„Kdybych chytal za Liberec já, tak taky vyhrajeme. Neměl bych třeba nulu jako Pinc, ale 4:3 bychom vyhráli. Pinc nic nevyřešil, šly na něj jednoduché střely,“ lamentoval dvaasedmdesátiletý trenér sparťanských brankářů a uznávaný odborník Josef Bruk.
Ten už včera připravoval Tomáše Dubu. Spartě tak svitla naděje, že se jí vrátí gólman, který jí loni pomohl k titulu. „Ráno jsem měl ještě lehce zvýšenou teplotu, nebylo to ono. Organismus je oslabený, nevím, jestli vydrží celý zápas. Zda budu chytat, se rozhodne až v pátek ráno po poradě s lékaři,“ krotil Duba po tréninku optimismus.
„Už v neděli na mě něco lezlo“ Jeho problémy propukly během neděle, den před prvním zápasem v Liberci. „Cítil jsem, že na mě něco leze. V pondělí ráno jsem se dohodl s lékaři, že by bylo lepší, kdybych do branky nechodil,“ líčil.
Šestadvacetiletý gólman se ani neodvažoval špatnou zprávu zavolat trenéru Františkovi Výbornému. „Nechal jsem to radši na doktorech. Nechtěl jsem být u toho, až to uslyší,“ vysvětloval.
Zápasy tak Duba sledoval jen u televize. „Při pohledu na spoluhráče v Liberci jsem si pokládal otázku, proč jsem tu virózu nechytl o tři týdny dříve,“ smutnil.
„Po prvním utkání jsem zavolal Martina Štefla a probírali jsme různé věci. Martin byl v prvním utkání asi nervózní z premiéry, v úterý už chytal jistěji, jenže jsme selhali v přesilovkách,“ povzdechl si Duba.
Martin Štefl byl ještě včera stále zachmuřený. „Je mi hrozně, cítím velké zklamání. V Liberci jsme měli něco uhrát. Ale je mi 21, hraji první play off v extralize. Doufám, že v pátek už budu v pohodě. Je totiž možné, že budu zase chytat.“
