Ad LN 20. 1.: Akce lékařů začíná přinášet rizika
Nejsem lékař a etikou se nezabývám, ale proti tomuto článku se musím ozvat. Zdánlivě „eticky nestranná“ argumentace pana Šimka je nekorektní, zkreslená v neprospěch lékařů. Argumenty „hovořící ve prospěch protestujících lékařů“ jsou správné, i když dosti neúplné; „argumenty, které akci lékařů zpochybňují“ jsou zavádějící – uvedu tři příklady.
HDP přepočtený na obyvatele (ne na „počet obyvatel“, jak autor uvádí) je již promítnut do absolutní úrovně průměrného platu. Ten je v ČR podstatně nižší než v okolních vyspělých zemích s nepřerušeným demokratickým vývojem (tím nemyslím Polsko či Slovensko). Proto autorem požadované samostatné mezinárodní srovnání poměru platů lékařů a platu průměrného není na místě. Už tím, že lékaři přistoupí na stejný poměr k průměrnému platu jako ve vyspělých západoevropských státech, smiřují se s příslušně nižší absolutní úrovní svého platu. Lékaři nežádají platy jako v Německu (jak autor mezi řádky naznačuje), ale podobný poměr k průměrnému platu v Česku, což je podstatný rozdíl.
Stejně jako Česko, okolní státy rovněž platí z veřejných rozpočtů všechny výdaje, které autor uvádí, často v míře vyšší než u nás, nemluvě o rozsáhlejších daňových úlevách. Pro posouzení lékařských požadavků je tento argument irelevantní a neoprávněně vrhá špatné světlo na lékaře.
„Mravní integrita vládní koalice“, pokud existuje, není pro mne žádnou hodnotou nejen proto, že jsem vládní strany nevolil. Zato spokojení a informovaní lékaři (kteří budou mít méně přesčasů a více času na vzdělání) mají pro většinu z nás občasných pacientů rozhodující význam, v krajním případě může jít o život. Autor tyto dvě „hodnoty“ staví proti sobě jako zdánlivě rovnocenné, což nejsou.
Zůstaneme-li u otázek etických, uniká mi morální oprávněnost nesrovnatelně vyšších platů v bankovnictví a v pojišťovnách, které i po dvaceti letech poskytují až na výjimky mizernou úroveň služeb i administrativy, nesrovnatelně horší, než je úroveň služeb zdravotnických.
Ivan Goldšmíd, Praha
Máme i jiné „zlozvyky“
Ad LN – Orientace 22. 1.: Naše bačkorová úchylka
Doma se přezouváme. Přesto nepovažuji nikoho z rodiny ani sebe za bačkorově úchylného. Přezouváme se proto, abychom si do domácnosti nepřinesli na podrážkách bot nečistoty z veřejných komunikací (zejména bláto, prach, případně i stopy po psích exkrementech, plivancích, nedopalcích a dalších pochutinách, kterých je na vzorně uklizených chodnících stále dostatek).
Dále se přezouváme také kvůli vlastnímu pohodlí, je nám příjemnější vyměnit venkovní obuv, ve které jsme strávili třeba řadu hodin, za pohodlné domácí volné obutí. Pokud k nám přijde návštěva, nenutíme ji k přezouvání, ale oceníme ohleduplnost, když tak učiní. V tom případě jí nabídneme domácí obuv vyhrazenou k tomuto účelu, kterou docela často měníme za novou. Máme ještě pár dalších zlozvyků, třeba si po příchodu domů sundáme hodinky, umyjeme si přinejmenším ruce a převlékáme se do domácího oblečení. Dokonce psovi po vyvenčení otíráme vlhkým hadrem tlapky.
Přestože uvedený článek přezouvání staví do pozice neobvyklosti, ne-li úchylky a českého specifika, my je považujeme, spolu s ostatními našimi domácími „zlozvyky“, za přirozený a žádoucí hygienický návyk.
Ing. Michael Hauk, Praha Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 – Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz. Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy.
Názory na této straně nevyjadřují stanovisko redakce
