I ta lékařova
Ad LN 29. 1.: Nesmíme zůstat bez práce, žádají lékaři
Požadavek LOK v čele s Martinem Englem, aby premiér, resp. ministr zdravotnictví garantoval návrat všech lékařů, kteří dali výpověď, na jejich původní pracoviště, je nesmyslný. Jednou dali výpověď a museli si být vědomi, že záleží jen na zaměstnavateli, zda na stažení výpovědi přistoupí, či nikoliv. Není v pravomoci žádného ministra ani premiéra toto manažerům zdravotnických zařízení nařídit, snad jen, v omezené míře, ředitelům zdravotnických zařízení přímo řízených ministerstvem. Určitě nebudou mít problém se vrátit špičkoví odborníci, ale vedení zdravotnických zařízení může situace využít k tomu, aby se zbavilo nepohodlných a méně schopných pracovníků a nikdo s tím nic nezmůže. Zvlášť pokud už místo obsadili někým jiným.
MUDr. Olga Gröschlová, Zlín
Pravda a láska, nebo lež a nenávist?
Ad LN 21. 1.: Zakázaná slova v rozhlase: vlezdobruselista, tydýt...
Vedle příkladů slov v seznamu uvedených bych se chtěl zmínit ještě o jedné vulgaritě. Slova Václava Havla po sametové revoluci o potřebě pravdy a lásky vedou jeho odpůrce k nechutnému výrazu „pravdoláskaři“, míněnému jako ironizující nadávka. Možná si mnozí z nich ani neuvědomují, že opakem pravdy je lež a lásky nenávist. Těch je už kolem nás snad víc než dost! Setkáváme se s tím takhle míněným výrazem stále častěji i na vysokých postech. Námitka, že ne každý, kdo o pravdě a lásce mluví, jí bývá vždy za všech okolností i věrný, může být někdy třeba i namístě; i pokrytectví je tu přece odedávna. Proto však není třeba pravdu a lásku jako morální hodnoty tímto způsobem dehonestovat, vysmívat se jejich upřímným vyznavačům a naplňovatelům. Výraz „pravdoláskaři“, už samotný odporující duchu českého jazyka, se mi jeví často horší než i některý vulgární výraz nebo zakletí. Jsem rád, že o tom byla zmínka i v pořadu ČRo Praha „Jak to vidí...“ a že se tu téhle praxi pochvaly nedostalo.
Zdeněk Janík, Praha
Reaganův recept na rebelující lékaře
Ad LN 31. 1.: Rebelie trvá dál, vzkazují lékaři
Podobnou situaci, s jakou si při nynější rebelii lékařů musí poradit česká vláda, řešil kdysi v USA prezident Ronald Reagan. V roce 1981 vyhlásila odborová organizace amerických leteckých dispečerů stávku, čímž byl porušen zákon zakazující státním zaměstnancům stávkovat. Reagan vyhlásil na základě „Taft Hartley Act“ nouzový stav a na tiskové konferenci vyzval stávkující, aby se do 48 hodin vrátili do práce, jinak že o ni přijdou. Protože 11 345 dispečerů odmítlo prezidentovu výzvu uposlechnout, dal je všechny Reagan dne 3. srpna 1981 z práce vyhodit a na jejich místa povolal letecké dispečery vojenské. Ti civilní už se na svá místa nikdy nevrátili, neboť vojáci vycvičili nové. Podobně si v roce 1984 poradila Margaret Thatcherová při stávkách horníků dusících britské hospodářství, kdy zkrotila odbory tak, že již nadále nebyly a nejsou schopny zneužívat svého postavení k politickému nátlaku na vládu.
Marcel Telinec, Praha Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz. Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy.
Názory na této straně nevyjadřují stanovisko redakce
