Ad LN 4. 7.: Kanada se potřebuje cítit multikulti
Kanada zaměňuje azylovou politiku za migrační. To je pravda, ale jsem dalek toho, abych to Kanaďanům vyvracel.
Jako znalec poměrů v romských kruzích dávám za pravdu informacím Romana Krištofa v rozhovoru s komentátorem LN Danielem Kaiserem. To, že do Kanady utíká kvalitnější část romské populace v ČR, se mi nelíbí. Je však zcela legitimní, že hledá lepší životní podmínky, třeba i ty ekonomické. Faktem zůstává, že čeští Romové se v Kanadě uplatňují, jejich děti jsou ve škole úspěšné. Něco v české společnosti musí být špatně, když tam to jde, a tady ne.
Vinu za případné znovuzavedení víz ponese jednoznačně celá společnost, nikoliv Romové, jak se hodlá zase tradovat. Logika vývoje věcí a jejich příčin je neúprosná a nic s tím nenadělají ani populisté. Rozumný člověk hledá právě příčiny jevů, nezaměňuje je za důsledky.
Spíše bych přijal jiný závěr: Pojďme hledat spolu s Romy cesty, jak i jim dát stejné šance a pocit bezpečí jako ostatním, a říkejme, ať tu zůstanou, protože patří právě sem.
Karel Holomek, předseda Společenství Romů na Moravě
Zatím dobrý
Ad Lidovky.cz 9. 7.: TOP 09 se dnes „zasnoubí“ s hnutím Starostové a nezávislí
Musím se přiznat, že k TOP 09 jsem zatím přistupoval jako můj kocour k novému pelíšku. S prackou tak trochu nakrčenou v očekávání, že to taky může vyjít šejdrem. A kdo by se mi divil - jako každý dospělý člověk jsem si užil hodně houpaček nadějí a zklamání. Ale zatím dobrý. Zatím žádná pachuť na jazyku a ten poslední krok - dohoda o spolupráci s hnutím Starostové a nezávislí, mi připadne jako vyloženě dobrý nápad. Ten, kdo se zajímá o veřejné věci, by měl něco dělat na úrovni obce. A ten, kdo v obci uspěje, by měl postoupit do dalšího patra a pracovat na celostátní úrovni. To zní přece rozumně. Podle mne to vypadá, že TOP udělal další krok na cestě správným směrem, a tak můžeme popřát Schwarzenbergovi a Kalouskovi, ale i nám všem, ať si udrží nadhled a zdravý rozum až do voleb. Snad se jim podaří ten náš český rybníček řádně provětrat.
Vladimír Votápek, vvotapek@seznam.cz
Mystifikační dementi údajné mystifikace
Ad LN 8. 7.: Recyklace povrchnosti
Kateřina Šafaříková si vzala na paškál údajnou mystifikaci svého kolegy Daniela Kaisera v textu o zabijačkách vycházejícího údajně z mé tiskové zprávy, přitom se ve vlastním textu sama nejedné mystifikace dopouští. Předně jsem nikdy nehovořil o konci postřižinové kratochvíle v Čechách, jak je mi podsouváno, jenom jsem vyjádřil obavu z možného zpřísnění podmínek pro pořádání zabijaček. Chápu, že pro autorku je lákavé použít dramaticky vyznívající novinářskou zkratku, ale v tomto případě se jedná o svévolné posouvání významu mých slov.
Dále nelze tvrdit, že domácí zabijačky jsou z evropské normy o porážení zvířat na jatkách vyňaty. Vyňato je usmrcování zvířat při kulturních akcích, které hlavně a převážně souvisí s dlouhodobě zavedenými kulturními tradicemi, v jejichž případě nedochází k produkci masa ani jiných živočišných produktů nebo je taková produkce v porovnání s akcí jako takovou okrajová a je z ekonomického hlediska nevýznamná. Kulturní tradice je pouze jednou složkou definice kulturní akce, druhou je absence nebo okrajovost produkce masa. Mezi pojmy kulturní tradice a domácí zabijačka tedy v žádném případě nelze dát rovnítko, jak to mylně činí Kateřina Šafaříková. Výše uvedené definici kulturní akce, resp. kulturní tradice může odpovídat třeba španělská korida, rozhodně však ne česká zabijačka.
Pokud bychom v ČR postupovali dle výkladu autorky, pouštíme se na tenký led. Ocitli bychom se okamžitě v hledáčku úředníků Evropské komise podobně jako Rumunsko, které se tváří, že se nová norma jejich divokých domácích zabijaček netýká. Vzhledem k tomu, že blaho zvířat je pro euroúředníky mnohdy přednější než blaho lidí, koledovali bychom si v takovém případě o přísné kontroly, na které jsme dosud nebyli zvyklí. A základním rysem kontrol je jejich nejistý výsledek.
V neposlední řadě nelze zapomínat ani na jednu podstatnou, i když možná na první pohled nenápadnou změnu spočívající v tom, že dosavadní směrnici o porážení zvířat na jatkách nahrazuje nařízení. To v praxi znamená, že EU na sebe strhává více pravomocí, než měla dosud, už jenom tím, že nařízení na rozdíl od směrnice přímo zavazuje jednotlivce a ti mohou být na jeho základě žalováni u vnitrostátních soudů. Tato hrozba v kombinaci s obsahově novými a současně neurčitými ustanoveními, jako je povinnost porážejícího mít povědomí o správném zacházení se zvířaty, vytváří atmosféru právní nejistoty, před níž jsem považoval za důležité varovat. Jan Březina, europoslanec za KDU-ČSL
Hlavně ta práva
Ad LN 2. 7.: Europoslankyně se snad nemůže stát matkou?!
Paní socioložka Sokačová jistě velmi zevrubně vysvětluje, že paní europoslankyně Češková může v 21. století zvládnout své mateřství i funkci. Ve všech praktických aspektech asi ano. Ví ale také, jak zvládne matčinu touhu po seberealizaci duše dítěte? Kdy pochopí dítě, že žije přece v 21. století (jehož určující trendy zná paní Sokačová tak perfektně)? Riziko trvalých škod na duši dítěte je vysoké. Bezohlednost a chamtivost jsou přirozené lidské vlastnosti. Existovaly vždy. Dnes jsou hybným principem moderního amorálního člověka. Práva, ne povinnosti. Jaroslav Vokoun, Velké Popovice
***
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
