Úterý 26. října 2021, svátek má Erik
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

DOPISY REDAKCI

Česko

Nyní občanka, za pár let možná čip

Ad LN 30. 10.: Co zapsat do občanského...; Dítě a čip

Hned po revoluci v roce 1989 bylo zřejmé, že symboly minulého režimu budou muset být nahrazeny. Z mnohostránkového občanského průkazu se znakem ČSSR na červené obálce se postupně stala malá kartička. Ale co těch průkazek za dvacet let už bylo! Byrokratický státní mechanismus má obdivuhodnou schopnost měnit jednoduché věci na složité systémy.

Nyní je před námi další změna občanských průkazů a vzniká problém, co do nich zapsat. S představou, že občanka bude jako rozešitá konfekce a my si do ní necháme zaznamenat pouze údaje, které sami chceme, přichází ministr vnitra Radek John. Opozice namítá, že bez rodného čísla bude průkazka na nic a že si tzv. citlivé údaje budeme nosit na zvláštním papíru. Problém jako dělaný pro českou politickou elitu.

Nakonec se do mysli vkrádá myšlenka, jestli bychom se neobešli úplně bez občanky. Už teď je rodné číslo v nesčetných databázích. Nikdo by se nemohl divit, kdyby se ukázalo, že jsou děravé jako řešeto. Josef Klíma se v sobotním Posledním slovu zaobírá myšlenkou na čipování dětí. Obyčejný teenager už brzo nebude moci jít tajně na rande, aniž by o tom centrální orwellovský systém nevěděl. Proč však zůstávat pouze u mladistvých a nezačít čipovat rovnou všechny? Téma, které prozatím působí bizarně, se brzy může stát realitou. Technologický pokrok umožňuje již dnes takovou míru sledování dětí i dospělých, o které většina lidí nemá ani tušení.

Gustav Konečný, Blansko

Kdo vychová lékaře?

Ad LN 29. 10.: Pacienty „vychovají“ čekáním

Dovolil bych si parafrázovat titulek článku a položil bych – spíše asi řečnickou – otázku: Kdo „vychová“ lékaře v ambulancích?

Nejen pacienti s doporučením, ale i ti, kteří jsou do ambulance objednáni na čas, čekají mnoho hodin. Když se ozvou, je jim dáno najevo, že obtěžují, a milý pan doktor a sestřička se změní v nepříjemné osoby. Neměla by spíše přijít omluva za dlouhé čekání, přestože byl pacient řádně objednán a splnil tak všechny podmínky, které si ambulance sama stanovila?

Mohu se mýlit, ale dlouhé čekání pacientů je způsobeno spíše neschopností zorganizovat provoz ambulance, nastavit správný režim objednávání pacientů a hlavně pak jeho dodržování samotným zdravotnickým personálem. Vůbec tím nezpochybňuji odbornost lékařů a netvrdím, že to takto vypadá všude. V článku popisované řešení – tedy prioritu objednaných pacientů následovaných těmi s doporučením – bych považoval za samozřejmost, kterou není třeba nově zavádět.

Neodpustím si ještě malé popíchnutí: Nejsou ti, kteří přicházejí bez doporučení, různí „známí“ a „známí známých“?

Viktor Piegl, České Budějovice

Co nechceme vidět

Ad LN 21. 10.: Uhašeno, ale jak

Reaguji na poznámku pana Kaisera, který mj. prohlašuje, že nastala „další bolestivá zkušenost, jaké škody může napáchat ohýbání trhu ve jménu ochrany přírody“, a že zpráva o tom, že „Škoda Investment přechází ze strojírenství do fotovoltaiky, je vyloženě depresivní“.

Ráda bych podotkla, že dle prestižního mezinárodního žebříčku top hi-tech technologií se v první desítce šest firem zabývá fotovoltaikou, a dalším poznatkem budiž to, že ony firmy sídlí převážně v Číně. I díky tomuto mají nižší výrobní cenu svých produktů. Mezinárodní trh pochopil, že investice do obnovitelných zdrojů energie se vyplatí. S nižšími náklady na výrobu se produkty stávají konkurenceschopnějšími.

Na tomto místě musím dát za pravdu autorovi, že bohužel v Česku došlo ke zneužití systému podpory fotovoltaiky, ale nelze z toho obecně dělat závěr, že k ochraně přírody dochází až poté, co se byznys pořádně „nažere“. Celosvětová debata je daleko vpředu, jen v Čechách to nechceme vidět. A začínáme být pozadu.

Lucie Heidlerová, Brno

Hloupý seriál

Ad LN – Orientace 30. 10.: Vyprávěj: policejní režim s lidskou...

Moc bych chtěla poděkovat za povídání o seriálu Vyprávěj. Občas chodím v pátek ke kamarádce (ročník 1967, rodiče vyhozeni ze školství na udání, že na zájezdu kantorů zpívali písně Karla Kryla). Já sama jsem ročník 1964, tedy skoro jako Honzík ze seriálu.

Po skončení každého dílu se samy sebe ptáme, jestli jsme opravdu žily ve stejné době a zemi. Ze svého dětství si pamatujeme lidi ne tak pitomé (s tou lobotomií to bylo krásné přirovnání), o to víc naštvané a uštvané neustálým sháněním nedostatkového zboží a přetvářkou. Moje matka se z každého nákupu vracela s výkřikem: „Kurvy komunistický!“ A to prosím též patřila k mlčící většině a učila ve školce.

Pamatuji si úplně jiné věci: jak jsem držela babičce stužky, když šila trikolory, fotku ohořelého Palacha v mámině peněžence, posměšné básničky na Rusáky v tajném šuplíku v ložnici, jak jsem nesměla říkat, že u babičky chodím na náboženství, jak jsme na základní škole museli odsoudit Chartu, aniž jsme tušili, co to vůbec je, jak mluvil v televizi kapitán Minařík, jak si naši o těch věcech šeptali v obýváku, abych nic neslyšela, a ještě spoustu dalších věcí, ze kterých je mi spíš smutno. Prostě ten seriál je hloupý a myslím, že uráží všechny slušné lidi, kteří sice neměli život úplně zničený, ale bez komunistů ho mohli mít mnohem hezčí.

Radana Šimčíková, Říčany u Prahy

ČokoVoko? Parodie!

Ad Pátek LN 29. 10.: Epilog – Schody do pekla III.

Reaguji na názor pana Matěje Hollana, hudebního vědce z Brna, který nominoval kapelu ČokoVoko a tak trochu v duchu týdeníku Tribuna o ní prohlásil, že „...celá její produkce je nesmyslná, neumějí ani rapovat, ani zpívat, ani mluvit...“

Osobně se domnívám, že projekt ČokoVoko je sice poněkud drsnou, avšak stále ještě přiměřenou parodií na pokleslý hudební žánr a životní styl. Texty jsou koncipovány tak, aby vynikla disproporce mezi domnělou závažností proklamace a její skutečnou hodnotou. A například uváděný verš „...nemá to asi cenu, nenašla jsem se v zenu“, který Matěj Hollan zmiňuje jako příklad zoufalosti, považuji naopak za příklad výborné parodie konstituované absurdním spojením rapové, žánrově hrané přímočarosti s toporností a těžkopádností intelektualistické reflexe. Nebo si snad máme vážně myslet, že když děvčata z ČokoVoko rapují, že „...je jaro/ rostou sněženky/ je*u na složenky...“, jedná se o vážně myšlený a jen nepovedený – parafrázuji – básnický výtvor s charakterem výkvětu zoufalosti?

Jan Tejkal, j.tejkal@volny.cz

***

Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 – Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz. Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy. Názory na této straně nevyjadřují stanovisko redakce

Otužování podle Wima Hofa je nebezpečné. Hrozí zástava, říká kardiolog Táborský

Premium Otužování je nejlepší prevence proti těžkému průběhu nemoci covid-19. Lidé mají větší šanci, že neskončí v nemocnici,...

Dětem, kterým pomáháte moc, mozek nepracuje správně, říká speciální pedagožka

Premium „Kdybychom k dětem v batolecím a předškolním věku přistupovali v některých oblastech víc ,postaru‘, měli bychom méně...

Váš syn bude žít jen pár týdnů. Zpověď matky zesnulého hokejisty Buchtely

Premium Přežít své dítě. Pro každého rodiče ta nejhorší představa. Teprve dvacetiletý hokejista Ondřej Buchtela zemřel loni v...