Ad LN 1. 9.: Muchova nadace epopej nechce
To, že Muchova nadace už o epopej nestojí, jak píše její PR manažerka Simona Krištofková v Dopisech redakci, určitě celou českou veřejnost velmi potěší. Vždyť je to kulturní památka, která se jistě dočká svého oficiálního uznání, i ten pavilon na její počest bude nakonec v Praze v klidu postaven. Pro Nadaci Mucha to ovšem znamená, že přiznáním vlastnictví díla městu Praha se musí vzdát i rozhodovacího práva o osudu epopeje, což mimo jiné vyžaduje nevměšovat se dále do jednání měst Prahy a Moravského Krumlova a také se nestarat, za čí peníze bude epopej stát na kterém kopci Prahy či na jeho úbočí, protože to si určí majitel sám, vlastní představou i rozpočtem.
Pokud jde o mou recenzi výstavy Alfonse Muchy s názvem Apoteóza lásky v pražském Obecním domě (LN 7. 8.), má námitka stále trvá. Jestliže se Nadace Mucha ohrazuje, že Květina z roku 1897 není fotomechanickou reprodukcí, ale originální restaurovanou litografií, pak bych požadovala, aby byla ve výstavě opravena i popiska, která nehovořila o žádné litografii, ale o tuši a akvarelu na papíře. Rovněž jsem ve své recenzi neuváděla, že stejným případem je ve výstavě Zodiac z roku 1896, který totožnou technikou provedení - barevná litografie (?), také není tuší a akvarelem na papíře. Není ovšem třeba jej dodatečně zasklívat jako Květinu, spíš bych zase opravila popisku, a při této příležitosti provedla kontrolu ještě několika dalších exponátů. Konečně, není-li prodávaný sborník katalogem výstavy, stačí jistě na pokladně uvést, že nejde o katalog, ale o sborník. Všichni máme pochopení pro ekonomické důvody, jež nás nutí k úsporným opatřením, i když v případě 150. výročí narození umělce bych alespoň neuváděla nedostatek času. S přáním úspěchů Muchově nadaci v další práci Vlasta Čiháková Noshiro, historička umění
Všichni přece povinně platíme pojištění
Ad LN 1. 9.: Ministr: Čeká vás stáří, šetřete
Dvacet let jsem se starala o svou matku. Začalo to občasným nákupem a dovozem k lékaři. Končilo to několikaletou čtyřiadvacetihodinovou službou, v níž mě nikdo nemohl vystřídat. Poté co jsem se zhroutila, začala jsem hledat pomoc. LDN v okolí: z milosti a za pravidelné tučné několikatisícové „sponzorské dary“ mi matku vzali na tři měsíce. Péče? Pět starých žen v pokoji, pach výkalů, rehabilitační cvičení jednou za čas. Domovy důchodců? Velmi drahé, zhruba dvacet tisíc korun měsíčně. Péče? Proležená postel, žádné soukromí, nevhodná strava, žádná činnost. Pečovatelka? Na venkově neexistuje.
Každý z nás platí desítky let ze zákona povinné pojištění. Nejsouli tyto peníze k dispozici potřebným, je to důsledek špatného hospodaření s nimi. A pan ministr by měl začít svou drákulovskou politiku tam, kde se ve zdravotnictví plýtvá.
Jinak mu přeji dobré zdraví až do devadesátky. Doufám, že už má domluveno, kdo z jeho rodiny se o něj postará.
Jana Pohanková, janapohankova@seznam.cz
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz. Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy.
Názory na této straně nevyjadřují stanovisko redakce
