšší soud v této věci rozhodl.
JUDr. Antonín Draštík, JUDr. Karel Hasch, JUDr. Stanislav Rizman, členové senátu Nejvyššího soudu OPRAVA V komentáři Němcův direkt justici (LN 14. 4., str. 10) jeho autor Jaroslav Spurný uvedl, že ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil se v případu katarského prince Sáního dosud neobrátil na Ústavní soud, jak to kdysi sliboval. Ve skutečnosti tak Jiří Pospíšil učinil už v říjnu 2005. Za uvedenou chybu se autor i redakce omlouvají.
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
