Ad LN 22. 5.: Téma extremistů: zmlácený hoch
Naše společnost je nemocná. Kdo má v dané chvíli větší hubu, ostřejší lokty nebo tvrdší pěsti, je hrdina. Podívejte se jen na reklamu, v níž herec Bohumil Klepl nadává v roli zákazníka novináři, bezostyšně mu tyká a „tituluje“ ho slovy „ty kedlubno“. Využít slabosti jiného člověka ve svůj prospěch, třeba okrást i umírajícího (viz článek na stejné straně), to se dneska „nosí“. To platí pro nás všechny, ať jsme „černí“, bílí nebo třeba zelení. Bohužel!
Hana Rajdusová, Havířov
Nahý v trní
Ad LN 22. 5.: Rusko v dvojím jaderném ohni
Děkuji Pavlu Mášovi za napínavé líčení, ovšem nepřipadá mi, že na rozpálené plotně tancuje ruský medvěd. Startovní výstřel dramatu odpálila totiž loni v prosinci Sněmovna reprezentantů USA, když jako nástroj nátlaku na administrativu schválila poměrem 412:12 hlasů balík sankcí postihujících firmy a státy spolupracující s Íránem při těžbě a vývozu plynu. Senát schválil ještě radikálnější sankce a nyní zasedá komise, která má do konce května sladit obě verze a předložit ke konečnému hlasování. Proto zveřejnění turecko-brazilské dohody dostalo Obamovu administrativu do situace nahého v trní, a aby zbrzdila legislativní proces, byla nucena okamžitě oznámit souhlas stálých členů RB OSN na svém návrhu sankcí. Následující horečnaté vyjednávání s Ruskem a cesta Hillary Clintonové do Číny svědčí o tom, že to bylo oznámení poněkud předčasné: Obama bojuje o záchranu tváře a Rusko zaujalo osvědčenou pozici vyděrače. Potvrdí-li se zpráva, že z návrhu sankcí vypadl zákaz prodeje ruských raket S-300 Íránu, potom tím USA obětovaly na oltář dohody zájem Izraele, který bojuje jako o život o to, aby ke zmíněnému prodeji nedošlo. Pokud Obama neuspěje na půdě OSN, může očekávat schválení jednostranných a daleko radikálnějších sankcí Kongresem, které by spolehlivě další slaďování mezinárodního postoje vůči Íránu rozvrátily.
Miloš Hübner, Trnávka
Kalousek nebyl sám
Ad LN 15. 5.: Složenky se vracejí ke Kalouskovým
Zastánci stupidního názoru, že za státní dluh odpovídá ministr financi, by složenku na fiktivní státní dluh měli rozepsat na všechny ministry financí, kteří obhospodařovali státní rozpočet od roku 1997, a to v poměru, jaký deficit tyto rozpočty vyprodukovaly. Na oněch 121 tisících korun na hlavu by pak suverénně největší podíl nesl Bohuslav Sobotka (cca 40 000 Kč) následován Pavlem Mertlíkem, Eduardem Janotou a Miroslavem Kalouskem (s cca 20 000 Kč, na kterých se z poloviny podepsal rozpočet na rok 2006 sestavovaný Bohuslavem Sobotkou), dále Ivo Svoboda a Jiří Rusnok (po 10 000 Kč) a konečně Vlastimil Tlustý a Ivan Pilip z Tošovského vlády (s 5000 Kč). Miroslav Kalousek přitom v roce 2008 stlačil deficit státního rozpočtu na pouhých 19,4 miliardy Kč, nejnižší od roku 1997. Obzvláště pikantní pak je, že všechny rozpočty, které skončily obrovskými deficity, sestavoval pro výše uvedené ministry Eduard Janota, který dnes vehementně prosazuje úspory. Jestliže se vysoce deficitní rozpočty při vysokém růstu ekonomiky v polovině uplynulého desetiletí tolik příčily jeho zásadám, proč se na jejich sestavování podílel a neodešel?
Jan Bejlek, Jindřichův Hradec
***
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz. Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy.
Názory na této straně nevyjadřují stanovisko redakce
