Ad LN 11. 10.: Svět, jak ho chceme vidět
Se zájmem jsem si přečetl komentář pana Petráčka na téma krajiny a globálních změn v kontextu Fora 2000.
Rozhodně souhlasím, že je potřeba mít se na pozoru před globálními paradigmaty, zejména jejich „uchopením“ v politické praxi. Rizika pokřivení aktivního postupu v jejich duchu jsou pak značná, jak konec konců nyní na vlastní kůži pociťujeme v případě podpory obnovitelných zdrojů energie. Krajina je především věcí veřejnou. Krajina, ve které žijeme, je kulturní, po staletí utvářena člověkem a přírodou. Je zřejmé, že ztráta vztahu člověka k místu, půdě vede k odcizení vztahu ke krajině a následné redukci vnímání krajiny jako místa k naplnění potřeb ovšem již bez nutnosti péče. V tom osobně vnímám hloubku postižení totalitním režimem. Bylo by zřejmě zajímavé ptát se lidí, regionálních politiků, jak vnímají svou osobní zodpovědnost za krajinu a jak ji hodlají naplňovat. Čím více hovoříme o krajině, změnách v krajině a péči o ni, tím více se projevuje obrovská propast mezi krajinou a lidmi, kteří ji užívají či užívat chtějí. Role státu do jisté míry určuje chování společnosti a v hospodářské sféře to platí dvojnásob (tedy i v oblasti péče o krajinu), nicméně považuji za nezbytné, aby význam veřejného sektoru vzrůstal. K tomu je potřeba se také aktivně přičinit - dát možnost veřejnosti právě v oblasti péče o krajinu do věcí promlouvat a také zabezpečit, aby toho veřejnost mohla efektivně využít -tedy patřičně ji vzdělávat.
Píšu také pod dojmem Národního semináře, který jsme uspořádali v minulém týdnu se zástupci jednotlivých resortů a kde jsme se víceméně shodli, že je potřeba se ve vztahu k péči, správě a plánování krajiny lépe koordinovat a že veřejnost musíme zahrnout jako významného partnera. Seminář byl jen krůčkem k hledání společných průniků v krajině a k vůli je společně řešit. Podobné meziresortní setkání s tak otevřenou atmosférou spolupráce zde mnoho let (jestli vůbec kdy) neproběhlo. O důvod více k optimismu.
Mgr. Petr Birklen, ředitel odboru péče o krajinu Ministerstva životního prostředí ČR
Takový nám vládl
Ad LN 25. 9.: Cena ceny
Jsem už dost stará, abych ovládala své emoce. Když jsem se ale dozvěděla, že pan Josef Klíma odmítl cenu, kterou také dostal Ludvík Svoboda in memoriam, zařvala jsem nadšením.
Na vysvětlenou: přítelem mé rodiny byl arm. gen. Alois Liška (dnes téměř zapomenutý hrdina od Dunkerque). Moje maminka byla v roce 1949 na Pankráci za jeho útěk. Odtud tedy mám informace o gen. Svobodovi.
Velmi mě potěšil pan dr. Pernes knížkou Takoví nám vládli. Některé informace o úloze Ludvíka Svobody v roce 1968 byly pro mne nové, ale nepřekvapující. Tak málo o tom naši lidé vědí! Snad ani není zájem. Je pro všechny lepší vidět gen. Svobodu jako hrdinu od Dukly a důstojného starce vzdorujícího Sovětům v roce 1968? Ujišťuji vás, že moji vnuci budou mít jasno!
Jarmila Erbanová, Mělník
***
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz. Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy.
Názory na této straně nevyjadřují stanovisko redakce
