Jistotu růstu nemáme, přiznává Dominik Duka (66). Zato profil typického katolíka prý se vylepšuje. Je totiž mezi nimi čím dál víc vysokoškoláků.
Je pravda, že prezident Václav Klaus už před časem biskupům při neformálních setkáních naznačoval, že je k majetkoprávnímu vyrovnání vstřícnější?Naznačil ochotu k tomu, aby k dojednání došlo. Víte, já jsem u prvních takových jednání seděl už 16. prosince 1989, kdy se jednalo o navrácení některých budov řádům, abychom vůbec mohli existovat.
My jsme od počátku ukazovali ochotu ke kompromisu. Ani my nemáme zájem na státním bankrotu. A abych byl upřímný – pokud je ta částka rozložená do šedesáti let, tak je to částka do značné míry fiktivní.
Jste znám dobrými vztahy s Václavem Klausem. Čím je vám sympatický?U pana prezidenta vycházím z toho, že je to první občan tohoto státu, vím, že je zapotřebí autoritu také ctít. Navíc on má celou řadu názorů, s kterými se mohu ztotožnit. Líbí se mi jeho odvaha být konzervativním politikem.
Co je to za konzervativního politika, když má milenky?Toto jsou věci, které bych neřešil. Já když přistupuji k bohoslužbě, tak začínám větou: Vyznávám se všemohoucímu Bohu, že jsem zhřešil. Konzervativní politik neznamená, že je to politik ve všem dokonalý. A za druhé je třeba si uvědomit, že hodnoty, které představuje konzervativní politika, jsou nutné.
Jsou nutné k rozvoji našeho státu a našeho národa. I když – církev na rozdíl od některých konzervativních proudů nemůže nevidět člověka, který se třeba dostal na okraj i svou vinou. Ona se ho musí ujmout, nemůže ho nechat. Krásně to řekl Jan Pavel II.: hlavou jsem napravo, srdcem nalevo.
Nebudu to zapírat, určitě ano.
Je pravda, že jste za Václava Klause před druhou prezidentskou volbou lobboval?Já jsem nikdy nikomu neřekl, koho má volit. Byli politici, kteří se přišli ptát na můj názor, a těm jsem skutečně řekl, že dávám přednost prezidentu Klausovi, protože ho znám.
Protikandidát byl pro mě z politického hlediska neznámý člověk. Ale že bych někomu telefonoval a říkal: Vy musíte volit toho a toho, jak se někde objevilo, to opravdu ne. To bych si ani jako biskup nemohl dovolit.
Vy máte dobrý vztah s oběma prezidenty, což je v dnešní české společnosti rarita. Jak jste se ve vězení na Borech seznámil s Václavem Havlem?Předtím jsem ho znal jen ze zahraničního rozhlasu a ze samizdatu. Musím říct, že on vyhledal mě, když se dozvěděl, že tam jsem. (Duka byl vězněn v letech 1981 až 1982 – pozn. red.) Jeden spoluvězeň mi přinesl vzkaz: Běž k nástěnce, stojí tam člověk, je to Václav Havel a má pro tebe čaj.
Ve vězení byla k pití jenom voda a čaj. Tam jste kafe nedostali. Takže čaj byl luxus a společenská záležitost. On pracoval v prádelně, já v Tesle, ale jinak jsme byli sousedi, Havel byl ode mě ob jednu celu, a to jsme se setkávali téměř každý den.
Václav Havel se tehdy blížil katolickému pojetí Boha. Bylo to pod vaším vlivem?Hodně jsme o těch věcech mluvili, to je pravda. Když potom po návratu z vězení na dálku přebíral čestný doktorát v Toulouse a napsal pro tu příležitost jakýsi děkovný projev, zmínil v něm osobního Boha.
Já jsem se u něj dva dny nato stavoval a on mi povídá: Všiml jste si? A já: Ano, všiml. Ale větší vliv na něj myslím měli někteří jeho pražští přátelé, třeba Radim Palouš.
Věří v Boha i Václav Klaus?To jsou intimní věci, o kterých se s vámi nebude bavit každý. Přestože já jsem se s prezidentem Klausem bavil často. Víte, s Václavem Havlem jsem prožil nějaký čas na Borech a muklovský vztah je vztah opravdové důvěry. Ve vězení totiž někdy máte chuť probírat i ty nejdůležitější věci.
