Výrazně přibrat na váze se zatím nikomu příliš nevyplácí, ale na dietách nebo pohybu můžou teď kromě armády zdravotních poradců a výrobců tělocvičného náčiní vydělat nějaké peníze i tlouštíci. Alespoň v Británii. Tamní systém zdravotnictví experimentuje s novinkami, jež zvýhodňují obézní, ale i kuřáky, kteří se rozhodnou žít zdravěji.
Zdravotní poplatky? Ano, souhlasí Britové, ale ode dneška je třeba vyplácet je pacientům! Lokální iniciativy, které finančně motivují občany, aby si prodloužili život a pobyt mimo nemocnici, vyhodnocuje studie onlinové verze časopisu British Medical Journal: „Odměňovat lidi za změnu chování zabírá, alespoň krátkodobě,“ shrnují její autoři. Za shozená kila se vyplácejí například v hrabství Kent po roce stovky liber a finanční pobídky se týkají také pacientů východolondýnské psychiatrie, kteří disciplinovaně užívají předepsané léky.
„Jeden z hlavních problémů, se kterým se potýkají jednotlivci i státní zdravotnictví, spočívá v tom, že následky nezdravých aktivit pocítíme až v budoucnu, zatímco požitky s nimi spojené získáváme okamžitě,“ vysvětluje profesor Julian Le Grand z London School of Economics, který spolupracuje s vládním projektem Za zdravou Anglii. „Osmnáctiletý kuřák nepřemýšlí o tom, jak bude v šedesáti umírat na rakovinu. A proto by se naše zdravotní politika měla upravit tak, abychom cenu nezdravého chování stejně jako přínos toho zdravého přenesli z budoucnosti do přítomnosti.“
Pobídky se přitom nezaměřují jen na včerejší hříšníky. Za konzumaci zdravějších potravin ve školní jídelně získávají například žáci 44 základních a devíti středních škol v okrsku East Ayshire body, za které si pořídí školní pomůcky anebo bicykly. Získané bonusy mohou prostřednictvím charitativní organizace Save the Children poslat také dětem na druhý konec planety a tak svým zdravým jídelníčkem vydělali už angličtí školáci v East Ayrshire na třináct chlupatých yaků pro své vrstevníky v Tibetu.
Experimenty přesto zdravotnickou komunitu názorově rozdělují. Někteří pobídku obézním a kuřákům považují za odměňování nezodpovědných, jež zároveň narušuje vztah mezi lékařem a pacientem. Jiní ovšem projekt označují za zajímavý příklad zdanění naruby. Stát vyplácí peníze za zdravé chování namísto toho, aby lidi od toho nezdravého demotivoval tím, že vybírá vysokou daň za tabák nebo alkohol, jak je prozatím zvykem.
Může se takhle „obrácená“ iniciativa uchytit? Přímluvci projektu upozorňují, že představitelé cílové skupiny, na něž se tahle osvěta zaměřuje, si původně nepřáli mít nadváhu nebo vykouřit krabičku cigaret denně. Po vypěstování závislosti je však pro ně obtížné se zavedenou životosprávou něco zásadního udělat. A odměňovat změnu svazujícího návyku - ať už penězi nebo jinak - krátkodobě zabírá jednoduše proto, že výsledek „polepšení“ je viditelný okamžitě, zatímco snížené riziko infarktu oceníme třeba až po letech správné životosprávy. „Domníváme se, že až 45 procent našeho chování se řídí návyky,“ říká psycholožka zdraví profesorka Theresa Marteauová z londýnské King’s College, která studii prezentuje. „A finanční pobídky pomáhají špatný návyk narušit. Jakmile člověk chování změní, od pobídek se může upustit. Bez toho, že bychom ale rutinu změnili, zůstávají pacientovy šance na úspěch omezené.“
Za první týden bez cigarety obdrží tedy těhotná anglická kuřačka potravinové poukázky v hodnotě asi 600 Kč, po měsíci odříkaného nikotinu se její odměna zvýší na osm set. Finanční pobídky pro kuřáky nejsou přitom v boji proti nikotinu novinkou. Asi nejlukrativnější odměnu vyplácela svým zaměstnancům americká firma General Electric. Pokud se kuřák v jejích řadách šlukování vzdal, našel na výplatní pásce navíc až 750 USD, z nichž se víc než polovina vyplácela až po roční abstinenci.
Původ iniciativy má však podle deníku Independent kořeny v rozvojovém světě, kde se systém jednorázových odměn osvědčil zejména při preventivním očkování a domorodce přiměl k dosud zanedbávané lékařské prohlídce. V Tanzanii například obdrží obyvatelé mezi 15 a 30 roky věku až čtvrtinu svého ročního příjmu za to, když v rozmezí tří let prokážou negativní výsledek testu na pohlavně přenosné choroby. Místní projekt Světové banky přitom disponuje rozpočtem 1,8 milionu dolarů. Také v Mexiku se sociálně slabším rodinám vyplácejí prostředky za to, že jejich děti pravidelně navštěvují školu a účastní se očkování v rámci programu Progresa.
„Individuální finanční pobídky se zatím osvědčují v některých kontextech jako přijatelné a v rámci dalších souběžných iniciativ by mohly i nadále působit pozitivně,“ říká profesorka Marteauová. Jedna věc zůstává při starém - peníze se znovu ukazují být účinnější než informační kampaně.
***
VŠECHNO JE JINAK Za hubnutí se v Kentu vyplácejí stovky liber a odměňují se i pacienti londýnské psychiatrie, kteří užívají předepsané léky. Finanční pobídky se však týkají i dětských strávníků ve školní jídelně.
O autorovi| Jan Čáp, redaktor Orientace
