Ad LN 10. 2.: Bigbloger - Lída Rakušanová nikdy nezklame
Je pravda, že v pondělí večer vysílal ČRo 6 můj komentář k Topolánkovu výroku, že Sarkozyho výzva, aby se francouzské automobilky přestěhovaly z Česka do Francie, ohrožuje zdejší ratifikaci Lisabonské smlouvy. Není ovšem pravda, že by to bylo v souvislosti s hypotékami. O těch jsem se zmínila v pondělí ráno v ČT, když jsem tam citovala z ranního tisku. Splést tohle dohromady, opatřit to ironickým titulkem a pointou, podsouvající mi nostalgii po komunismu, je odporná manipulace, kterou dovršily Lidové noviny tím, že Vithův blog včera otiskly. Lída Rakušanová, novinářka
Spojenectví s USA je naší nutností
Ad LN 10. 2.: Radar může být později; Úděsný koktejl
Vítám iniciativu pana ministra Schwarzenberga a souhlasím plně s názory pana Bohumila Doležala. Mise pana ministra mi připomíná mise T. G. Masaryka v USA v době první světové války. Ano, spojenectví s USA je naší životní nutností a hazardování s ní (jak to dělají politikové ČSSD a někteří další) je nezodpovědné a mohlo by se nám vymstít. To, že nový prezident USA je vstřícnější k názorům Ruska, by nemělo znamenat naši rezignaci a čekání „až jak to dopadne“. Je důležité vyslat směrem k USA jasný signál, že o součinnost při obraně západních hodnot máme zájem a že ji chceme i nadále podporovat.
Vilém Hofman, Libáň
Bůh není jen kulisa
Ad Pátek 30. 1.: LN Bez Boha
Svým příspěvkem nechci nikoho přesvědčovat. Jenom chci připomenout, že víra v Boha je dar, kterého se každému nedostane. Jsem z generace, která měla ve škole povinné náboženství. Takže jako kluk jsem musel chodit v neděli do kostela. Během dospívání jsem se stával samostatnějším, což se projevilo i v mém vztahu k Bohu. Ne že by se ze mne stal bezvěrec, ale Boží existence se jaksi vytratila z okruhu mých priorit. Stala se něčím mlhavým daleko na horizontu mého vědomí. To mi však nezabránilo, abych občas zašel někde do kostela, ale spíš jako milovník architektury. Ve svých už značně zralých létech jsem se jednou dostal do kostela v Nymburce a bylo to v neděli a právě probíhala mše.
Byl jsem překvapen mešním řádem, který byl jiný než za mého mládí už tím, že kněz se modlil česky a sloužil obrácen k věřícím. A když nás ke konci mše vyzval, abychom si navzájem podali ruce, dojalo mne to. Kolem mne cizí lidé, kdybychom se míjeli na ulici, ani se na sebe nepodíváme, ale tady jsme společenství a to podání ruky mi vůbec nepřipadlo formální.
Tak jak to autorka popisuje, hledala a našla spíš společnost spřízněných duší, společnost, kde by se „schovala jako do peřinky“. Jak dále píše, přijali ji mezi sebou jako sestřičku. Najednou nebyla sama. Letní dovolená, hory, voda, volejbal a Bůh jako kulisa. Vypadá to spíš na nějakou sektu, proto to jinak skončit nemohlo. Může být ráda, že se odtamtud dostala.
Když se někdo chodí často modlit do kostela, neznamená to ještě, že našel Boha. Církev je tu proto, aby nám ho najít pomohla, ale zdali uspějeme, je jiná věc. Je velký omyl, že mnozí lidé si představují církev jako politickou stranu a pánaboha jako její čestného předsedu.
Bůh se vymyká každé organizaci. Bůh je stav mé mysli.
Alois Hlavička, hlavickaalois@seznam.cz
Úzkoprsé vypočítávání chyb místo diskuse
Ad LN 9. 2.: Melanž na téma Anna Sedláčková
Jsem rád, že profesor Jan Císař, který se jal kritizovat moji knihu Aféry Anduly Sedláčkové (Petrklíč, Praha 2008), to vůbec udělal. Není to zrovna obvyklé v dnešních poměrech. Kdysi tomu bývalo jinak. Patrně se ale mnohem méně zkoumaly fenomény, který právě Andula Sedláčková (1887-1967) představovala. Zkoumal se například realismus nebo socialistické drama.
Jinak si nedovedu vysvětlit, proč právě profesor Císař, kterými vytýká po právu některé formální chyby, hned v druhém řádku jednu zásadní má: Anna Sedláčková, prosím, nezemřela v roce 1969, nýbrž o dva roky dříve. Stejně tak se plete, že to byla Eva Kozáková, která byla dlouholetou věrnou průvodkyní: byla to její teta Ella Bozděchová. Ale nejde tady ve skutečnosti o chyby, ale o úroveň.
Nepíšu to z hnidopišství, neboť vím, že člověk se chybami učí, a že i v té mé jich zůstalo zbytečněmnoho. Píši to proto, že jsem v průběhu několika let, kdy jsem se zabýval fenoménem Sedláčkové, narážel v tzv. odborném tisku na samé chyby! Sedláčková je totiž fenoménem, který by si zasloužil vážnější diskusi než úzkoprsé vypočítávání chyb. Jsem ale nakonec rád, že jsem v závěru tak zničujícím způsobem srovnáván alespoň v osmnácti slovech s F. X. Šaldou. Úroveň se ale hledá vskutku těžko, když skončíte při četbě už na 11. stránce.
Josef Brož, Praha
Díra ve státní správě
Ad LN 6. 2.: Odposlechy zmizí z novin
Nedělal jsem si nikdy velké iluze o lidské úrovni našich poslanců, taky jsem nesložil každou životní zkoušku na jedničku, ale tohle je opravdu síla. Když jsem viděl ve zprávách defilovat poslance koalice nekoalice s nacvičeným úsměvem a obhajovat tu nevídanou jednotu, nestačil jsem se divit. Před očima se mi promítaly různé herecké kousky. Volba prezidenta, radar, vojenské mise... Státní správa má někde díru, místo aby ji ucpala, pošle do vězení toho, kdo ji objeví. Jaroslav Demek, demecci@seznam.cz
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
