Ad LN 30. 7.: Cikány do Indie – s tím jdou extremisté do voleb
Návrh konečného řešení cikánské otázky českými nacionalisty, kterým má být repatriace Cikánů do Indie, je snůškou nesmyslů, které mají jediný důvod: zviditelnění této skupinky před volbami. Mimo jiné však svědčí o malé mentální vyspělosti těchto protežovatelů nacistických teorií v praxi více než 60 let poté, co se prokázaly jasně tragické výsledky tohoto úsilí.
Chtějí-li se tvářit tito ubožáci jako demokraté, kteří se snaží řešit neduhy společnosti, měli by vědět, že repatriace nepatří do výzbroje demokratů. Zařadili se tím nevědomky nejen k Hitlerovi, ale i ke Stalinovi, který vystěhováváním národů proslul.
Jednání s Indií o získání území snad ani pánové Sedláček nebo Gaudin nemohou myslet vážně, protože jinak bychom si o nich mohli myslet, že zblbli totálně. Kdyby vůbec něco takového přicházelo do úvahy, pak by tato role náležela jedině reprezentaci Romů. Ta se k něčemu takovému rozhodně nechystá. To by mohlo zakládat podstatu trestného činu, protože vystěhování by bylo proti vůli Romů. Rozumný člověk však s nacionalisty v této věci čas ztrácet nebude.
Romové přece v Evropě žijí už půl tisíciletí, v dobrém i zlém. Bez nich by Evropa ani ČR nebyly tím, čím jsou. Někomu se to líbí, někomu ne. Tak to prostě je a bude!
Karel Holomek, Brno
Je smutné, co udělala z lidí olympiáda
Ad LN 28. 7.: Rogge: Nemohu být upřímný
Pan předseda MOV hovoří o tom, že nemůže mluvit ve věci lidských práv upřímně. Zajímavě to zdůvodňuje, že je to ve státním zájmu. Každý myslící a vnímavý člověk si jistě vzpomene, co všechno se dělo a děje ve státním zájmu. A byla to, věru, spousta nekalostí. Jaký je to stát, který vede pana předsedu k neupřímnosti? Šéf ČOV Milan Jirásek (LN 26. 7.) si nesmírně váží činnosti nevládních organizací, které se zabývají dodržováním lidských práv ve světě, i když občas přestřelí, jak říká. Ale sportovní šéfové ztížili aktivistům možnost, aby informovali sportovce o situaci v Číně. Stalo se tak při předávání oblečení. Oni se přece musí soustředit na svůj výkon. Hlavně výkon. Přichází vzpomínka na jičínského všesportovce a reprezentanta Hasana Bosáka, který dávno, než odešel běhat do spravedlivějšího světa, hovořil o novodobých gladiátorech. Kde je harmonický rozvoj osobnosti, který taky patří k olympijským myšlenkám?
Pan Jirásek vysvětluje čtenářům, že politický život v Číně je koncentrován do „výstředního úboru“, jak on říká. A že pro většinu lidí v Číně nejsou represe hlavní problém. A že Čína byla zvolena regulérním způsobem. On neví, že korupce existuje i ve sportu a to i v nejvyšších orgánech? Nebo to taky neví ve státním zájmu?
Pravda, Číňani se učí mávat, jásat, odnaučují se plivat na ulici… Dokonce na povel. Kvůli olympiádě a pro olympiádu. Co bude potom? Pak tu velikou Potěmkinovu vesnici zruší?
Je to smutné, co všechno k olympiádě patří. Co všechno ona udělala z lidí. Kde jsou olympijské ideály? Těšme se, až se jednou Pražáci budou odnaučovat třeba mluvit na veřejnosti sprostě. Protože odnaučit se lhát a něco si nalhávat, to se tak snadno nepovede. Alespoň ne u našich představitelů. Ani těch olympijských. Bohumír Procházka, Jičín, prochor.jc@tiscali.cz
Eutanazie bez pochyb
Ad LN 31. 7.: Diskuse LN
Mezi názory na řešení otázky „Eutanazie ano, či ne?“, jež vycházejí často ze stanoviska filozofického, právního, lékařského, náboženského atd., mi chybí lidský pohled z hlediska smrtelně nemocného člověka. Moje manželka zemřela vloni po 65letém manželství na rozšířené metastáze liposarkomu. Musím říct, že zemřela po měsíčním pobytu v Nemocnici milosrdných sester sv. Karla Boromejského, kde se jí věnovali se skvělou péčí a kde veškerý obsluhující personál byl nesmírně laskavý, ochotný a trpělivý. Přitom je pravda, že lékaři již dnes dokážou ušetřit takovému pacientovi těžké bolesti terminální fáze nádorové choroby. Přesto je poslední období takové choroby, s níž již lékaři nemohou pořídit nic jiného než tlumit bolesti, utrpením jak pro pacienta, tak pro jeho blízké. Posledních sedm měsíců, kdy jsem se o manželku doma sám staral, jsem opakovaně slyšel otázku: „Proč nesmím v klidu, rychle a bezbolestně umřít, proč musím ostatním připravovat dřinu a bolest, když vím, jak to musí stejně skončit?“ Myslím, že když někdo prošel touto zkušeností s pomalým umíráním milovaného člověka, i když je každý den v jeho blízkosti drahý, nemá pochyby, zda by se mu neměla část utrpení ušetřit.
Vladimír Waigner, vladimir.waigner@seznam.cz
Taje notového zápisu zůstaly neodtajněny
Ad LN 30. 7.: Naučte se noty
Ujišťuji vás, že si aktivit pana Varhana O. Bauera velmi vážím – jako skladatele (i když označení „přední český skladatel“ považuji zatím za přehnané), jako dirigenta, jako organizátora. Sympatické mně bylo ji jeho vystoupení v Krausově televizním pořadu Uvolněte se, prosím. Ale zmíněný článek Naučte se noty považuji za katastrofu. Obsahuje nejen množství stylistických neobratností, ale přímo hrubých omylů (o neumové notaci, o taktu). Jako hudebnímu pedagogovi a sbormistrovi je mi líto promarněné příležitosti poskytnout čtenářům možnost nahlédnout do tajů notového zápisu a především výhod, pramenících z jejich zvládnutí. Čestmír Stašek, cestmirstanek@seznam.cz
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
