Při prosazování svého kandidáta je ODS nešikovná
Když má Spojené království Velké Británie a Severního Irska nějakou výbušnou politickou kauzu, při jejímž vyšetřování hrozí politická manipulace, dostane případ vyšetřovací soudce, jehož kredit se nikdo neodváží zpochybnit. Jako když lord Hutton zkoumal kroky premiéra a jeho poradců v kauze související se vstupem země do irácké války.
Když máme v Česku méně závažnou, ale podobně horkou kauzu, musíme si ke zkoumání účtů Jiřího Čunka pozvat soukromá očka z agentury Kroll – a moc nám nevadí, že jejich závěry až příliš často vyhoví zadavateli. Co tím chceme říci: silných osobností, pro něž je jejich čest důležitější než příslib dalšího pašalíku, už mnoho volných nemáme. Tři ze čtyř kandidátů na úřad veřejného ochránce práv za sebou neměli stranickou mašinu, stejní tři za sebou měli mnohaletou veřejnou kariéru v oboru. Ale proč ODS krvácela za svou Evu Dundáčkovou?
Instalací takové Ivy Brožové by se vyřešil letitý konflikt mezi ministerstvem spravedlnosti, prezidentským úřadem a Nejvyšším soudem. Dovolujeme si tvrdit, že to je znatelně vyšší priorita než jakýkoli rozdíl mezi kvalitami doktorky Brožové a jejích konkurentek.
Návrhem Evy Dundáčkové chtěla ODS zřejmě ukázat frustrovaným straníkům, že boj o státní správu myslí vážně. Jenže provedení bylo, řekněme, nešťastné. Jakkoli není důvodu pochybovat, že by ve funkci obstála, mediálně horší jméno v té čtveřici nebylo. Jestli chce ODS prosadit osobu sobě blízkou, musí to udělat jako kdysi Miloš Zeman s Otakarem Motejlem. Kandidaturu uznávaného muže vymyslel někdo jiný, Zeman jej chytře ukradl pro ČSSD.
Čtěte „Kdo místo...“ na straně 3
