Ad LN 4. 12.: Dva osmdesátníci
Dovoluji si vyjádřit touto cestou dík panu Janu Rejžkovi za jeho Poslední slovo. Spisovatele Karla Pecku jsem velmi dobře znal, v sedmdesátých a osmdesátých letech jsme byli dobří přátelé (mám doma většinu jeho vydané prózy i s vlastnoručním věnováním). Poznal jsem jeho životní osudy nejen z jeho tvorby, ale i z osobního vyprávění. Jeho hrob na Olšanech je sice vzorně udržován, ale jméno se z obecného vědomí jaksi vytratilo. Tím spíš oceňuji čin pana Rejžka, kterým osobnost Karla Pecky (i jeho morální profil) připomněl. Šokem pro mne bylo srovnání životních peripetií Karla Pecky s minulostí i přítomností druhého, dosud aktivního „osmdesátníka“, Zdeňka Mahlera. Je možné, že odhalování minulých hříchů „populárních“ osobností není právě nejvděčnějším námětem, ale i přesto se domnívám, že takovou „tlustou čáru“ za minulostí, jakou se podařilo vytvořit v tomto případě, je zdravé a nutné z obecného povědomí vymazat. A za to panu Rejžkovi ještě jedno - druhé - poděkování.
Jan Novotný, klavírista
Rejžkovo jiné přání
Ad LN 4. 12.: Dva osmdesátníci
Jan Rejžek ve svém Posledním slovu z gruntu prokádroval pana doktora Mahlera. Je samozřejmé, že v porovnání s Karlem Peckou si Zdeněk Mahler žil báječně. Ale podobně báječně si v padesátých letech v porovnání s politickými vězni v uranových dolech žila většina národa. Pecka strádal v táboře Bytíz, a Miloš Forman a Vladimír Svitáček a Ján Roháč s Josefem Svobodou, pod patronací Zdeňka Mahlera, tajemníka ministra kultury Kahudy, vymýšleli atrakce do programu Laterny magiky pro světovou výstavu v Bruselu. Když Pecka tahal v ND kulisy, shodila stranická komise Radokovo Otvírání studánek se stolu. A zbytek tvůrčího štábu, již bez Radoka, pilně dopracovával vlastní náměty a nápady, aby jimi zacelil torzo programu, za který je čekal vysněný Brusel. Je však možné, že jejich tužbou bylo před Západem propagovat pokrokovou československou kulturu, vzkvétající pod moudrým vedením KSČ. Kterou verzi si vybereš?
Mahler radil Formanovi s Amadeem, protože o fyzických předlohách hlavních postav filmu věděl víc, než věděli Forman či Schäffer.
Kdybych chtěl hrubě zjednodušovat, řekl bych, že s ohledem na jeho vzdělání, znalosti a zkušenosti si Forman ke spolupráci přizval Mahlera a ne Pecku, tak to prostě je. Ale jednoho za to vynášet a druhého ostouzet by mi připadalo ubohé. A naopak uznat, že účast dr. Mahlera měla na úspěchu filmu svůj jistý podíl, zřejmě neodpovídá tvému pojetí spravedlivosti.
Zažil jsem - a určitě nejenom já -mnoho krásných chvil při vyprávění doktora Mahlera o Smetanovi, Dvořákovi, Mahlerovi, Mozartovi, Janáčkovi. Svým zaujatým líčením mne přivedl k vnímavějšímu poslechu hudby, rozšířil mi moje obzory, pověděl mi o Masarykovi a Havlíčkovi víc nežli kdokoliv jiný. A co jsi mi pověděl ty, Jane Rejžku? Zvážil jsi objem vykonané práce Zdeňka Mahlera? Nikoli. To, co jsi vypotil, je nenávistný, nespravedlivý, udavačský blivajz. Zřejmě jsi Zdeňku Mahlerovi nebyl schopen k jeho 80. narozeninám poslat jiné přání. Jindřich Kučera, hudební producent, Praha
Místo vědy místo na papíru
Ad LN 4. 12.: Reklamní průmysl ovládl i školní testy
Počátkem 20. století došlo k obrovskému rozmachu výroby umělých hnojiv a střelného prachu tím, že průmysl zakoupil celý vědní obor, katalýzu. Koncem minulého století došlo k obrovskému módnímu rozmachu nošením značkového oblečení tím, že reklamní branže zakoupila další vědní obor, psychologii. Recept je jednoduchý: pěstujme a oslovme vůdčí typy, které se těší oblibě, a budou proto společností napodobovány. Takto vytvořená elitní společnost dokáže pak sama toho, kdo nejde s větrem, dohnat k následování spontánní šikanou. Ubozí reklamní příštipkáři, kteří si kupují místo vědy místo na papíru školních testů. Jiří Hora, Praha
***
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
