V souvislosti s tímto případem nyní vychází najevo, že obdobné zkušenosti s lékaři, kteří nechtějí dítě pustit z nemocnice dřív než za tři dny po porodu, má celá řada matek. „Odhaduji, že jich bude několik set ročně,“ řekla LN šéfka Hnutí za aktivní mateřství Petra Sovová. Eva Hanzelková je výjimečná tím, že její příběh dospěl až do verdiktu soudu. Většina matek tlaku lékařů podlehne a smíří se s pobytem v porodnici.
Matku nepustili ani v Olomouci
Jen namátkou. Letos v září chtěla z olomoucké fakultní nemocnice dva dny po porodu odejít Marie Daňhelová. Jak včera řekla LN, doma měla tříletého syna, o něhož se neměl kvůli manželově neodkladné práci kdo starat. Také její novorozeně bylo v pořádku. A přesto si ho nemohla odnést s sebou. Z domova ho došla do porodnice nakojit a vyčkala, až uplyne lékaři požadovaných sedmdesát dva hodin. Proč lékaři trvají na třech dnech? Může za to dosud platný metodický pokyn exministryně zdravotnictví Milady Emmerové. V něm stojí: Novorozence lze pustit do domácí péče nejdříve 72 hodin po porodu, teprve když je naočkovaný proti tuberkulóze a jsou mu odebrány krevní vzorky pro povinná vyšetření. „Tento dokument neodpovídá modernímu pojetí vztahu mezi lékařem a pacientem,“ říká ale právník Ondřej Dostál, který se věnuje zdravotnictví. Navíc zákon, jenž je pokynu ministra nadřazen, mluví jasně. Lékař může konat proti vůli matky jen v případě, že je ve hře záchrana zdraví nebo života dítěte. Toto nebezpečí přitom nesmí být hypotetické, ale aktuální. Dostál upozorňuje na to, že argumentace hořovické nemocnice, že dítě bylo ohroženo prostým faktem časného opuštění nemocnice a tím, že jeho dětská lékařka odjela na hory, neobstojí. Dítě Evy Hanzelkové bylo podle poporodního vyšetření lékařů v pořádku. Ministerstvo zdravotnictví se v tomto případě staví také na stranu matky: „Nadřadili lékařský pohled, touhu po absolutní dokonalosti procesu, nad svobodné rozhodnutí matky,“ říká mluvčí resortu Tomáš Cikrt na adresu hořovických lékařů.
Pokračování na straně 3
Obvyklá praxe: držet matky v porodnicích
Dokončení ze strany 1
Mluvčí Tomáš Cikrt zároveň upozorňuje, že zmíněný metodický pokyn není nic víc a nic míň než doporučení odborné společnosti. „Říká jen tolik, že taková praxe je nejlepší, protože stav po porodu je potenciálně rizikový,“ tvrdí Cikrt. „Matka, která chce odejít dřív, by neměla být kriminalizována, ale poučena o tom, že stav dítěte se může nenadále a rychle zhoršit.“
Matkou podepsané prohlášení, že ji lékaři o možných rizicích pro dítě poučili, je podle Cikrta pro jejich klid dostatečné: „To nemocnici ve sporných případech dostatečně chrání.“
Právníkům je to, na rozdíl od lékařů, jasné. Ondřej Dostál zastupoval v poslední době dvě matky, které chtěly odejít dřív z Ústavu pro péči o matku a dítě v pražském Podolí. „Lékaři jim pohrozili, že na ně zavolají policii a sociálku,“ říká Dostál. „Sešel jsem se s právní kanceláří, která nemocnici zastupuje, a jejím náměstkem. Dospěli jsme ke smírnému řešení.“ Lékařům ale právník rozumí: „Mají za to, že když omezí práva rodičů, houby se stane. Zato kdyby se něco stalo dítěti, bude zle.“
