Ale nejen u nás doma
Ad LN 13. 1.: Paroubek: Ukončíme afghánskou misi
V nejbližších týdnech se vláda znovu pokusí prosadit ve sněmovně plán zahraničních misí Armády České republiky. Demokratická opozice by jej měla podpořit i z toho důvodu, že posiluje princip solidarity, ke kterému se tak často hlásí. Proč by zrovna nyní na něj měla zapomenout?
Druhů solidarity je totiž vícero. Nejedná se jen o povinné a mnohdy nutné přerozdělování daní ve prospěch nemajetných či nemohoucích. Existuje i solidarita mezi státy a národy. Na jedné straně máme vyspělé a ekonomicky silné demokratické země, na straně druhé jsou země trpící dlouhými konflikty, terorismem a nedodržováním lidských a občanských práv. Do této druhé skupiny patří i Afghánistán.
Právě pomoc při zajištění bezpečnosti, při výstavbě základní infrastruktury, do níž patří stavba škol, silnic a vodovodů, je hlavním posláním českých vojáků a členů rekonstrukčního týmu Logar v Afghánistánu. Nejedná se o nic jiného než o vyjádření solidarity a sounáležitosti vyspělého a bohatého státu se zemí, která takové štěstí nemá. Spolu s tím je naše afghánské angažmá i důkazem, že Česká republika chce a je schopna plnit své mezinárodní spojenecké závazky. Je samozřejmě také ukázkou a vyjádřením toho, kdo jsme a jaké hodnoty vyznáváme.
Chtěl bych proto apelovat především na ty poslance, kteří se domáhají solidarity ve vnitropolitických otázkách, aby dokázali, že jsou schopni a ochotni solidaritu prosazovat také v zahraničí. Věřím, že plán zahraničních misí podpoří.
Václav Jehlička, ministr kultury
Mír s Hamásem? Iluze
Ad LN 14. 1.: Nepodporujme Izrael bezpodmínečně
Článek politologa Pavla Barši mě nepříjemně překvapil svým protiizraelským laděním. Uznávám sice, že situace ve sporu Palestinců a Izraele není černobílá, ale ze své zkušenosti vím, jaká je touha po konečném mírovém uspořádání u většiny Izraelců (včetně izraelských Arabů) a velké části Palestinců. Už několikrát se zdálo, že mírové uspořádání je na dosah (v jednom takovém období jsem v Izraeli byl a euforie byla takřka všeobecná), a nakonec vše zhatily útoky alláhvíkým řízených teroristů.
Uznávám, že ze strany Izraelců rovněž není vše úplně košer, ale v současné situaci jsem přesvědčen, že pokud by představitelé Gazy dokázali zastavit útoky na izraelské cíle a zamezit přílivu teroristů a zbraní ze zahraničí, mohla by být Palestina státem nebývalého rozvoje a vzorem mírové spolupráce se svým sousedem. Zdá se, že Izrael své dohody plní, dokazuje to takřka bezchybná spolupráce s Egyptem i vztahy s Jordánskem. Ani palestinští představitelé ze Západního břehu si nemohou příliš stěžovat, neboť spory, kterými se v současnosti zabývají obě strany, opravdu lze řešit mírovými cestami, byť možná dlouho a obtížně.
Mír s Hamásem je bohužel prozatím iluzí. Jak lze vyjednávat s těmi, kteří neváhají (vedle - z jejich hlediska oprávněných - útoků na nepřítele) ohrožovat svou vlastní populaci tím, že riskují smrt civilistů, žen a dětí za slib rajských rozkoší po jejich mučednické oběti? Obrázky barbarství izraelských nepřátel jsou většinou jen důkazem zbabělosti hrdlořezů, kteří své zbraně a rakety skrývají ve školách, mešitách a vůbec mezi civilisty, kteří jim ovšem, zblblí propagandou, bezmezně (zatím) ve své sebezáhubě pomáhají. Lubor Mojdl, Frýdek-Místek
Poděkování z Izraele
Ad LN 7. 1.: Válka v Gaze
Každý den čtu na internetu vaše noviny a vidím, jak dobře jste informováni a jak objektivně podáváte zprávy, čehož si velmi vážím.
My jsme zde v Izraeli ve válce, v první řadě na frontě proti radikálnímu světovému terorismu, jehož cílem je ovládnout veškerou civilizaci. Bolí nás každá oběť nevinných občanů, hlavně dětí, což říkám jako matka.
Žiji zde od roku 1939 a od té doby jsme prožili hodně válek. Nyní zde máme něco jiného, proti nám stojí teroristé, kteří zneužívají obyvatel jako svého štítu a schovávají rakety ve školách a mešitách. Mé děti, vnuci a pravnuci bydlí blízko Gazy, na jejich školu dopadla raketa, ale v té době tam naštěstí nikdo nebyl.
Všichni se morálně držíme a víme, že po osmi letech dopadání raket na naše města a vesnice jiné východisko nemáme. Už toho bylo dost!
Ještě jednou vám za všechny články děkuji. Doufám a věřím v blízký klid.
Ester Porat, narozena v Jihlavě jako Zdenka Hermanová, Izrael
Nezodpovězené otázky
Ad LN 10. 1.: Zázrak z dílny StB aneb proč Vesna přežila
V srpnu 1993 jsem byla s rodinou na dovolené v Chorvatsku. Seznámili jsme se tam s člověkem, který nám řekl, že pracoval jako pilot a když skončil s létáním, působil v komisi, která vyšetřovala letecké havárie. A právě on byl v Čechách a zúčastnil se osobně (možná i díky tomu, že uměl česky) vyšetřování havárie jugoslávského letadla, ke které došlo v lednu 1972.
V inkriminovaný den byl v Československu na státní návštěvě nějaký státník, on řekl, že to byl Brežněv. V tu chvíli nesmělo být ve vzduchu žádné letadlo, takže všichni museli přistát. Posléze bylo toto nařízení zrušeno, ale na jedno místo se informace nedostala, a to byl právě ten střelec, který poslal letadlo k zemi. Náš známý v Chorvatsko znal i jeho jméno.
Pro nás je tato skutečnost známá už více než patnáct let, a dost mě překvapuje, že dodnes jsou tyto informace tabu. Proč nikdo z kompetentních osob ani po 37 letech není ochoten uvést vše na pravou míru? Jana Hejlková, Hradec Králové
***
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
