Ad LN 6. 4.: Golany aneb piknik v ruinách
„Ultranacionalistický ministr zahraničí Avigdor Lieberman“, jak ho nazývá Petr Janoušek, si ve svých projevech nebere servítky. Konflikt na Blízkém východě byl původně sporem o území, ale stal se časem sporem náboženským a bojem civilizací, který nemá řešení. Mezinárodní společenství chce slyšet sladké lži a brání se tvrdé pravdě, že tzv. mírový proces je pouze divadlem a nekončícím rituálním tancem. Naučme se trvale žít s nevyřešenými konflikty: to je poselství ministra Liebermana. Nám tím klade otázku, zda si toto vidění stavu věcí osvojíme a začneme chápat podporu Izraele nikoli jako časově omezenou pomoc v nouzi, ale trvalou a nekončící povinnost. To ovšem nebudí právě nadšení a v USA se ne náhodou vynořil proud skepse tvrdící, že neomezená podpora Izraele znamená přítěž a byznys se současnou vládou se provozuje mimořádně špatně. Dnešní velvyslanec Richard Holbrooke v roce 2008 a spisovatel Mark Perry letos připomněli epizodu z roku 1948, v níž se ministr zahraničí a generál George Marshall pokusil v dramatické hádce zabránit prezidentu Trumanovi v uznání Státu Izrael. Název článku Marka Perryho, který označuje Marshallovu skepsi za prorockou, je charakteristický: „Petraeus wasn’t the first“. A tak kdyby se etabloval v americkém veřejném mínění názor, že Izrael svou tvrdohlavostí ohrožuje na různých místech americké zájmy, a dokonce životy amerických vojáků, tak by z Liebermanova rozsévání tvrdých pravd mohla vzejít pro Izrael nepoživatelná úroda.
Miloš Hübner, Trnávka
Čekání na Gaucka
Ad LN 6. 4.: Kdo způsobil kampaň
Tomáš Bursík označuje rozruch kolem zvolení Jiřího Pernese ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů za negativní kampaň způsobenou „několika zhrzenými jedinci“. Je to tvrzení odvážné, ale v naší zemi ne neobvyklé. Kdekoliv se objeví náznak pochybností a diskuse, už se prý jedná o organizovanou kampaň. Nejen v kruzích odborných, ale i ve společnosti se o novém řediteli ÚSTR a dalším směřování této instituce právem živě diskutuje. A je to tak dobře. Veřejnost se právem ptá, jestli v této zemi opravdu neexistuje pro vedení tak důležité instituce osobnost vhodnější, morálně a odborně způsobilá a obecně respektovaná.
Pan Pernes je špatnou volbou. Studium VUML označuje za ústupek komunistickému režimu, aby prý mohl i nadále vést muzeum. Dá se to ovšem označit i za jistou formu korupce. Kdo bude v budoucnu garantovat, že pan Pernes nepůjde opět někomu „na ruku“ za slib nějakých jistot či výhod? Zamlčením studia VUML v kandidatuře na ředitele se pan Pernes morálně diskreditoval a neznalostí anglického jazyka ( který je zcela nezbytný pro komunikaci s podobnými ústavy v zahraničí) se prokazuje jako kandidát nevhodný.
Ovšem navzdory všemu pan Pernes do funkce „protlačen“ byl. Jeho mandát pak začal úprkem respektovaných členů Rady ÚSTR a Pernesovými čistkami „pěkně po bolševicku“ od podlahy. My už jen můžeme závidět našim německým sousedům, kteří dokázali v osobách Joachima Gaucka a poté Marianny Birthlerové dosadit do vedení obdobné instituce osoby všeobecně respektované, morálně integritní a odborně uznávané.
Milan Březina, Praha
Herbert a Leonard v Seminářské zahradě
Ad Pátek LN 2. 4.: Miluji prostor
Jistě nejsem jediná, kdo se pozastavil nad nepřesnými údaji, které se vyskytly v rozhovoru s Charlottou Kotíkovou, pravnučkou T. G. Masaryka. Synové Olgy MasarykovéRevilliod – Herbert a Leonard – zemřeli během druhé, nikoli první světové války. K tomuto mohu dodat ještě jednu skutečnost – v roce 1949 bylo v Seminářské zahradě na Petříně osazeno sochařské dílo dvou hrajících si chlapců se šesti žabkami a dvěma ještěrkami. Teprve koncem roku 1989, po sametové revoluci, byla zveřejněna pravda – je to skutečná podoba Masarykových vnuků, kterou vytvořil sochař Karel Dvořák.
Marie Hátleová, mhatleova@volny.cz
Že by jen test míry naší netečnosti?
Ad LN 6. 4.: Prostřední strom
Důmyslná léčka? – Možná. Občas je pro autora zřejmě užitečné vyzkoušet si vnímavost svých čtenářů. To se dělá tak, že se do dobrých a chytrých vět a odstavců „šoupne“ nějaká nehoráznost a pak už se jen čeká na reakce. – V případě, že ta věta o černých vdovách v Moskvě není jenom jakýmsi testem míry netečnosti čtenářů, pak bych se pana Vaculíka zeptala, jestli se už někdy v novodobé historii dosáhlo teroristickými útoky (v tomto případě sebevražedných atentátnic) žádoucích politických a společenských změn, jestli se někdy stalo, že vražděním bezbranných lidí by se snad změnil k lepšímu život kohokoli kdekoli. Třeba nejsem schopna pochopit hlubší vrstvy myšlenky, že ty černé vdovy „jednají správně“, tak si teď dovolím už jen jednu úpravu – gramaticky drobnou, avšak zásadní svým významem: „jednaly…“ – vždyť jsou mrtvé.
Eva Škamlová, skamlova@mf.cz
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 – Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz. Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy.
Názory na této straně nevyjadřují stanovisko redakce
