* LN Co zavalení horníci v podzemí prožívají?
Na počátku, kdy se odehraje zával, jsou vystaveni šoku. Vidí, že nemohou uniknout a že není žádná šance na momentální osvobození. Dostanou se do stresu a tím se jim rozjede hormonální systém, který ovlivňuje jejich chování. Pak už závisí na psychice každého jedince -někdo podlehne panice, jiný se vzpamatuje. Lepší samozřejmě je, když je jich tam víc.
* LN Horníci v Chile budou na záchranu čekat měsíce. Pomocí čeho si mohou zachovat psychickou rovnováhu?
Během našich experimentů jsme přišli na několik takových zásad. Důležitá je podpora zvnějšku, která v tomto případě je. To znamená komunikace s psychology a s příbuznými, kteří jim musí neustále dodávat odvahu. Potom ti lidé nesmí propadnout nudě, proto by měli být neustále v režimu práce nebo aktivity. Zabavit by se je měli snažit i psychologové. A musí mít podporu zvnitřku skupiny. Za takových podmínek je obrovská šance, že přežijí, než se k nim prokopají.
* LN Co udělá s kolektivem pobyt v uzavřeném prostoru?
V každé náhodně vybrané skupině se najde jeden vtipálek, pesimista a pak ze situace vyplyne přirozený vůdce, který je nesmírně důležitý. Pak je tam člověk, který se stane zpovědníkem, a to je jedna část té psychické podpory. Důležité je stále se snažit stmelovat kolektiv.
* LN Jaká rizika kromě psychické zátěže zavaleným horníkům hrozí?
Pokud ti lidé mají být z čeho živi, to znamená mohou dostávat potravu, pití, jsou stále vystaveni zdravotním rizikům. Voda, kterou mají k dispozici, může být kontaminovaná bakteriálně nebo mechanickými nečistotami a na to může organismus reagovat negativně. Situace ale není nikdy beznadějná, a zvláště v případě, když je k nim jakýkoli přístup, byť jen hlasový.
* LN Trpí lidé po takových zkušenostech následným traumatem?
Lidé vystavení dlouhodobému stresu obvykle trpí takzvaným posttraumatickým stresovým syndromem, který u nich většinou funguje až do konce života. Může to mít pak vliv na jejich osobní i pracovní život.
* LN Horníci jsou asi na takové události lepe připraveni než ostatní lidé?
To, že jsou na to stoprocentně připraveni, vyplývá už z toho, že tam pracují. Jsou lépe adaptováni na takové prostředí. Ale stejně, když jsou vystaveni velkému stresu, chovají se úplně jinak než za normální situace. Nedivil bych se, kdyby se třeba někdo z nich pokusil o sebevraždu. Reakce těch lidí je ale až na výjimky daleko lepší a mají větší šanci na přežití.
