Jeho skutečné jméno zní Louis Szekely. Ano, tak to dopadne, když si irská katolička vezme za muže napůl Mexičana a napůl maďarského Žida. Chudák Louis vyrůstal v Bostonu, a protože jeho příjmení rodiče vyslovovali jako „séké“, zjednodušil si život a začal ho psát anglickou rapperskou zkratkou CK („síkej“).
A to ani netušil, že jednou bude opravdová hvězda. Dnes má za sebou léta psaní pro americké velikány talk show – Jaye Lena, Conana O’Briena či Davida Lettermana. A taky čtyři nominace na cenu Emmy.
Možná právě zvláštní mix jeho rodičů přivedl malého Louise k zesměšňování všech společenských tabu. Jeho úspěch totiž stojí právě na ostrých vtipech proti politické korektnosti. A jestliže se před ním „nejdál“ dostal britský komik (a Louisův kamarád) Ricky Gervais (seriály Kancl a Komparzisti), když si dělal legraci z handicapovaných, Pákistánců, černochů nebo katolické církve, Louis už je daleko za červenou hranicí.
Opakující se téma jeho vystoupení jsou totiž jeho vlastní děti. Louis ve svých skečích vlastně jen říká nahlas to, co se každému rodiči honí hlavou, když ho zlobí jeho ratolesti. Fakt, že takové myšlenky, opepřené jadrnými nadávkami, vyslovuje nahlas, je ale nakonec tak šokující, že diváci umírají smíchy. Louis CK své děti miluje. A nikdy to neopomene zdůraznit. I když je o pár minut později bombarduje adjektivy jako hloupé, retardované, debilní, podělané a podobně. Spíše se mu povedlo vyhmátnout vlnu humoru, která je na hranici skousnutelnosti. Louis CK prostě zachycuje každodenní věci kolem sebe vlastním manýrem cynismu, jehož základem je nenávist městského člověka ke všemu. Louis nenávidí neprovdané ženy a svobodné muže, bankovní poplatky, doktory, kteří odmítají léčit lidi přes čtyřicet, či jeleny, kteří šíří na jeho zahradě lymskou boreliózu.
Ani osobní zkušenosti s umírajícím sexuálním vztahem s vlastní ženou mu nejsou svaté. A že si nedokážete představit, jak se píše skeč, v němž se urážejí děti – a miliony lidí se tomu smějí? Tak tady je ukázka:
Moje dcera mi chtěla říct tajemství. Je jí pět. Jaké tajemství může mít v pěti?! Že bych je opravdu potřeboval slyšet. Jako že by mi řekla tajemství a já bych řekl: Do prdele, to myslíš vážně? Můj bože. Miláčku, nikomu to nepovím, ale to je pěkně v prdeli. Vážně. Potratila na Štědrý den? Pane bože. (mění starostlivou intonaci) Ne, přátelé, je jí pět! Na ničem z toho, co říká, nezáleží. Nikdy neřekla nic opravdu důležitého za celý svůj život. Mohl bych doslova prošvihnout každé slovo, co tohle podělaný dítě řeklo. A nic by se nezměnilo. Mám ji rád, ale nemusím poslouchat ani prd z toho, co říká. ?
