Ad LN 16. 4.: Čeští šéfredaktoři píší prezidentu...
Zájem šéfredaktorů českých deníků o svobodu tisku, resp. specificky svobodu tištěných médií provádět vlastní editorskou práci, by neměl být vnímán jen jako projev solidarity jedné profesní skupiny. Apel českých šéfredaktorů na slovenského prezidenta je naprosto oprávněný a shoduje se například s kritikou vysokého komisaře OBSE pro svobodu tisku. Dá se bohužel očekávat, že nebude vyslyšen. V pondělí 14. 4. odpoledne vystupoval prezident Gašparovič na plénu Parlamentního shromáždění Rady Evropy, kde se na něj s apelem zákon nepodepisovat obrátil jménem politického klubu Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE) jeho předseda Eörsi.
Prezident Gašparovič ve své odpovědi odmítl, že by zákon potíral svobodu slova, a před plénem Rady Evropy odkázal nespokojence na to, aby se obrátili na slovenský Ústavní soud nebo na Evropský soud. Je smutnou skutečností, že snahy politiků o nasazení náhubku médiím jsou zejména v postkomunistických zemích, kde máme mizivou tradici svobodného tisku, vcelku běžné a že řeči o potřebě uzákonit právo na odpověď se často objevují i mezi našimi politiky. Případ slovenského tiskového zákona by nám měl připomínat jak skutečnost, že svoboda není samozřejmá, tak důležitost, kterou může v budoucnu mít i pro nás přijímání závazných norem zaručujících práva a svobody na evropské úrovni, nikoli pouze na úrovni národní legislativy.
Jiří Zlatuška, senátor, člen Aliance liberálů a demokratů pro Evropu v Parlamentním shromáždění Rady Evropy
Vražedkyně pod kontrolu
Ad LN 11. 4.: Koalice se hádá o interrupce
Až neuvěřitelně působí pokřik, který spustily některé odbornice na boj za ženskou rovnoprávnost, když lidovci navrhli, že by mohlo být uzákoněno, aby potrat byl proveden ženě pouze v případě, že s tím vysloví souhlas otec plodu, pokud žena otce uvede. Pominu-li hrůzu doby, která zabíjí nenarozené, opravdu nechápu, co kdo proti tomu návrhu má. Jsou-li potřeba dva k rozhodnutí dítě mít, je nepřirozené, aby o jeho nebytí rozhodoval jeden. Navíc je to velký krok k zodpovědnému výběru partnerů. Miroslav Gruner, miroslav.gruner@seznam.cz
Raději důstojnost a svobodu svědomí
Ad LN 14. 4.: Ne církve, ale majetek je svatý
Pan Alexander Tomský ve svém diskusním příspěvku tvrdí, že polovina obyvatelstva „trpí předsudkem“, protože je stále proti „navracení majetku“ církvím, zejména té jedné velké. Když s tím prý nesouhlasí, dá se říct, že „stále ještě nepatří do Evropy“.
Ovšem panu Tomskému se dá ukázat mnoho příkladů zemí mimo Evropu na jiných kontinentech, které přinejmenším v mnoha ohledech fungují lépe než nejedna země evropská. Přejděme zde zvláštní způsob, jak římskokatolická církev u nás po Bílé hoře ve spolupráci s Habsburky a jejich lidmi onoho majetku rychle nabyla. A otázku po veřejnoprávní či soukromé povaze onoho požadovaného majetku. Avšak nejen ve světě, ale i v (Tomského vysněné) západní Evropě jsou majetkové poměry církví v různých zemích různé.
Pan Tomský považuje již fakt, že stát vlastní svatyni, za byzantinismus, cézaropapismus, Rudé náměstí. Jak tedy nazve poměry ve Francii? Tam je římskokatolická církev v jistém smyslu ještě daleko chudší než u nás: nevlastní dokonce ani jednu svatyni, ani jednu katedrálu postavenou před rokem 1905. Toho roku tam totiž proběhla reforma, jejímž cílem bylo praktické naplnění svobody svědomí a rovnosti mezi členy i nečleny církví. Stát církvím zabavil (ale zčásti ponechal k užívání) jejich dosavadní majetek a zároveň je i přestal financovat. Reforma byla provedena a odhlasována ne komunisty, ale drtivou většinou tehdejších demokratů v parlamentu. Nepředznamenala přitom kulturní úpadek ani totální ztrátu svobody, jak se pan Tomský obává. Ve srovnání se sousedními zeměmi Itálií, Španělskem či Německem se země v následujících desetiletích naopak těšila větší míře názorové svobody a volnosti.
Eventuálním zamítavým postojem k vydávání ještě dalšího majetku by mohli naši poslanci naopak zejména římskokatolické církvi lépe objasnit slova, která po roce 1989 příliš veřejnosti nepřipomíná. Slova evangelií o neshromažďování pokladů na zemi, ale o jejich ukládání v nebi. Kde je totiž koho poklad, tam je také i jeho srdce.
Zdeněk Zacpal, Praha, překladatel
Elektřinu nelze schovat
Ad LN 16. 4.: Zhasneme světla?
Škoda, že se autor neporadil s odborníkem na rozvodné sítě. V posledním čísle časopisu Vesmír tuto situaci rozebírá Ing. Pavel Šolc a dokládá, že takováto akce, dobře organizovaná, se rovná v Evropě teroristickému činu. Kdyby totiž současné vypnutí způsobilo výpadek spotřeby větší než 4000 MW (20 milionů vypne dvě 100W žárovky), překročí se rychlé rezervy a rozvodná síť se rozpadne. Že elektřinu nelze „ušetřit a schovat“ na druhý den, je ovšem nad hranici vzdělání „aktivistů“, kteří takovéto akce připravují a oslavují.
J. Drobník, Sedmpany OPRAVA V anketě k slovenskému tiskovému zákonu (LN 12. 4., str. 9) jsme u jména předsedy Poslanecké sněmovny uvedli nesprávnou stranickou příslušnost. Miloslav Vlček ve sněmovně zastupuje ČSSD, nikoli ODS. Za toto nedopatření se redakce LN omlouvá.
***
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
