Ad LN 28. 8.: Street art aneb špatně položená...
Ředitel Národní galerie vzkazuje, že „tvůrci graffiti jsou převážně nenadaní teenageři, bez zkušenosti, bez vzdělání, kteří jen mechanicky opakují to, co vytvořili jiní jinde“. (Obdivovatelé děl Jeana-Michela Basquiata, Banksyho a mnoha dalších nechť laskavě prominou.)
Knížákovy ješitné agitky se již bohužel staly součástí novodobého českého folkloru a zpravidla nestojí za řeč. Na této je však pozoruhodné, jak urputně se v ní její autor zaklíná vzděláním a ušlechtilostí proti údajné obsahové chudobě, mechanickému kopírování, sektářství - zkrátka primitivní agresivitě „graffitářů“. Ne že bych chtěla obhajovat „nepříčetnou snahu zanechat svoji značku na gotickém kameni“, nějaký ten diplom za řádně dokončené univerzitní studium mi byl udělen, ale právě vzdělání a zdravý rozum mi zcela kategoricky brání ve ztotožnění se s Knížákovým přirovnáním oné snahy k odpálení granátu v obchodním domě. Je evidentní, že kulhavost tohoto krátkého spojení není jen věcí míry násilí, a ten, kdo si myslí, že je, je nebezpečný demagog bez ohledu na diplom kdekoli a jakkoli získaný.
Aještě jedna věc: ředitel příspěvkové organizace financované plně z peněz daňových poplatníků by se měl jako sytý, který, jak známo, hladovému nevěří, zdržet kázání o morálce v otázce dotací na kulturu. Anebo mu změřme stejným metrem, o jehož správnosti je tak skálopevně přesvědčen, a už konečně učiňme konec pokleslé interpretaci kultury, která se v jeho podání stala řádně institucionalizovaným (a dotovaným) národním kultem.
Michaela Hájková, mishahayek@gmail.com
Moudré Rusko
Ad LN 27. 8.: Rusko porcuje Gruzii
Tak Rusko uznalo nezávislost států Jižní Osetie a Abcházie. Takže co nevidět je na řadě Severní Osetie, Čečensko a v neposlední řadě Kosovo. Když uznat právo na samostatnost, tak všem. Taky by mohlo vrátit Karélii Finsku a zasadit se o nezávislost Skotska, Walesu, Severního Irska, Baskicka - to bych spojil francouzské se španělským - a Katalánska. Ještě by mohlo zrevidovat poválečné hranice, posunout Polsko zpět na východ a my bychom si rádi vzali zpět Podkarpatskou Rus. Nebylo by to spravedlivé?
Martin Vorlíček, Praha
Neviditelná tvář regulačních poplatků
Ad LN 16. 8.: Poplatky mají regulovat, a ne urážet...
Kolik toho již bylo na téma poplatků napsáno a natočeno. A jaké množství z těchto článků a reportáží se zabývá pouze oním „vyprazdňováním si vlastních kapes“. Většina! Jenže jakmile slyšíme, že nás někdo chce obírat o naše „škudlíky“, začínáme být okamžitě slepí. Tím nám ale mohou uniknout hlubší souvislosti dané věci. Regulační poplatky sice regulují zbytečně vysoké počty návštěv u lékaře a spotřebu léků, ale také zavádějí maximální částku, kterou můžeme zaplatit za jeden rok. Tato částka je 5000 Kč a počítají se do ní nejen poplatky, ale také doplatky za léky.
Tím se nám však otevírá druhá, daleko podstatnější povaha této regulace, a to sociální solidarita. Ono totiž dostat se do situace těžce nemocného člověka není nic tak složitého. A z vlastní zkušenosti vím, že se na doplatcích na léky můžeme jednoduše vyšplhat na několikanásobek zmíněného limitu. Připočtemeli k tomu ztrátu pravidelného příjmu, vyjde nám, že tato solidarita je něco, co nám dává určitou jistotu, které bychom si měli vážit. Každá mince má dvě strany: zkusme někdy namísto oblíbené kritiky hledat ve věcech nejprve to pozitivní.
David Bém, Praha
Olympiáda, spartakiáda
Ad LN 25. 8.: Čína vyhrála svou olympiádu
Vidím jasnou paralelu mezi těmito dvěma tělovýchovnými slavnostmi. Čínskou olympiádu zaplatil od výstavby gigantických stadionů přes přípravu tisíců sportovců až po absolutně dokonalou organizaci čínský stát, a to bez ohledu na astronomickou výši nákladů. Měl jediný cíl: prokázat, že Čína a její politické zřízení je zcela demokratické.
Zneužil tak ideu, kterou hrám dal do vínku před více než sto lety jejich zakladatel baron Pierre de Coubertin: posláním her není zvítězit, ale zúčastnit se! Stejně zneužili po únoru 1948 naši komunističtí vládci sokolské slety, které tato organizace pořádala pravidelně po šesti letech bez jakékoliv dotace jen z příspěvků svých členů.
Miroslav Jandásek, cb560690@tiscali.cz
Cyrano, nebo Moliére?
Ad LN 29. 8..: Překvapení aneb co upeklo Rusko
Spisovatel Ivan Kraus svůj včerejší úhel pohledu zakončil parafrází výroku „Co, k čertu, pohledával na té galéře?“, který připsal Cyranovi de Bergerac. Čtenáři nás upozornili, že Ivan Kraus chyboval, neboť jde o slova postavy z Moliérovy komedie Scapinova šibalství.
Ve skutečnosti se ovšem nejedná o chybu, ale o nejznámější příklad Moliérovy divadelní krádeže. Jak uvádí například Jana Semerádová z Collegia Mariana: „Když se snaží Scapin vyloudit na Gérontovi peníze, namluví mu, že jeho syn je zajat na turecké galéře a ,mladý Turek‘ žádá výkupné. Géront v dialogu sedmkrát zoufale opakuje otázku, jež se tehdy v Paříži stala oblíbeným rčením: ,Co, k čertu, pohledával na té galéře?‘ Scéna je převzata z komedie Cyrana z Bergeraku Napálený školomet a tuto ,výpůjčku‘ v dobách, kdy ještě neexistovala autorská práva, proslavila závěrečná scéna Rostandova Cyrana z Bergeraku.“ Redakce LN
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
