Už za první republiky se na bezpečnost dětských hraček kladl velký důraz
PRAHA Místo Barbie panenky s celuloidovou hlavou, místo Transformers stavebnice Merkur – asi takový byl rozdíl mezi dětským pokojíčkem před padesáti lety a dnes.
Tradiční tuzemští výrobci hraček jako TOFA Semily, JAS ze Stráže nad Nežárkou nebo HAMIRO Příbram nevyráběli luxusní hračky, přesto jejich výrobky pro děti měly vysokou kvalitu.
„Ještě do roku 1954 fungoval v Československu takzvaný poradní sbor, který zkoušel kvalitu hračky jak po stránce estetické, tak bezpečnostní,“ konstatovala Helena Koenigsmarková, ředitelka Uměleckoprůmyslového muzea v Praze.
Podle ní fungovala po celé období komunistického Československa velmi důkladná kontrola hraček, která zamezovala tomu, aby se na trh dostaly závadné hračky. „Roli hrála i tradice ještě z doby první republiky, kdy výrobci hraček nesměli používat žádné škodlivé materiály nebo barviva,“ dodala Koenigsmarková.
Navíc neexistovalo žádné tržní prostředí, které by dovolilo volný dovoz hraček ze zahraničí. Stát tak měl hračky pod kontrolou. „Tato situace v podstatě panovala až do roku 1997, kdy se odpovědnost za bezpečnost hraček přesunula ze státu na samotné výrobce a distributory,“ uvedla mluvčí České obchodní inspekce Miloslava Fléglová.
Po pádu komunismu a otevření hranic zaplavily tuzemský trh hračky z celého světa, které ne vždy splňovaly zákon o bezpečnosti výrobku. „Za poslední půlrok jsme zkontrolovali přes dvacet tisíc hraček, z tohoto množství jsme šest a půl tisíce hraček zakázali,“ informovala Fléglová.
A poslední případ Mattelu ukazuje na fakt, že značkový výrobek nemusí ještě znamenat kvalitní výrobek. I proto se v současnosti mnoho rodičů vrací k tradičním dřevěným kačenkám a autíčkům.
