Ad LN 19. 8.: Joch chce zrušit Kocábův úřad...
Zaznamenávám z médií, že zmocněnec pro lidská práva Michael Kocáb dospěl k názoru, že musí mít za každou cenu nějakou funkci ve vládě. Protože dosti často sedím při poradách, které na úřadu vlády každý týden se svým týmem Michael Kocáb pořádá, vím, že tomu tak není. Možná by si to přál, věřím, že v zájmu věci. Prý nabízel premiérovi, že odejde, když se premiér zbaví Romana Jocha jako svého poradce pro lidská práva. Nevím sice o takové nabídce a dost tomu ani nevěřím. V každém případě bych zajásal, kdyby se Nečas Jocha zbavil. Kocáb by mi vadil nejméně, pokud vůbec.
Jde však o to, že veškeré kroky, které dost zoufale a marně Michael Kocáb činí, činí proto, aby zachoval, když už ne posílil agendu lidských práv a v ní empatický přístup k ochraně těch, kteří to nejvíce potřebují. Kocáb chce Jochovi představit svůj úřad a seznámit ho s tím, jak funguje, čím se zabývá a oč usiluje. Chce probrat veškerou agendu jemu svěřenou. Snad věří, že aspoň částečně přesvědčí pana Jocha o užitečnosti stávající agendy lidských práv. Z toho, co jsem zatím od Jocha slyšel, usuzuji, že je to snaha marná. Horší je, že ani po všech těch verbálních skvostech, které jsme od pana Jocha slyšeli, premiér se ho rychle nezbavil. To značně snižuje i důvěryhodnost samého premiéra.
Bez silné a už zaběhnuté agendy lidských práv ani ekonomika sama o sobě ke zlepšení nepřispěje. Excesy, které nutně přijdou, by měly být citlivě a profesionálně eliminovány právě lidmi empaticky nakloněnými těm, kteří se dostanou do potíží. Vláda, jak ji vidím, na to nemá.
Rád bych řekl, že na tom úřadu vlády se občas vyskytuji v roli člověka, jemuž byla přisouzena určitá role v rámci Dekády romské inkluze, které letos Česká republika předsedá. Jsem zvědav, jak se hodlá vláda s touto dosti problematickou věcí vypořádat s takovými poradci, jako je Joch. S Kocábem bych se toho nebál, říkám - a vím, co říkám. Karel Holomek, srnm@centrum.cz
Masarykovské fráze?
Ne, skvělé myšlenky!
Ad LN 27. 8.: Katolíci, lidovci a republika
To, co Ladislav Jehlička nazývá „typické masarykovské fráze“, byly ve skutečnosti skvělé myšlenky zobecňující a shrnující Masarykovy postoje a názory. Natrvalo si je vtiskli do paměti i lidé, kteří jen málokdy čtou knihy, noviny a časopisy. Pro nás, kdo máme Masaryka rádi, jsou tyto slogany jedním z důkazů jeho geniality: Demokracie je diskuse. - Řekni mi, co čteš, a já ti řeknu, jaký jsi. - Revoluce hlav a srdcí. - Státy se udržují těmi ideami, z nichž vznikly. - Můj socialism, to je jednoduše láska k bližnímu. - Tábor je náš program. - Demokracii už máme, teď potřebujeme ještě demokraty. - Člověk se zdokonaluje sebezdokonalováním. - Ježíš, ne Caesar.
Těžko však přesvědčit ty, kdo Masaryka - poté, co inicioval vznik Ottova slovníku naučného, po bojích o Rukopisy, po hilsneriádě, po Friedjungově aféře, po kariéře poslance vídeňského parlamentu - ještě pořád pokládali či pokládají za „nýmanda“.
Jiří Rambousek, Brno
***
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz. Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy.
Názory na této straně nevyjadřují stanovisko redakce
