"Líbila se mi zeleň, i to, že vynikne průčelí kostela sv. Mikuláše. Z urbanistického a hmotového hlediska je ale jasné, že by měla být ta parcela zastavěná,“ dodává.
S jeho úhlem pohledu souhlasí i renomovaný historik architektury Zdeněk Lukeš. „Něco zde postavit je zcela legitimní, jelikož tu vždycky něco stálo,“ říká Lukeš.
Vedení města však dělá mrtvého brouka. Se zástavbou nepočítá. „Lidé si už na to místo zvykli tak, jak je a žádné snahy o pojednání toho prostoru jsem v posledních letech nezaznamenal,“ popsal situaci radní Pavel Klega, Problém je podle odborníků v možnosti využití.
Architekti i radnice vidí jako jedinou možnost funkci kulturní. „Dovedl bych si ale představit i nějaký moderní, například symbolický objekt, ale musel by být nadčasový. Rychle se měnící trendy v architektuře by mohly na takovém místě rychle zestárnout,“ uvažuje Lukeš.
Městu ale podle něj i dalších architektů zatím chybí odvaha. „Muselo by se jít cestou velké publicity, zapojit veřejnost, nechat tomu dostatek času. Soutěž by měla být mezinárodní, jelikož jde o velmi významné místo,“ uvažuje Zachař.
Soutěží se už přes sto let
„Až do začátku devatenáctého století stály v této části náměstí středověké domy,“ popsal Lukeš. Blok domů nahradilo neogotické křídlo radnice od architektů Nobileho a Sprengera.
„Tato budova si nikdy srdce Pražanů nezískala, zřejmě i proto, že byli projektanti Vídeňáci,“ míní Lukeš. Již na sklonku devatenáctého století proto začali pražští radní vypisovat soutěže na přestavbu tohoto křídla radnice. První soutěž byla vypsána v letech 1899 - 1900.
„Přinesla řadu divokých projektů v různých pseudoslozích,“ popsal Lukeš. V následujících pěti letech vypsala Praha ještě další soutěže, vždy ale skončily bez vítěze. Asi nejnadějnější byla velká soutěž vypsaná v letech 1908 - 1909.
„Bylo to jakési měření sil mezi generací starších konzervativců a mladých radikálů z okruhu Jana Kotěry. Mezi výrazné projekty patřily návrhy Pavla Janáka, který obehnal polovinu náměstí arkádami, ale také Josefa Gočára, který zboural celý radniční blok a navrhl budovu připomínající babylonskou věž.
Vybrán byl nakonec umírněný neorenesanční návrh Antonína Wiehla. Ani ten ale nebyl realizován. Další soutěž přišla ještě před válkou v roce 1938, kdy se mimo jiné řešila i možnost zastavět plochu po zbouraném Krennově domu. Koncem války vyhořelo neogotické křídlo radnice a budova byla stržena.
První poválečná soutěž v roce 1946 přinesla například návrh na odstranění již postaveného Husova pomníku či celkovou změnu dlažby na náměstí. O přestavbu náměstí pak usilovali i komunisté, nejprve na přelomu padesátých a šedesátých let a poté naposled v roce 1984.
Tehdy se také objevily i zajímavé projekty, ale rovněž nebyl žádný vybrán. I přes to, že město nyní soutěž nechystá, se případným návrhům architektů magistrát podle Klegy bránit nebude.
S jeho úhlem pohledu souhlasí i renomovaný historik architektury Zdeněk Lukeš. „Něco zde postavit je zcela legitimní, jelikož tu vždycky něco stálo,“ říká Lukeš.
Vedení města však dělá mrtvého brouka. Se zástavbou nepočítá. „Lidé si už na to místo zvykli tak, jak je a žádné snahy o pojednání toho prostoru jsem v posledních letech nezaznamenal,“ popsal situaci radní Pavel Klega, Problém je podle odborníků v možnosti využití.
Architekti i radnice vidí jako jedinou možnost funkci kulturní. „Dovedl bych si ale představit i nějaký moderní, například symbolický objekt, ale musel by být nadčasový. Rychle se měnící trendy v architektuře by mohly na takovém místě rychle zestárnout,“ uvažuje Lukeš.
Městu ale podle něj i dalších architektů zatím chybí odvaha. „Muselo by se jít cestou velké publicity, zapojit veřejnost, nechat tomu dostatek času. Soutěž by měla být mezinárodní, jelikož jde o velmi významné místo,“ uvažuje Zachař.
Soutěží se už přes sto let
„Až do začátku devatenáctého století stály v této části náměstí středověké domy,“ popsal Lukeš. Blok domů nahradilo neogotické křídlo radnice od architektů Nobileho a Sprengera.
„Tato budova si nikdy srdce Pražanů nezískala, zřejmě i proto, že byli projektanti Vídeňáci,“ míní Lukeš. Již na sklonku devatenáctého století proto začali pražští radní vypisovat soutěže na přestavbu tohoto křídla radnice. První soutěž byla vypsána v letech 1899 - 1900.
„Přinesla řadu divokých projektů v různých pseudoslozích,“ popsal Lukeš. V následujících pěti letech vypsala Praha ještě další soutěže, vždy ale skončily bez vítěze. Asi nejnadějnější byla velká soutěž vypsaná v letech 1908 - 1909.
„Bylo to jakési měření sil mezi generací starších konzervativců a mladých radikálů z okruhu Jana Kotěry. Mezi výrazné projekty patřily návrhy Pavla Janáka, který obehnal polovinu náměstí arkádami, ale také Josefa Gočára, který zboural celý radniční blok a navrhl budovu připomínající babylonskou věž.
Vybrán byl nakonec umírněný neorenesanční návrh Antonína Wiehla. Ani ten ale nebyl realizován. Další soutěž přišla ještě před válkou v roce 1938, kdy se mimo jiné řešila i možnost zastavět plochu po zbouraném Krennově domu. Koncem války vyhořelo neogotické křídlo radnice a budova byla stržena.
První poválečná soutěž v roce 1946 přinesla například návrh na odstranění již postaveného Husova pomníku či celkovou změnu dlažby na náměstí. O přestavbu náměstí pak usilovali i komunisté, nejprve na přelomu padesátých a šedesátých let a poté naposled v roce 1984.
Tehdy se také objevily i zajímavé projekty, ale rovněž nebyl žádný vybrán. I přes to, že město nyní soutěž nechystá, se případným návrhům architektů magistrát podle Klegy bránit nebude.
