Ad LN 30. 7.: Jedí psy, které chovají na maso. To špatně?
„Když se jedná o zvířata, stává se každý náckem. Pro zvířata je Treblinka každodenností.“ Tolik Isaac Bashevis Singer, laureát Nobelovy ceny za literaturu v roce 1978. „Krutost ke zvířatům a jejich utrpení je největší hřích člověka.“ Romain Rolland, laureát Nobelovy ceny za literaturu v roce 1915. Co k tomu dodat? Jenom to, že je mi opravdu hluboce líto, že Lidové noviny propůjčily hlas jednomu z hlasatelů oné druhé Treblinky (bez uvozovek). A že člověka bezděky napadají i jisté historické souvislosti, jako třeba rok 1942, kdy bylo Václavské náměstí zcela zaplněné lidmi nadšeně hajlujícími na počest mrtvého Reinharda Heydricha a žádajících co nejpřísnější trest pro parašutisty, kteří ho zabili. A k tomu rok 2008, kdy dle průzkumu je 94 procent národa na straně policisty, jenž brutálně zmlátil mladou ženu, která se „opovážila“ pokojně demonstrovat proti mašírujícím neonacistům. A eutanazie, kde se cudně mlčí o tom, že v Holandsku, které ji jako první země na světě za velkého hurá liberálů všech zemí zavedlo, už tři roky poté umírá stále více starých lidí rukou lékaře nikoli na vlastní přání, ale na přání příbuzných a dědiců! Nějak to spolu všechno souvisí... Vím, jakýkoli hlas pro život je politicky nekorektní, jak to velice jasně vyplývá z celkového dobového kontextu. Ale začal jsem citátem a budu jím také končit: „Záležitosti zvířat pro mne mají větší význam než starost, že se zesměšním, neboť jsou neodlučně spojeny se záležitostmi lidí.“ (Émile Zola) Jakub Florian, Praha
Zpoždění
Ad LN 23. 6.: Soudy, věc veřejná
Je stěží pochopitelné, že několik let po vzniku nových krajů dosud nedošlo k reorganizaci příslušných úřadů, především soudů a policie. Takže z nových do bývalých krajských měst to občané mohou mít skoro stejně daleko jako do Prahy nebo do Brna. Vladimír Verhun, Ústí nad Labem
Chceme skončit v temnu barbarství?
Ad LN 22. 7.: Martínkova iniciativa a její spojenci na magistrátu
Poslední dobou se mi zdá, že veškeré veřejné prostředky dostává Semafor nebo dokonce Jiří Suchý jako takový, alespoň tomu nasvědčuje spousta článků a diskusí zejména na internetu. Je-li tomu skutečně tak, máme se, diváci, v nové sezoně na co těšit! Spíš si ale myslím, že se našlo vhodné téma pro odreagování závistivců a hlupáků, kteří, zaměstnáni touto vděčnou kauzou, nevidí problémy daleko závažnější, což se vždycky hodí. Nerozumím grantové politice, ekonomice, přerozdělování peněz ani kultuře (kdo z pisatelů rozumí?), ale do letošního jara jsem chtěla věřit, že na to máme moudré hlavy pomazané, které vědí, kolik kam, abychom jako kulturní národ měli muzea, divadla, školy, výstavy, prostě vše, co nepřináší zisky peněžní, nýbrž duševní. A duch země je snad stejně důležitý jako HDP, nebo DPH. Najednou se v oněch hlavách začaly rodit myšlenky o výdělečné kultuře, a mně, ač jen s průměrným selským rozumem, pořádně zatrnulo. Jak takový trh vypadá, máme možnost vidět několikrát denně v televizi v různých telešopinzích. To má být naše kulturně tržní budoucnost? Opravdu byly všechny oběti Thámovy, Tylovy, Borovského, Němcové, Čapkovy... (doufám, že ještě někdo ta jména zná) zbytečné? Měl by snad dneska Karel Čapek psát do bulvárních novin, aby se uživil? Chceme skutečně skončit v samolibém temnu barbarství? Tomu, že už tam jednou nohou jsme, nasvědčují různé hrůzné argumenty, články a diskusní příspěvky. Inu na slušného a šikovného člověka se dobře plive. Kampak na nás se slušností a šikovností jinou než vlastní! Jenomže si neuvědomujeme, že pliveme tak trochu proti větru. Přála bych všem, kteří ještě neměli to štěstí nebo potřebu zažít nadšení, radost, lehkost, pošimrání bránice i mozku při představení v Semaforu (nebo jinde, kde to dokážou, někdo má rád vdolky...). Vlastně nechci nic jiného než poděkovat panu Suchému za vkus a vtip, se kterým bojuje, a podobně jako pan Martínek za všechny slušné lidi se Jiřímu Suchému omluvit. Snad jednou pochopíme... Mirka Havlová, Domažlice
Kšeft je kšeft a ČOV na to přistoupil Ad LN 26. 7.: Bojím se teroristického útoku v Pekingu
Sledoval jsem vystoupení pana Milana Jiráska, předsedy Českého olympijského výboru, na ČT a bylo mi stydno. Z toho, jak kroutil a vymlouval a vysvětloval, že není kompetentní k tomu či onomu atd. atd. Je to ale velmi prosté. Má rozhodující podíl na tom, že naši přední sportovci vyjedou do totalitní země, jejíž vedení na dodržování lidských práv jednoduše kašle, dobře vědouc, že nakonec mu projde všechno, protože „kšeft je kšeft“. Je nespornou zásluhou Amnesty International, že zachraňuje aspoň zčásti pověst demokratických států. Úmyslně používám výrazu „pověst“, protože o dobrém jménu už dávno mluvit nedá. Bohužel. Pokud jde o sportovce, vím, obětovat léta dřiny, nerváků, pokusů i nezdarů a nejet do Číny by bylo nadlidské. Ale to, co se tam s požehnáním nejvyšším děje (lhostejno, zda méně či více často), je nelidské. Milan Jíra, Praha
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
