V úterý 16. listopadu během moderování semináře k 150. výročí narození Karla Kramáře zažertoval Václav Klaus na účet UNESCO, které toho dne zapsalo na seznam nehmotného dědictví lidstva masopustní průvody a masky z Hlinecka a české sokolnictví. Podle prezidenta jde o další doklad toho, že je tato instituce OSN zcela zbytečná.
O dva dny později myšlenku rozvedl ve svém blogu na iDNES tajemník prezidenta Ladislav Jakl, když označil seznamy UNESCO za „umělé byrokratické vylomeniny“. „Tak masopustní průvody z Hlinecka a sokolnictví byly zapsány na seznam nehmotného dědictví UNESCO. Slovácký tanec verbuňk už tam je. To není apríl, to není sranda. Tím se vážně zabývají soudruzi a soudružky z jedné pařížské betonové budovy z padesátých let. A duch padesátých let tam asi přetrval,“ píše hradní hlásná trouba (maskulinum by tu asi bylo věcně případnější).
Obávám se, že duch padesátých let přetrval spíše na Pražském hradě. Náš stát již z UNESCO jednou vystoupil. Kdy to bylo? Inu, v lednu 1953.
Naše ústava dává prezidentovi mnohé pravomoci v oblasti zahraniční politiky. Myslí-li si Václav Klaus vážně, že UNESCO je zbytečná byrokratická instituce, měl by přejít od slov k činům. Vystoupení z UNESCO by mohlo ostatně konvenovat i současnému vedení ministerstva zahraničí: zrušením české stálé mise by se jistě ušetřila hromada peněz. A turisty k nám pak nebudou lákat památky a lidové zvyky na nějakém seznamu, ale zřejmě osobně Ladislav Jakl.
V listopadu zrušil Ústavní soud předchozí rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a otevřel tím Tomáši Pecinovi cestu k informaci o tom, který soudce Vrchního soudu v Olomouci byl 17. listopadu 1989 členem nebo kandidátem KSČ. Nález Ústavního soudu, který široce cituje z neprávnické literatury a v neobvyklé míře se řídí zdravým rozumem, může však narazit na banální technický problém: mají jednotlivé soudy nebo ministerstvo spravedlnosti přehled o členství dnešních soudců ve straně? Kartotéka tehdejších soudců či prokurátorů s údaji o politické angažovanosti by existovat mohla, ale co ti, kteří se stali soudci až po roce 1990? Žádná spolehlivá centrální evidence komunistů neexistuje. Naše polistopadová posedlost agenty StB pramení také z toho, že byli centrálně evidováni. Na rozdíl třeba od takových členů Lidových milicí, o nichž se dodnes téměř nic neví, protože po této „revoluční pěsti dělnické třídy“ nezbyly téměř žádné písemnosti.
Transparentnost soudů je však mnohem širší problém. V březnu řekl místopředseda soudcovské unie Tomáš Mottl: „To se vám tady klidně zavážu, že na poli soudcovské unie dobrovolně uveřejníme své životopisy.“ (LN 27. 3.) Dodnes se tak nestalo. Existuje pro závazek soudce Mottla nějaký přiléhavý a přitom nežalovatelný výraz?
O autorovi| PETR ZÍDEK, redaktor LN
