Ad LN 30. 4.: Státní fond kultury bude zřejmě zrušen
Koncem dubna vyšly z Jehličkova ministerstva kultury přes ČTK matoucí, či nepravdivé informace. Replikovat na ně je proto nutné.
Fond kultury byl „poslední dva roky nefunkční“. Ano, neboť takovým ho učinil ministr Jehlička, byv k němu vlažný až averzivní. Prostě neinicioval v parlamentě volbu jeho členů!
Ač pod jedním názvem byly vlastně fondy dva - první, který zhavaroval po krachu Lotynky už nedlouho po jeho vzniku roku 1992. Druhý život vdechl fondu -podle mne i jeho činů - nejlepší ministr kultury po roce ’89, Pavel Dostál. Jeho financování opět opřel o velmi seriózní loterii Euroloto, která uhynula ale v málo seriózním konkurenčním ringu se Sazkou. Jenže nepodlehl ministr Dostál a našel zdroje jiné, jinde. Ač útlé, dovolily fondu rozdělovat tam, kam nikdo nedosáhne a kde i několik desítek tisíc korun znamenalo záchranu užitečných, živoucích, místních aktivit. Fond rozdělil v roce 2001 na 60 projektů 5 milionů Kč. V roce 2004 na 110 projektů přidělil 10 milionů. A v roce 2005 dal na 112 projektů 10,5 milionu... Nefunkční Fond české kultury? Kdepak. Málo funkční ministr kultury Václav Jehlička.
Fondu škoda, ministra ne.
Prof. Miloš Horanský, předseda Státního fondu kultury ČR 1999-2005
Dobrá rada
Ad LN 11. 5.: Síla záludných slov v politice
Vzkaz odpůrcům pravdy a lásky: První, co každého napadne (jak už jste si nejspíš všimli z posledních reakcí), je, že jste zastánci opačných hodnot. Nezištně vám proto postupuji dobrou radu: Pokuste se vymyslet nám „pravdoláskařům“ jinou nadávku, takovou, která by se nedala tak snadno obrátit proti vám. Bylo by to chytřejší.
Jiří Suchý, Semafor
Končí česká politika v Průhonicích?
Ad LN 7. 5.: Altruismus, blond Obama a ET
Ve čtvrtečním komentáři Petra Koláře jsem se dočetl, že v rámci kampaně do Evropského parlamentu nic nedělám. Musím proto reagovat.
A proč tak činím až teď? Protože až včera jsem se k přečtení tohoto článku dostal. Od prvního května totiž prakticky dennodenně objíždím moravská a slezská města a obce. Pane Koláři, přijde vám to málo konkrétní?
Tak tedy upřesňuji: 1. 5. Krnov, 4. 5. Ostrava, 5. 5. Bohumín, Orlová a Havířov, 6. 5. Karviná, 7. 5. Frenštát pod Radhoštěm, Frýdlant nad Ostravicí a Frýdek-Místek, 9. 5. Krnov, Bruntál a Jeseník a konečně včera, tedy 11. 5. Kojetín, Tovačov a Prostějov. Celkově mě za pět týdnů kampaně čeká více než 100 zastávek. Vše lze ostatně přehledně nalézt buď na www.tosenovsky. cz nebo na www.ods.eu. Není snad jedním ze základních novinářských hesel důsledné ověřování informací?
Text pana Koláře je bohužel častým projevem pragocentrismu některých českých médií. Pro novináře jemu podobné jako by platilo, že co se děje mimo Prahu, neděje se. Nevím, zda je to způsobeno jejich leností, či nekonečnou sebezahleděností. Zdá se, že bohužel pro část českých žurnalistů (ale i politiků) platí, že česká politika končí v Průhonicích. Jestli pro kampaň stačí, aby se dělala v Praze, tak jako to předvádí Vlasta Tlustý, a vy to adorujete, tak je to smutné pro celou Českou republiku. Evžen Tošenovský, kandidát ODS do voleb do Evropského parlamentu
Přispěl k prodloužení komunismu
Ad LN 4. 5.: Ruský buřič se vrací do Prahy
Nesouhlasím s Vladimírem Bystrovem, že se „ruský buřič vrací do Prahy“. Jevgenij Jevtušenko nikdy nebyl žádný buřič. Patří mezi sovětské spisovatele, které pojmenovaly „děti 20. sjezdu“ (sjezdu KSSS samozřejmě). Tyhle „děti“ (Jevtušenko, Vozněsenskij, Achmadulina, Rožděstvenskij) svrhly, na pokyn Chruščova, z historického piedestalu Stalina a modlily se k Leninovi. Tyhle „děti“ v nejvyšší míře přispěly k dezorientaci sovětské inteligence a k prodloužení existence komunismu. Náležitě zhodnotil Jevtušenkovu tvorbu ve svých denících Jan Zábrana: absolutní konformismus. To, že on napsal v roce 1968 svůj náhrobní nápis „Ruský spisovatel. Rozdrcen ruskými tanky v Praze“, to nic neznamená. Před čtyřmi lety chtěl Jevtušenko zemřít jako „bojovník armády svobody“. U majora Fidela Castra.
Mykola Shatylov, Praha
Sugesce
Ad LN 9. 5.: Poslední cigareta
Sedím si na chalupě za stolem u kafíčka, dívám se na přímý přenos kopané (nic moc), beru do ruky Lidovky a začnu číst Poslední slovo Josefa Klímy. Také jsem kdysi přestal kouřit.
Také jsem poněkud začal vnímat vůně i zápachy.
Všechny svoje zážitky, i zážitky a příběhy sdělené dušemi spřízněnými, vypráví tak krásně sugestivně, že bezděčně vyvolává moje různé vzpomínky. Až náhle mám krásný dojem, že cítím něco příjemného jako vůni květin. Nojo Klíma, umí věci podat.
Když jsem vstal a otočil se, vidím v koutě vázu s kytičkou šeříku.
Ale stejně to napsal hezky. Manželka je ohleduplná, u fotbalu nemluví. Vladimír Roškot, Sedlčany
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
