Ad LN 23. 7.: Overkill
Po přečtení poznámky jsem si představil svět před zánikem velkých starověkých říší, stěhováním národů a objevením Ameriky. Slované kočují na Urale, v Čechách je to samý Kvád, Markoman a žádný Slovan. Poté byla Malá Asie a severní Afrika křesťanská, v Americe se proháněli Indiáni. Oni mají historické právo poslat bílého muže přes oceán domů stejně jako Židé na vysídlování Palestinců z východního Jeruzaléma. Ale byli Izraelci v Palestině opravdu první? Nepopisuje kniha Jozue obsazení země a dílem vyhlazení, dílem zotročení předchozích kananejských obyvatel? Podle Bible Bůh Izraelcům ukázal, že neplatí historické právo těch, kdo bydleli v zemi před nimi, ale dal jim právo zemi obsadit a původní obyvatelstvo nahradit. Židé sami z vlastních dějin vědí nejlépe, že historické právo vzniklé tím, že někdo někde žil před někým jiným, prostě neexistuje.
Já nabízím řešení méně vznešené: Židé to prostě dokázali. Sionistické hnutí pracovalo sto let na návratu Židů do původní domoviny a dosáhlo svého cíle. V roce 1947 se podařilo vystihnout vzácný okamžik shody světových velmocí, která umožnila vznik Státu Izrael. Ten vyhrál několik válek, stal se hospodářskou a vojenskou velmocí a může být ohrožen pouze vnitřní nejednotou a vlastními chybami. Palestinci nenašli účinnou taktiku, jak tomuto vývoji zabránit, ale pokud jejich politiku reprezentoval několik desetiletí takový zjev jako nejvyšší muftí al-Hosejní, potom je mohu pouze upřímně politovat. Poučit se z vlastních selhání musí sami.
Miloš Hübner, Trnávka
ODS se nenechá zelenými zastoupit
Ad LN 23. 7.: Zelené odstíny ČSSD a ODS
Jihočeský kolega Svatomír Mlčoch považuje za „legrační, jak obě velké strany natírají část své politické fasády na zeleno“. A „zdá se mu, že když jde o rozkradení zelených hlasů, je všechno možné“. Jaké rozkradení? To si opravdu Dr. Mlčoch myslí, že na ochranu životního prostředí má mandát pouze Strana zelených? Bylo to přece za vlád Václava Klause, kdy byla politika ODS v ochraně životního prostředí prioritou a bylo dosaženo naprosto zásadního zlepšení všech jeho složek. Do nápravy stavu životního prostředí bylo tehdy nasměrováno 400 mld. Kč - do odsíření uhelných elektráren, do výstavby ČOV více než 100 mld. Kč, do plošné plynofikace obcí za 6 mld. Kč, a tak bych mohl pokračovat.
Bohužel, přestože to byly vlády ODS, které v oblasti životního prostředí dosáhly hmatatelných a konkrétních výsledků, díky koaličnímu vládnutí v posledních dvou letech se ODS částečně vzdala tématu životního prostředí. Výsledek je, že dnes občané oprávněně vnímají celou oblast ochrany ŽP jako pasivní přejímání směrnic „z Bruselu“ na jedné straně a realizaci programu zelených na straně druhé. Ekologie a životní prostředí se opravdu dostaly zcela do rukou Strany zelených a na ně navázaných nevládních organizací, které dostávají již několik let stovky milionů korun z veřejných i soukromých zdrojů. A představitelé zelených začali mít pocit, že to tak bude navždy.
Politika zelených se však díky neotřesitelnému postavení ve vládní koalici stala značně agresivní, arogantní a v mnoha ohledech naprosto nekorektní. Typické jsou zelené výmysly, které se schovávají za bojem proti globálnímu oteplování. Anebo probíhající devastace Šumavy. Infiltrace státní správy „odborníky“ z NGO ve všech krajích i na centrální úrovni je alarmující. Každý z Vás zná jistě příklady ze svého kraje. A výsledek? Dovolili jsme, aby lidé z NGO ve státních úřadech zasahovali do staveb dálnic a dalších životně důležitých průmyslových staveb.
Od ODS voliči právem očekávají, že bude prosazovat aktivní pravicovou alternativu ochrany ŽP proti konceptu v podstatě levicovému. Musíme mít vlastní program ochrany životního prostředí, a nechat se „zastupovat“ zelenými je prostě minulost. Tomáš Jirsa, senátor za ODS
Krvavé jahody jsou také políček?
Ad LN 22. 7.: Políček pravým obětem gulagu
Nestačím se divit, přestože si vážím obou autorů: Vladimír Bystrov ve svém článku opomíjí knihu Krvavé jahody, kterou napsal nestor českých spisovatelů Jiří S. Kupka podle vyprávění jedné a téže Věry Sosnarové, a v závěru knihy říká, že „je to její skutečný osobní příběh“. Kniha získala dokonce ocenění, psala o ní v LN Petruška Šustrová již 14. 3. 2008. Matka Věry Sosnarové byla Ruska, odvlečená v květnových dnech 1945 do jednoho z pověstných gulagů na Sibiři, a to spolu s jejími dvěma nezletilými dcerami. Vyprávění je věrohodné, autentické, v čem je „televizní popularizace této ženy jako políček urážející památku všech, kdo opravdu prošli útrapami sovětských represí“? Dočkám se vysvětlení?
Miroslav Sígl, Praha
Paroubková a křečci
Ad LN 17. 7.: Je prostě báječný
Výprodej soukromí je jednou z nejtrapnějších berliček ctižádostivých politiků. Obvykle to vypovídá o úplné ztrátě soudnosti. Přitom láskyplně se olizovat v pelíšku dovede většina zvířat, a to včetně těch úplně nejhloupějších, nejzákeřnějších i nejkrutějších. Také slastně se opájet endorfiny dovede náš osmák i křečci, když celé noci rumplují ve šlapacím kole. Jenže jsou skromnější a tolik toho o sobě nenakecají. Budeme je volit?
Jan Vaculík, Praha
