Gejzírem neuvěřitelných nápadů překvapila izraelská choreografka Jasmin Vardimonová. Tato izraelská umělkyně ve své tvorbě nezapře zkušenosti z působení v Kibbutz Dance Company a dodává svým dílům strhující naléhavost. Na Tanci Praha představila projekt Yesterday, který je mozaikou tanečních scén, které v průběhu své kariéry vytvořila v rámci jiných titulů – v Yesterday namíchala staronový koktejl, po němž se točí hlava...
Probuzené instinkty V úvodu vidíme stát tanečnici na zdvižených nohách ležícího tanečníka – přímo akrobatický kousek, když několik minut v tomto postoji tanečnice hází rybářským prutem a „chytá“ ryby. Postupně se uvolňují bílé pruhy látky, které dojíždějí na horizont a vytvářejí plátno pro projekci.
V choreografii Jasmin Vardimonová nejde totiž jen o tanec – ten je důsledně modelován v kontextu s vymoženostmi digitálních médií. Těla tanečníků jsou chvílemi detailně snímána, proto můžeme sledovat na plátně tahy černé tužky, s níž si tanečnice v popředí scény obkresluje hranice svého těla.
Vardimonová vynalézavě a vtipně využívá projekce a animace k vytvoření dalších významů a vjemů – když si tanečnice začmárá na těle namalovaný dům, ten začne na plátně hořet; v některých momentech jsou rentgenově prosvěcována těla interpretů nebo tanečník drží v ruce světélkující srdce a předává jej partnerce. Máme tu provokativní laternu magiku jednadvacátého století.
Tanečníci se v ní pohybují jako pružné šelmy – vymršťují se nečekaně ze země do výskoku, jejich výpady jsou chvílemi agresivní a útočné. V duetech si jdou doslova po těle – ženy často přebírají mužskou roli a velmi nevybíravě zacházejí se svými protějšky – jsou nemilosrdné a tvrdé. Jsou to potom muži, kteří přinášejí zklidnění a plynulost a jistou něhu, když pomalu „přibruslí“ na jeviště.
Přichází tanečnice v květovaných šatech, na vysokých podpatcích. Muže zneklidňuje, provokuje a pomalu si jednoho ochočí. Pestrým kaleidoskopem výstupů, s hudebním výběrem od popových šlágrů až po klasiku, stále prochází téma manipulace. Až závěrečný výjev na hudbu Mozartova Requiem přináší katarzi a smíření.
Tělesný výraz tanečníků je autentický, tanec jako by uvolnil jejich skrytou animální sílu a probouzel instinkty – Vardimonová dokáže být nesmlouvavě drsná a poetická zároveň.
Záměrná deformace Ze zcela jiných principů pak vychází ve své choreografii Alain Platel, belgický choreograf a režisér. Jeho choreografické tvarování zaujalo taneční svět svou nekonformitou a opovážlivostí, s níž narušuje vnímání tance.
Ve svém novém projektu Out of Context – for Pina vrhá tanečníky do nebezpečných eskapád různých fyzických pokřivení a křečí – těla tanečníků jsou záměrně paralyzována a důsledně se vyhýbají jakémukoliv přirozenému pohybu zdravého jedince.
Všechno tu je skutečně „out of context“ – tanečníci přicházejí na scénu z hlediště, pomalu se svlékají do spodního prádla a zabalují se do oranžových dek. Jejich pohyby jsou trhavé, roztěkané a nekoordinované – škubají sebou a nervozita jejich těl je neovladatelná. Platel vystavěl svou choreografii na imitované tělesné a mentální nemohoucnosti, kterou tanečníci čile předvádějí. Je to jistě velmi náročné a svým způsobem obdivuhodné, jak věrohodně pojímají postižení těla a mysli, nicméně vystačit s obnažováním tohoto druhu téměř hodinu a půl bez čitelnějších souvislostí je již méně únosné.
A co pak dodat ve chvíli, když se tanečníci nemohoucně snaží povstat, dělají nejrůznější grimasy a diváci se tomu smějí. Stejně jako tanečníkovi, jenž si nacpe do úst téměř celý mikrofon a zoufale se potácí. To zmítání těl jako by nemělo konce… a ani smysl.
Yesterday
Choreografie, režie, koncept: Jasmin Vardimon Světelný design: Chachine Yavroyan Kostýmy: Linda Rowell Jasmin Vardimon Company, 23. 6. 2010, Hudební divadlo Karlín
Out of Context – for Pina
Koncept, režie: Alain Platel Kostýmy: Dorine Demuynk Světelný design: Carlo Bourguignon Les ballets C de la B, 29. 6. 2010, Hudební divadlo Karlín
O autorovi| LUCIE DERCSÉNYIOVÁ, Autorka je taneční kritička
