Ad LN 9. 11.: Pochopíme to, až nám zakážou knedlíky
Rozhořela se diskuse o tzv. ztrátě suverenity, která v podstatě vyplývá z falešného pohledu na EU. Unie není jakýsi cizorodý, nám nepřátelský element. My jsme EU. A tím, že jsme členy EU, podílíme se i na evropské suverenitě, která je podle mého soudu zcela nepochybná, zvláště po uvedení Lisabonské smlouvy v život, kdy bude mít EU jasného představitele ve formě jakéhosi prezidenta či ministra zahraničí. Čili pokud jsme něco ztratili ze své státní suverenity, pak jsme na druhé straně získali podíl na suverenitě evropské, nepochybně vyšší.
Milan Bednář, Plzeň
Pakt s ďáblem
Ad LN 17. 10.: Pravda zničí svět
Vkinech měl nedávno premiéru výtečný italský film Božský (Il Divo) o italském politikovi Giuliu Andreottim, který se s krátkými přestávkami držel u moci téměř 50 let. Jeho dlouhou kariéru provázel nespočet skandálů od monumentální korupce, únosu a vraždy jeho vnitrostranického rivala Alda Mora, teroristy z Brigate Rosse (Rudé brigády), přes hrůzovládu mafie a camorry na Sicílii až po téměř masové vraždy a sebevraždy jeho zkorumpovaných partajních kolegů ke konci jeho éry, zvolivších raději dobrovolný odchod ze života před hanbou a ponížením u soudu.
Sám Andreotti byl obviněn nejen z korupce, ale i z nájemných vražd politických protivníků a nepohodlných novinářů, jakož i z přímého napojení na mafii. I pro diváka nepříliš zběhlého v italských reáliích nebo neznalého nedávné historie je asi nejzajímavější částí filmu příležitost krátce nahlédnout do Andreottiho černé duše.
Andreotti jedná a vypadá jako emociálně mrtvý člověk, který je absolutně neschopen si čehokoliv a jakkoliv užít. Jen občas mu rty jemně cuknou v cynickém úšklebku. S lidmi, kteří mu celý život loajálně sloužili, se navždy loučí bez empatie, chladně, aniž by jim pohlédl do očí. Jeho jedinými „zlozvyky“ jsou jídlo, drogy na uklidnění nervů a prášky proti migrénám a nevolnosti. Moc sama o sobě a bez přívlastku je jeho jediným raison d’etre a jedinou jeho vášní.
V samém konci filmu přiznává své rozčarované manželce Livii, že ho celý život trápil jeho plebejský původ a komplex méněcennosti vůči všem slavným, vzdělaným a bohatým lidem. Před začátkem svého soudního procesu má největší hrůzu z toho, že přijde o post předsedy hudební akademie a vědeckých institucí a že mu budou odebrány všechny jeho čestné doktoráty.
Máme tak nakonec před sebou jen dalšího parvenu ochotného uzavřít třeba i pakt s ďáblem a poslat vše a všechny do pekel, pomůže-li mu to ukájet jeho ego a léčit se z vlastní malosti a ze svých mindráků. Jak hluboce neoriginální.
Karel Matoušek, Praha OPRAVA Titulek rozhovoru se sociologem Ivem Možným, který byl součástí článku Jak se komunisté nestali kapitalisty (Orientace LN 7. 11., str. 22), měl správně znít...a nakonec rodiny kolonizovaly stát, nikoli kolektivizovaly stát. V článku Když Ne znamená Ne (Orientace LN 7. 11., str. 23) jsme profesorku Allison Stangerovou omylem označili za Allisona Stangera.
Za obě chyby se čtenářům omlouváme.
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz. Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy.
Názory na této straně nevyjadřují stanovisko redakce
