Ad LN 4. 11. 2008: Audit na obraně: nepovedl se
Tvrzení mluvčího ministerstva obrany pana Čírtka, že jsem ocenil analýzu obsaženou v auditu firmy Centire, s. r. o., je zcela nepravdivé -tuto analýzu jsem nikdy neviděl. V roce 2006 jsem odmítl výsledky výběrového řízení na auditora ministerstva obrany z důvodu naprostého nepoměru mezi cenou, již požadovala vybraná firma, a tím, co nabízela. Nařídil jsem zároveň vypracovat nové, podrobné podmínky pro nové výběrové řízení a snížit strop pro případnou cenu. Co se s projektem dělo po mém odchodu, nevím. Obecně se domnívám, že vnější audit může být při reformě organizací typu ministerstva obrany a generálního štábu užitečný, leč jen v omezené míře. Vzhledem k charakteru těchto institucí totiž nemůže poskytnout více než třetinu podkladů nutných pro provedení transformace. Zbytek musí přijít zevnitř organizace. Klíčový přitom je silný a rozhodný management resortu.
Jiří Šedivý, náměstek generálního tajemníka NATO a bývalý ministr obrany
Změna je prý život - uvidíme...
Ad Lidovky.cz 5. 11.: Amerika si zvolila Obamu
Na obou stranách Atlantiku triumfuje volání po změnách. Na americkou národní euforii, s 65procentní účastí publika, si ale budeme muset v každém případě ještě pár let počkat...
Jiří Strejcovský, Praha
Bush obstál. Vděčnosti se ovšem nedočká
Ad LN 5. 11.: Miluji Ameriku. Obama je její nadějí
V poslední fázi druhého volebního období se z každého amerického prezidenta stává tzv. Lame Duck, tedy chromý kačer, který pouze „dožívá“, než bude inaugurován nový prezident. A tak si lze do chromého kačera G. W. Bushe pěkně kopnout, jak to udělal autor textu Tomáš Etzler.
Udělal to šikovně, jeho sdělení je vyznání lásky k USA, kde by bylo tak krásně, kdyby neměly tak hroznou Bushovu administrativu. Už jsem podobnou „argumentaci“ někde slyšel. Bylo to za minulého režimu, kdy nám soudruzi sdělovali: my milujeme americkou dělnickou třídu, kdyby jen těch kapitalistů nebylo. A tak odcházejícího prezidenta pan Etzler viní ze všech špatností světa, počínaje válkami přes finanční krizi až po „nesnášenlivost“ a „po nás potopa“ politiku.
Pokusím se proto odcházejícího prezidenta proti dost „přízemní“ argumentaci bránit: 1. Prezident G. W. Bush byl dvakrát zvolen Američany ve svobodných volbách, měl tedy od Američanů stejně silný mandát, jako má dnes Barack Obama. 2. Čelil největšímu útoku na Ameriku od japonského přepadení Pearl Harboru v roce 1941. V této zkoušce obstál na výbornou a ochránil své spoluobčany před dalšími útoky. Evropě se to nepovedlo. 3. Postavil se proti globálnímu terorismu čelem a rozhodně, odstranil jednoho z nejhorších diktátorů a agresorů všech dob a nelidský středověký talibanský režim v Afghánistánu. 4. Dodnes hájí příslušnost Česka a bývalých východoevropských komunistických států k hodnotám transatlantické civilizace a proti expanzionistické renesanci Východu.
G. W. Bush byl postaven před nejhorší zkoušky, které si lze představit. Ve všech obstál. Vděčnosti se ovšem od „osvícených“ intelektuálů a zpravodajů už nedočká. Hodnotit bude historie. Jsem přesvědčen, že ta mu dá vysvědčení stejně dobré jako jeho předchůdci z osmdesátých let, „nenáviděnému“ Ronaldu Reaganovi.
Milan Březina, Praha
Kdo příště ČSSD namydlí schody
Ad LN 3. 11.: Radarový nevděk po plzeňsku
Paní Ondráčková se ve svém dopise podivuje tomu, co se stalo s Plzeňáky, které v pětačtyřicátém osvobodili Američani a kteří teď hlasují proti radaru a pro komunisty.
Mám pro to logické vysvětlení: Plzeňáci šli vždycky proti proudu. Vzpomeňte si třeba, jak v počátcích husitství, ještě za Žižky, byli oporou táborů, ale když později radikální husité ovládli téměř celé Čechy a také Moravu, Plzeňáci obrátili a postavili se proti Prokopovi Holému. Obléhal Plzeň několik měsíců, ale už ji nedobyl.
Podobně bylo pro Plzeňáky zcela logické, že po celou totalitu připomínali komunistům, kdo je vlastně v poslední válce osvobodil. Po sametové revoluci se nabažili oslav a znovu přešli na druhou stranu barikády. V Plzeňácích máme záruku, že až se zmocní vlády ČSSD, budou první, kdo jim bude mydlit schody.
Lubomír Ptáček, lpacek@gmail.com
Kalašnikovy naše armáda neměla a nemá
Ad LN 5. 11.: Není voják jako vojačka
Neztotožňuji se s názorem pana Andreje Halady na vojenskou přehlídku 28. října - myslím si, že byla solidní a jasně prezentovala, jak na tom jsme s armádou a bezpečnostními složkami v dnešní době a hlavně že tam slouží lidé s přesvědčením o správné věci. Pokud však chce někdo něco ironizovat jako pan Halada, tak by aspoň neměl dávat najevo, že té věci moc nerozumí.
Česká armáda ve své výzbroji nemá a ani nikdy neměla žádné kalašnikovy. Na přehlídce měli vojáci i policisté československé samopaly vz. 58, které s kalašnikovem nemají vůbec nic společného, jsou čistě naše konstrukce a s kalašnikovem mají společný jen vizuální dojem, daný zejména podobným tvarem zásobníku.
Ing. Oldřich Lukš, Neratovice
***
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
