Ad LN 2. 1.: Pan Dryml, vlastenec jako my
Podle mého soudu se exposlanec Jan Morava stal ve své politické naivitě v podstatě obětí jakýchsi vyšších her, a přesto se zachoval velmi správně, pokud se vzdal svého mandátu. Na druhé straně pan senátor a náměstek hejtmana Vladimír Dryml je sám iniciátorem podobných her, a měl by se zachovat ještě razantněji a odstoupit z politiky vůbec.
Pikantní na tom je, že sociální demokraté v případě kauzy Morava spustili velký pokřik na adresu ODS a uštěpačné poznámky o politické kultuře, a nyní se pan Paroubek domnívá, že se jedná pouze o spor pana Drymla a paní Orgoníkové a že to vyřeší jen omluva.
Nejde přece o jakési poškození poslankyně Orgoníkové, ale o výrazný projev politické nekulturnosti pana Drymla, a pokud se Česká strana sociálně demokratická snaží zamést celou kauzu pod koberec, pak to ukazuje i na politickou kulturu této strany.
Milan Bednář, Plzeň
Nespekulovat s dočasnými výhodami
Ad LN 31. 12. 2008.: Pád zemí Koruny české
Článek Luboše Palaty přivedl běžného, ekonomicky nezdatného občana k následující úvaze: Na Slovensku vedlo úsilí tandemu Dzurinda–Mikloš přes skřípění zubů u občanů k výsledkům, na jejichž konci je schopnost zavést v zemi euro. Za bolestné uskromňování se lidé odvděčili reformátorům prohrou ve volbách a jejich někdejší kritici plují nyní na vlnách úspěchů zásluhou svých předchůdců.
Napadá mě srovnání se snažením současných našich reformátorů: chtějí-li se dočkat pozitivních výsledků, nesmí spekulovat s dočasnými politickými výhodami. Uvědomělý a rozumný občan se nemůže radovat s těmi, kteří se zmocnili trůnu kritizováním nezbytných reforem.
Jan Roman, Brno
Jako jediní neplníme své závazky
Ad LN 22. 12.: Vojáci se ocitají v časové pasti
Čeští vojáci plní své morální povinnosti nejen doma, ale také daleko za hranicemi našeho státu. Kapitán Přemysl Tuček říká (kromě jiného): „Služba v armádě není o penězích nebo nějakých materiálních výhodách. Jestli si to někdo myslí a vojákům závidí, ať to zkusí.“ Dále říká: „Služba v armádě je o srdci, o odvaze pomoci tam, kde to jiní nutně potřebují.“
Jak strašně sobecký je názor na činnost českých vojáků v zahraničí: „Neměli tam co dělat.“
Stejně je možno se dívat na zablokování působení našich vojáků v zahraničí. Při diskusi poslanců navíc došlo k urážce těchto vojáků. Padá to také na hroby padlých. My neumíme dávat. Jenom brát.
Naše Česká republika jako jediná není schopná začít s ratifikací Lisabonské smlouvy. Jako jediní porušujeme podepsané smlouvy v NATO. Domnívám se, že se jedná o velký odpor některých našich politiků z opozice vůči těmto organizacím. Jako jediní v Evropě (kromě Běloruska) nejsme schopni uzavřít smlouvu s Vatikánem. Zde odpor vůči křesťanství je „naočkovaný“ předchozím totalitním režimem – hlavně v osmdesátých letech minulého století.
Vladimír Olšanský, Kyselovice
Chybný výběr ze čtenářských dopisů
Ad LN 31. 12. 2008: Nejpozoruhodnější dopisy redakci...
Velmi nemile mne překvapilo, že jste mezi pozoruhodnými dopisy čtenářů Lidových novin uvedli hanobící dopis pana Justa o Zdeňku Mahlerovi, přestože Vám Mahler napsal, jak to doopravdy bylo s jeho statí o Fučíkovi.
Spíše bych čekal, že mezi pozoruhodné dopisy čtenářů zařadíte psaní pana Jindřicha Kučery (z 9. prosince), který reagoval na hanopis Jana Rejžka o Mahlerovi ze 4. prosince (Dva osmdesátníci). Myslím, že zdaleka nejsem sám, kdo souhlasí s panem Kučerou, když píše, že to, co vypotil o Mahlerovi Rejžek, je „nenávistný, nespravedlivý, udavačský blivajz“. Jaroslav Staněk, Kladno
Trochu života do toho recenzování
Ad LN 31. 12. 2008: Trochu života do toho umírání
Ondřej Horák nepochopitelně srazil debut spisovatelky Marishy Pesslové a omezeného čtenáře nasměroval na Hemingwaye, aniž by řekl to hlavní. Zapomněl zmínit, že Pesslové román je detektivkou, a místo toho kritizuje všudypřítomné citáty, aniž by si uvědomil, že polovinu z nich si autorka vymyslela. Kapitoly rozčleněné dle klasické literatury slouží jako parafráze, odkaz na profesorskou činnost hrdinčina otce i spojnice se zápletkou románu. Že hrdinka záměrně píše, jako kdyby šlo o diplomovou práci, je totiž brilantní stylistikou. Navíc s odkazy na Nabokova i postřehy o „elitních“ studentech, to celé v kontextu populárních románů z univerzitního prostředí, v němž se hrdinka pohybuje (s čtivou kontinuitou a la Harry Potter) a přitom jej skrze svého otce neúprosně kritizuje.
Nemluvě o přítomnosti populární kultury a posedlosti tajnými spolky a spiknutími. Jak má recenzent označit nového Hemingwaye (jímž Pesslová přes svůj půvab není), když ani nerozpozná vtip a lingvistickou stylizaci od špatného psaní? O to větší paradox, že Pesslové román má k literární tradici neskonale blíž než jeho bestseleroví současníci. Daniel Konrád, Praha
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
