Čtvrtek 12. prosince 2024, svátek má Simona
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

DOPISY REDAKCI

Česko

„Není práce, jdeme marodit“

Ad LN 31. 5.: Ale jděte, pane Krejčí

V sobotu napsal v této rubrice jeden pán, že raději nepůjde k doktorovi, než aby zaplacením 30 Kč dal najevo souhlas s politikou současné vládní garnitury. Je to chrabrý a šetrný člověk. To já jsem potkal asi před třemi lety u nás v Rožnově skupinu lidí, která mi na dotaz, kam jdou, odpověděla: „Není práce, jdeme k doktorovi a marodit!“

Byli tito lidé pro reformu?

Jiří Kubáň, Rožnov pod Radhoštěm

A co ještě doporučit Evu a Vaška?

Ad LN 3. 6.: Nad Havlem mne oblila vlna hněvu

Pan primátor Pavel Bém jako bývalý psychiatr jistě ví, že afekt není vždy přítelem koncizních prohlášení. Kdyby se nenechal „poblít“ vlnou hněvu, možná nám mohl vzkázat mnohem více, než že adoruje supermarkety (protože je „lidé mají rádi“). Třeba mohl dokončit načrtnutou vizi své kulturní politiky v tomto duchu: Blesk je ten nejlepší (protože jej lidi nejvíc kupují) a co se týče hudební scény, je třeba doporučit duo Eva a Vašek (protože prodalo nejvíc desek). I tak však je vzkaz pana primátora srozumitelný. Děkuji.

MUDr. Radkin Honzák, CSc., psychiatr

Budu zdravě a vydatně jíst. Na podporu radaru

Ad LN 3. 6.: Po aktivistech bude nyní o hladu Zubová

Chystal jsem se v květnu zahájit hladovku na protest proti své nadváze. Ovšem vzhledem k tomu, jakým účelům nyní hladovky u nás slouží, rozhodl jsem se jinak. Abych dal najevo své jednoznačné přesvědčení, že americkou protiraketovou stanici v Česku nutně potřebujeme, budu až do konce června zdravě a vydatně jíst. Zároveň vyzývám spoluobčany, aby podporu radaru vyjádřili obdobným způsobem.

Michal Němec, Jablkoň, jablkon@jablkon.com

Promlčení viny?

Ad LN 24. 5.: Za zneužívání dcery podmínka

Případ Josefa Šablatůry z Ostravy mě znovu přiměl zamyslet se nad právním institutem promlčení. Znovu jsem si přitom uvědomil ambivalentnost počínání zákonodárců a právníků. Na jedné straně stanovují a zajišťují pravidla života společnosti, na druhé však umožňují po jistém počtu proběhnuvších let platnost jejich aplikace zrušit. Za všechny případy mi znovu tane na mysli promlčení viny dělnické prokurátorky v rozsudku nad Miladou Horákovou nebo nedávný případ Josefa Šablatůry, který odešel od soudu pro promlčení jen s podmínkou. Kde je stará pravda: „lex dura, sed lex“? (Volně přeloženo: Ať je zákon třeba tvrdý, je zákonem.)

Odpouštět může jen Bůh a člověk jen tomu, kdo mu ublížil. Za nikoho jiného odpouštět nemohu. To přitom nezbavuje soudce povinnosti přihlížet ke všem okolnostem, jež se na přestoupení zákona podílely, právě naopak. Anulovat provinění sama by to však nemělo. Jsem proto skeptický ke všem druhům amnestie. Je namístě jen tehdy, vymaželi nespravedlivě uložené tresty (například za totality) a nastolí tak právo.

Léta prošlá od provinění je nemohou smazat, zvláště ne v uvedených případech. V závažných okolnostech, jako stáří nebo vážný zdravotní stav obviněného, je možno od dalšího průběhu trestu upustit, nemohou ale vinu ani anulovat, ani promlčet. Narůstá-li u nás absence jakýchkoli morálních postulátů a regulativů a nahrazuje-li to „všemocný“ zákon trhu, připomíná to jízdu na divoké horské dráze bez ochranných zábradlí, a hlavně bez brzd. Domyslet si důsledky je na každém z nás.

Zdeněk Janík, Praha

Domovy opuštěných

Ad LN 3. 6.: Náhradní rodič „za hubičku“

Mám dceru, která po rané mozkové obrně prožila celé své dětství v Ústavu pro tělesně postiženou mládež. Vím, že tyto děti netrápí jejich postižení, které berou jako něco, s čím se už narodily, ale to, že je jejich rodiče nenavštěvují, nebo se za ně i stydí.

Stejně osamoceně žije v domovech i mnoho starých lidí. Možná by se mohlo zkusit spojit tyto dva ústavy v jeden. Možná by v něm některé děti našly svou hodnou „babičku“ a ta zase své „vnouče“, se kterým by si ráda povídala a nahradila by mu chybějící mateřskou lásku. Miroslav Jandásek, Brno

Buranství čutacích bafuňářů

Ad LN 2. 6.: Fotbalový svaz dává ruce pryč od blamáže s vlajkou

Bohorovné buranství fotbalového svazu nezná mezí. Spletou si Litvu s Lotyšskem a vymluví se na angličtinu: kletá řeč! Spletou si ovšem i vlajky: kleté symboly! A opakovaně vyvěsí špatně i vlajku českou – vlastně oni ne, to kletá firma, kterou si najali...

Že nekašlou jen na cizí symboly, ale i na vlastní – nechtějí tím aspoň ukázat, že nejsou žádní nacionalisté? Kdepak, pouze dávají najevo, že kašlou na všechno – s výjimkou svých postů. Nějaká hostitelská velkorysost, třeba připustit opakování jedné sloky hymny skotských hostí (jistě by totéž nedopřáli ani Slovákům), je hluboko pod prahem jejich představivosti – oni čekají jen velkorysost postižených, totiž vůči jejich lajdáctví a nekompetenci...

Snad jediná útěcha z toho všeho: potká-li na Euru nějaký pořadatelský trapas českou hymnu, vlajku apod., nejspíš si toho naši čutací bafuňáři ani nevšimnou.

Jan Horálek, Praha

Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy