Ad LN 12. 10.: Kojzarovo jedové eso
V pohraničí žiju už od roku 1945, od dětství. Otec sem nastoupil jako berní úředník. Je to můj domov. Za ta léta jsem tady něco postavil. Žijí zde i moje děti a příbuzní. Strašení Sudeťáky zatím zaznívalo jen z rudého Klubu českého pohraničí a od paní Bobošíkové. Bylo to směšné. Že na tuto notu zahrál i pan prezident, aby si našel nějaký argument k LS, a že mu to tolik lidí baští, to nás velmi otrávilo. Dejte proboha už s tím populismem pokoj. My se tady nebojíme, pane prezidente, paní Bobošíková. Pavel Kout, Šluknov
Česká škola bez hranic
Ad LN 22. 9.: O školy při ambasádách není zájem
Nemohu hodnotit zájem o výuku českého jazyka v ostatních zemích, ale mohu ho zhodnotit ve Francii, kde žiji téměř devět let. Jsem Češka vdaná za Francouze a máme dvě děti narozené ve Francii. Můj starší syn, kterému je devět let, dochází do České školy bez hranic již třetí rok. Jednou týdně se mu tak dostane několika hodin strukturované výuky českého jazyka, ze kterého na konci roku skládá zkoušku. Také dostane české vysvědčení, na které je velmi pyšný. Češtinu se spolu učíme doma, ale domácí výuka určitě nestačí. Velmi oceňuji, že syn má možnost se v české škole potkat s ostatními dětmi, které jsou převážně ze smíšených manželství, tudíž si může česky popovídat s vrstevníky a přesvědčit se, že bilingvních dětí je spousta a že čeština mu neslouží jen k popovídání si s maminkou večer doma. Navíc nejsem absolventka žádné pedagogické fakulty, tudíž dost dobře nevím, jak výuku strukturovat, jak správně učit. Mému druhému synovi jsou tři roky a s českým jazykem se potýká daleko hůře než jeho starší bratr. Bohužel, děti mají tendenci sklouznout vždy k francouzštině, jakmile jsou spolu. Ale nepropadám panice, mám přece možnost dát do české školy i svého druhého syna.
Ráda bych vás ještě informovala, že v Paříži do České školy bez hranic chodí určitě víc než 50 dětí, škola funguje výborně a spokojeny jsou jak děti, tak i my, rodiče.
Mgr. Darina Klayer, Paříž
Přednost supercelebrit
Ad LN 10. 10.: Ostuda z Osla
Těžko teď brát tu cenu cen vážně, je opět devalvovaná. Novým Nobelovým výtečníkem je Barack Obama, Mr. Sympatico nejen zde, ale i v galaxii Mývala, ale co jiného zatím udělal než zlatoústě sliboval a vzbudil naděje v milionech pozemšťanů? Udělení není vyložené chucpe jako v případě teroristy Jásira Arafata, ale nemůžu se zbavit pocitu, že oslavované supercelebritě byla dána přednost před řadou méně mediálně známých osobností, které pro lidstvo, nebo aspoň pro svůj národ či skupinu, něco opravdového udělali, někoho zachránili, odvrátili katastrofu. Kdo tedy dostane Nobelovku příště? Angelina Jolie nebo Madonna, až adoptují další africké dítě? Bob Geldof? Bono? Obávám se, že celebrity odteď budou ještě víc chtít vypadat nejen bohatě, ale i ušlechtile. A necelebrity se půjdou klouzat, neboť o ně a jejich snahu a práci už nikdo nebude stát – nebude se o nich vědět.
Miloš Urban, milos.urban@argo.cz OPRAVA V titulku rubriky Osobní detail (LN 9. října, strana 8) byla chyba v roce, kdy Caspar David Friedrich namaloval svůj obraz Poutník nad mořem mlh. Obraz vznikl nikoli v roce 1918, nýbrž o sto let dříve. Za chybu se omlouváme.
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 – Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz. Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy.
Názory na této straně nevyjadřují stanovisko redakce
