Jiří Kotalík byl vyzván, aby se stal ředitelem NG po odchodu Jana Krofty v roce 1967. Kotalík byl tehdy již známý odborník, který si získával stále větší renomé doma i v zahraničí. Byl od 40. let spolu s Jindřichem Chalupeckým teoretikem Skupiny 42, měl respekt u svých studentů na AVU. Sledoval hlavně vývoj moderního a současného umění, ale měl přehled o všem. Byl průbojný, dokázal se obracet na správná místa, uměl leccos prosadit a vyjít se soudruhy. Musel ale dělat i kompromisy, ale věděl, jak daleko jít, co ještě může a co už nesmí obětovat. Hlavně dokázal vytvářet kvalitní koncepci, která nabízela přehledné stálé expozice starého i nového umění. Snažil se ukázat co nejvíc z rozsáhlých sbírek. Za něj se rekonstruoval Klášter sv. Anežky České, Klášter sv. Jiří a začala rekonstrukce Veletržního paláce pro Sbírku moderního umění. Nakonec byl Kotalík odvolán. V závěru své kariéry na konci komunistického režimu byl už starý a nedokázal tak prozíravě reagovat na předpokládané změny, vlastně byl už i neúnosný.
Po jeho odchodu se ukázalo, že nebude jednoduché najít důstojného nástupce. Po něm byl pověřen řízením galerie Ladislav Kelner, organizačně schopný, vtipný, ironický, dokázal se rychle rozhodovat. Byl systematický, inteligentní, vzdělaný a ovládal několik jazyků. Nikdy však nebyl ředitelem jmenován. Určitou dobu čekal, ale když se nedočkal, rozhodl se odstoupit. Po něm přišel Lubomír Slavíček, který již dávno prokázal odborné kvality. Byl odborník na staré umění, ale zajímal se i o současnou tvorbu. Jeho vliv však slábl, nakonec byl za podivných okolností odvolán.
Následovali další ředitelé, kteří nebyli s to vtisknout galerii výraznou koncepci, na postech se také rychle střídali. Přesto galerie standardně plnila své funkce: udržovala živý výstavní program a kontakty se zahraničím. Nejprve se funkce ujal Ladislav Daniel, vzdělaný odborník na staré umění. I ten byl po nevýrazném a krátkém ředitelském období odvolán. V dalším výběrovém řízení zvítězil Martin Zlatohlávek, který právě dokončil studia dějin umění. Za něj začaly reformy, které se však nikdy nedotáhly do konce, a záhy byl odvolán. Také on, stejně jako ostatní, brzy z galerie odešel. Vedením instituce byla pověřena rázná organizátorka Dagmar Šefčíková a pak ministerstvo opět vypsalo výběrové řízení. Šefčíková se do něj přihlásila a v prvním kole, kterého se zúčastnil i Milan Knížák, zvítězila. Pak však ministr zřejmě na základě politických ujednání po dalším kole jmenoval Knížáka, který však ani v prvním kole neuspěl, ani nesplňoval požadavky na standardní vysokoškolské vzdělání.
Obrázek
