Ad LN 2. 3.: Ve službách „ducha doby“
Jak příznačné, že nadpis článku Michala Semína obsahuje slova známá z totality: „ve službách někoho/něčeho“. Tak je článek sám poplatný duchu doby - doby minulé. Jednotlivé výpady zasívají hodně zášti, s tím se nedá nic dělat, to musí přebolet. Jen chci ubezpečit, že jsem měl možnost poznat jinou tvář Tomáše Halíka, než jaké vidění vsugerovává pan Semín.
Vím dobře, jakou péči věnuje páter Halík tomu, aby texty knih i kratších textů prošly připomínkovým řízením různě smýšlejících lidí, aby „neulítl“ ve svých názorech; vím, jak je vnímavý v osobním kontaktu, jak se snaží vycházet vstříc těm, kteří jej žádají o pomoc. A vídám studenty i věřící staršího věku v kostele Nejsvětějšího Salvátora u Karlova mostu. Jsou to lidé krásní, nepokřivení, opravdoví.
Mluvil jsem asi před deseti lety s vysoce postaveným duchovním na jednom rakouském biskupství. A přišla řeč na Halíka. Ten pán mi tehdy řekl - Vy to ještě nevidíte, ale Halík toho dělá pro Českou republiku ohromně mnoho... Obojí dnes mohu stoprocentně podepsat: Ještě to nevidíme a Halíkova služba skutečně nemá obdoby; je to dílo blahé.
Když Bůh naděloval lidem otevřenou mysl, myslím, že páter Halík šel dvakrát. Předběhl už tehdy Michala Semína? Mgr. Semín je dnes jakoby majitelem jediné pravdy, pravé víry, s úkolem „bránit“ ji a „šířit“, jak se píše na webových stránkách Institutu sv. Josefa, kterému předsedá.
Bratře Semíne, který zuby nehty bráníte tradici: Svatý Josef žil uprostřed tradice, a přece jednal podle slov anděla, když nezapudil těhotnou Marii. Šiřitelé a branitelé jediné pravdy a jediné víry jsou na nejlepší cestě zahubit to vzácné, co vskrytu klíčí. Šiřte a braňte víru tu pravou, víru jedinou. Ale vězte, že každým dnem se hraje o budoucnost - nejen církve. A budoucnost je otevřenost.
PhDr. ThBc. Tomáš Svoboda, PhD., Praha, hieronymus@volny.cz
Nepochopení úlohy katolického kněze
Ad LN 3. 3.: Přítomnost na Halíkově mši mě naplňuje darem; LN 4. 3.: Proč to Semín neřekne Halíkovi přímo do očí?
Oba dopisy dokládají, jak potřebný byl Semínův příspěvek. Ukazují na nepochopení úlohy katolického kněze.
Poslední věta dopisu pana docenta Vladimíra Justla: „Přítomnost na Halíkově celebrování mše svaté mne naplňuje darem přítomného Boha“ jakož i onen passus dopisu paní Šiklové: „ Halík oddává (vypadá tam, promiňte, zajímavěji než pan Semín...“ jsou pochvalou, z níž jistě nemá - a ani nemůže mít - radost ani sám pochválený. Vždyť každý vysvěcený kněz má přece tytéž plné moci (jeho osoba se účastní intencí, a ne osobním kouzlem).
(Vzpomínám také plaidoyer jedné významné sochařky pro celebraci mše svaté čelem ke společenství: „Já s ním chci komunikovat“)!!!
Smutná je netolerantní reakce obou pisatelů na zcela obecný článek - překvapující především u paní Šiklové, jíž jsem si dosud vážil. (Mimochodem jsem přesvědčen, že pojem „růžencové babičky“ mínil pan Semín s plným respektem - v durychovském smyslu.) Jaroslav Vokoun, Velké Popovice
Liberecký šampionát byl skvělý zážitek
Ad LN 4. 3.: Sníh a hry
Děkuji panu Baldýnskému za středeční Poslední slovo.
MS v lyžování byl pro mě skvělý zážitek a nevýslovná úleva, že nebyla ostuda se sněhem. Mám docela pocit, že naopak mnohým z pánů novinářů právě to vadilo nejvíc.
Zdravím pana Baldýnského a doufám, že ho moje chvála nepoškodí. Chodit proti větru se ani dnes nedoporučuje.
Ing. Ivan Rous, ivan.rous@jcr.cz
Iránská hrozba a opakovaná slova
Ad LN 5. 3.: „Pozná, jak to je pošetilé“
Je veliká škoda, že Joshua Muravchik nemusel odpovídat na otázku, proč Írán nebombardoval prezident Bush. Válkou proti Íránu vyhrožovala jeho administrativa mnohokrát. Nabízejí se různé odpovědi: možná opravdu zaútočit chtěl, ale byl zaneprázdněn v Iráku a nenalezl vhodný okamžik. Nebo očekával daleko širší mezinárodní podporu, než jaké se mu reálně dostalo. Nebo byla jeho administrativa rozdělená a velkou část hrozeb tvořily mediální úniky a ozvěny názorových střetů. V každém případě k úderu na Írán za osm let jeho vlády nedošlo: není tedy logické ani soudné vytýkat nedostatek odvahy Obamovi.
Domnívám, že odstrašující účinek opakovaných a neuskutečněných hrozeb se stal mezitím nulový, a pokud dnes Obama říká, že smyslem diplomacie je vysvětlit Íránu, jak nedozírné následky bude mít pro něj pokračování jaderného programu, potom si právem koleduje o to, že prezident Ahmadínežád vyjde před svůj palác a vystrčí na něj holou zadnici.
Prostor pro jakákoliv slova se vyčerpal. Západ buď musí jít do války, nebo vzít s posměchem na vědomí, že se jaderná rodina rozrůstá o dalšího člena. Od prezidenta Obamy bohužel očekávám, že bude před oponou ještě po určitou dobu pokračovat v protiíránské rétorice, ale za oponou začne jako prvořadý řešit úplně jiný problém: jak zabránit Izraeli, aby na Írán nezaútočil jednostranně.
Miloš Hübner, Trnávka
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
