Ad LN 25. 4.: Příběh Pavla Wonky dosud neskončil
Z článku Petra Placáka v LN se dozvídám, že soudkyně JUDr. Horváthová, která odsoudila na smrt nemocného Pavla Wonku k půlročnímu vězení v dubnu 1988, dodnes působí na okresním soudu.
Oprávněně je nazývána morální zrůdou a sama by měla být souzena za vraždu, možná dokonce úmyslnou. Pavel Wonka během dvou dnů po rozsudku zemřel ve vězení, ohrožení jeho života v průběhu soudního líčení bylo evidentní.
V souvislosti s tím se naskýtá otázka, kdo nese odpovědnost za její jmenování soudkyní a zda vůbec byl tento její zločin při jejím jmenování někým posuzován? Příslušné státní zastupitelství by se tím mělo zabývat bez pokynu, stojí-li za něco. Dokonce oprávněně protestující bratr nebohého Pavla Jiří Wonka byl na základě trestního oznámení této soudkyně zatčen a uvězněn. Bez udělení prezidentské milosti by seděl asi ještě dodnes.
Skandál! Nemohu uvěřit, čeho všeho se ještě dnes můžeme dočkat. Karel Holomek, Brno
Stateční v Brdech
Ad LN 29. 4.: Greenpeace obsadili kótu 718
Mám radost z těch statečných mladých lidí, kteří obsadili místo určené pro americký radar ve vojenském prostoru v Brdech. Projevili svůj názor a to je dobře. Je dobře, že dnes smí u nás každý projevit svůj názor. My starší můžeme s „nostalgií“ vzpomínat na dobu, kdy to vůbec nebylo samozřejmé. Právě naopak. Cizí vojáci k nám přišli v noci, bez pozvání, bez referenda. A přivezli s sebou nejen radary, ale také zbraně. A trvalo to celých 22 let, nežli od nás odešli. Došlo k velké a důležité změně. Stali jsme se po dlouhé době opět svobodnou zemí. A k této změně by určitě nedošlo bez té silné světové mocnosti - USA. Ke změně došlo díky její politice, ale také díky její síle a zbraním. Včetně radarů. A tak dnes mohou všichni lidé u nás, kteří s něčím nesouhlasí, projevit svůj názor nahlas a veřejně. Také proti americkému radaru. Díky USA. Toť vše. Zdravím vás děvčata a chlapci z Greenpeace v Brdech a najděte si chvilku na přemýšlení, máte tam na to klid. Pěkný den.
Vilém Hofman, Libáň
Proti nepravdám se nebojuje nepravdami
Ad LN 29. 4.: S bolševikem, s tím by se bouřící umělci dohodli
Cítím se povinen reagovat na polemiku Petra Kratochvíla, v níž mě obviňuje z autorství „snůšky lží, nepravd a pomluv“. Vždy jsem si myslel, že snůška představuje větší počet něčeho. Ve svém textu reaguje na pouhá dvě místa z mé „zprávy“.
To první, o vzducholodích, je spíše úsměvné. Každý, kdo tam byl, může potvrdit, jakým způsobem se vzducholoď pohybovala. Tvrdit, že se ji její majitel tímto způsobem manipulace pouze snažil ochránit před demonstranty, znamená podle mě prohlásit ho za nesvéprávnou bytost, které taková věc vůbec nepatří do rukou - a už vůbec ne na veřejném prostranství.
Podstatnější je výhrada pana Kratochvíla k mému vyjádřenému podezření (nikoli pomluvě), že přinejmenším část jeho zastánců byla podplacena nebo jinak zmanipulována. Pro toto podezření existuje řada důvodů - kromě těch, které jsem zmínil, například fakt, že mnozí z těchto „fanoušků muzikálu“ na přímý dotaz nedokázali odpovědět, proč tam vlastně jsou, že nosiči cedule s nápisem Justovi kapříci nepoznali Vladimíra Justa, když se jich zeptal, co jim na tom Justovi tak vadí, a konečně, že ti nejpitomější z nich (nebo nedostatečně nainstruovaní) se otevřeně přiznali, že dostali zaplaceno. Pokud ne od pana Kratochvíla, pak tedy od koho? Od radního Richtra? Od „Broadway and Hibernia Fanclubu“? Ať tak či onak, kupovat si „nosiče názoru“ je věc nanejvýš nechutná, pobuřující a v demokracii naprosto nepřijatelná.
Jelikož se k jiným bodům mé zprávy autor polemiky nevyjadřuje, předpokládám, že je nemá jak napadnout. A jeden dokonce nepřímo potvrzuje. Opět totiž označuje své odpůrce za bolševiky, případně za jejich někdejší podporovatele. Za sebe můžu říct, že bolševik nejsem a nikdy jsem nebyl - nemám na to věk. Podstatnější je, že mnozí z divadelníků shromážděných 24. dubna před pražským magistrátem proti bolševikům aktivně vystupovali a přispěli k pádu jejich režimu. Když už tedy chce pan Kratochvíl bojovat proti lžím, nepravdám a pomluvám, ať tak nečiní prostřednictvím lží, nepravd a pomluv.
Jan Tošovský, student DAMU
Tradice české blbosti
Ad LN 28. 4.: Palác kultury místo blobu
Rozlom si hlavu, nás Čechy nepochopíš. Věru takový stroj se ještě nenašel, který by utáhl všechen ten nesmysl, jehož jsme my sami už sobě natropili... máme-li v umění někoho vynikajícího, buď si ho nevšimnem nebo ho zničíme nebo mu alespoň, můžeme-li, vezmeme všechnu možnost, aby se stal velikým... máme-li nějaký ústav ve svých rukou, zajisté jej zanedbáme... Tolik Jan Neruda v Národních listech roku 1872, inspirován přízemní zlobou vůči Bedřichu Smetanovi.
Od roku 1872 uplynula pěkná řádka let. Nerudův text je však stále aktuální, jak dosvědčuje osud Kaplického projektu Národní knihovny. Kaplický je vynikající architekt (Národní knihovna se stane skvostem pražské architektury doplňujícím mozaiku všech stavebních slohů). Jeho dílo je však s odporem odmítáno (návrh je v arogantní disharmonii s celým svým blízkým i vzdáleným okolím). Knihovna se na Letné stavět nebude (jak se národ dozvídá, je to nemožné i kvůli tramvajové smyčce).
A kdo to rozhodl? K tomu se nikdo nehlásí. Nikdo z otců vlasti není vinen. To ta tradice české blbosti.
Ing. Jiří Zucker, jzucker@volny.cz
***
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
