Ad LN 26. 6.: „Kameňákovské“ vtipy nejsou pro Rakušany
Pan Mojdl se velmi mýlí, Rakušané a Němci si umí dělat legraci sami ze sebe a tyto vtipy mají podobu až masochistickou. Německý turista ve světě má pocit, že může chválit kdejakou cizí kulturu, ale že v rámci politické korektnosti by měl neustále vyjadřovat pocit zahanbení za zločiny páchané v německém jménu v minulosti, což vede k absurdním situacím - že světově se tvářící Němec - intelektuál vystupuje až přehnaně multikulturně, ale s jednou výjimkou - o kultuře svého vlastního národa raději nemluví.
Označení obcí v Rakousku jako Deutsch-Wagram je z doby, kdy výraz Němec měl jiný význam. I Čechy byly po staletí součástí Svaté říše římské německého národa a nikdo v tom žádné nacionální němectví nespatřoval, stejně tak až do doby před asi sto lety se většina Čechů a Němců cítila „Čechy“ ve významu Böhme, tedy Čech ať už českého nebo německého jazyka. Teprve nešťastný nacionalismus 19. století začal přesvědčovat obyvatele, že není tak důležitá jejich regionální jako spíše jazyková nebo národnostní příslušnost.
Mimochodem, pokud si pan Mojdl myslí, že kreslené vtipy, v nichž lze spatřit politiky nebo historické osobnosti, by měli Rakušané spolknout a taky se tomu zasmát, stálo by za přemýšlení, jestli by autor dopisu nebo jemu podobní „velkoryse myslící“ byli ochotni v českém tisku spolknout kreslené obrázky kupříkladu s podobou Edvarda Beneše v choulostivé intimní poloze se Stalinem, nemluvě o českých politicích žijících?
Peter Barton, Praha
Pryč se shnilými kapry
Ad LN 26. 6.: „Mně ten balon nevypadl“
Nový trenér fotbalové reprezentace, jmenovaný současným vedením fotbalového svazu, bude muset mít opravdu silný žaludek.
Cením si Ivana Haška. Ne snad proto, že odmítl nabídku bosse Košťála, ale že mu nestálo za to sdělovat pravý důvod odmítnutí. Všichni to totiž vědí. I vedení svazu i jeho pravý vůdce Košťál, šíbr s komunistickou minulostí, účesem umělce a pověstí nedotknutelného šoféra. Všechno zlé je k něčemu dobré, říkala už moje babička. Tak snad ten náš výbuch na ME konečně zatřese kalným rybníkem ČMFS a shnilí kapři budou vyloveni a nahrazeni mladými štikami.
Václav Koutecký, Rakovník
Byl to skvělý pán
Ad LN 14. 6.: Poslední ze silné generace
Před několika dny jsem se v autobuse dozvěděl, že zemřel Zdeněk Urbánek. Milý a skvělý pán. Poznali jsme se v kriminálu. V 80. letech jsme byli spolu krátce uvězněni na jedné cele v Ruzyni. On starší, vážený a vzdělaný pán, já dvacetiletý hejsek. Palandy jsme měli vedle sebe. Po večerech mi dával přednášky o francouzských existencialistech. Huboval na mou ikonu, J. P. Sartra, a vyzdvihoval Alberta Camuse. Ne zle, sám se tomu smál. Až teenagerovsky popsal důvody jejich rozchodu. Srozumitelně, jasně a zábavně.
Vyprávěl i o ženských. Pěkné večery. Za několik hodin dokázal zcela bezprostředně a přirozeně setřást věkový rozdíl, jako bychom byli letitými kumpány. Začal jsem mít o něho strach. Když svým roztřeseným hlasem vyprávěl, působil tak zranitelně, že jsem se bál o jeho hmotné tělo, které dlouho nevydrží a rozsype se. Hlavou mi běželo cosi o pěkné vizitce režimu, jenž má zapotřebí zavírat staré lidi. To jsem nevěděl, jak komunistům Zdeněk Urbánek leží v žaludku. Nikdy žádnou ideologii na rozdíl od svých vrstevníků nepřijal, byl svůj.
Za ten čas krátkého věznění jsem získal neformální maturitní osvědčení. Jeho mladistvý šarm byl okouzlující. Když nás potom pouštěli, pozval mě svým roztřeseným hlasem k sobě domů. Ať kdykoliv přijdu. Bylo mi líto, že se už možná neuvidíme. Obával jsem se brzkého dne, kdy uslyším, že Zdeněk Urbánek odešel. Byť na tom dnes nejsem lépe - byl jsem blbej. Jak jsem se mýlil! Jeho mladistvá jiskra za roztřeseným hlasem byla mnohem silnější. Během následujících let mu vycházely další knihy, stal se dokonce nakrátko rektorem Akademie múzických umění. Asi před čtyřmi lety jsme se viděli naposledy. Na hudebně-divadelním festivalu v Bohnicích. Vše si pamatoval.
Ozvěny jeho hlasu byly slyšet od našeho seznámení dalších neuvěřitelných dvacet let! Zpráva o jeho odchodu přišla v ranním autobuse z Prahy od fotografa Bohdana Holomíčka. On jel z pohřbu korunovaného Zdeňkovým oblíbeným pitím, já ze školních zkoušek, dodělávaje si oficiálně vzdělání, které do mě kdysi pan Zdeněk s dalšími zasel. Už nezbyl čas ilegální semináře dokončit. Přišel listopad ’89. Alespoň jednu zkoušku bych však chtěl před Zdeňkovou domácí katedrou složit a říci mu při ní: „A víte, kdo to má na svědomí?“ Martin Věchet, zakladatel Open Air Festivalu Trutnov a student teologie
Dejme jádru zelenou
Ad LN 17. 6.: Výjimečně vhodná jaderná energetika
Paní geoložka Zdeňka Petáková přesvědčivými argumenty dokázala, proč se naše země bez jádra v budoucnosti neobejde. Já jenom doufám, že k podobnému závěru dojde i vládní energetická komise. Je potřeba se zbavit nesmyslných ideologických předsudků vůči jaderné energetice. Jedním z velkých mýtů je např. to, že je nebezpečná. Není to pravda! Odborníci naopak jadernou energetiku zařadili mezi nejbezpečnější způsoby výroby elektrické energie. Takže na tahu je vláda, která musí urychleně rozhodnout o dostavbě jaderné elektrárny Temelín, kde jsou pro to vytvořeny všechny podmínky.
Petr Stavěl, České Budějovice
***
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
