Pondělní rozsudek není pravomocný, lze proti němu podat odvolání k Městskému soudu v Praze.
Vladimír Jaroch, Miloš Jindra, Vladimír Mareček, Rudolf Peltan a Antonín Suchý se podle obžaloby mezi lety 1981 a 1988 ze svých funkcí podíleli na Freundově perzekuci, při které musel snášet nucené pohovory s StB, opakované zadržení či pravidelné odebírání řidičského průkazu. Další pracovníci StB muže například odposlouchávali nebo mu kontrolovali korespondenci.
Důvodem zájmu StB o Freunda byl podle soudkyně Anežky Pudilové jeho podpis Charty 77 a činnost ve VONS, měl ale i další příčiny. „Dále je ve spise opakovaně zmiňováno jméno bývalé manželky a přední představitelky Charty 77, paní Ziny Freundové, jsou tam zmiňovány kontakty na další signatáře a členy výboru,“ popsala soudkyně důvody, proč StB muže perzekvovala. Důvodem podle ní byly i kontakty na zahraničí či Freundův rodinný původ.
Jindrovi, Peltanovi a Suchému soud v pondělí uložil dvouletou podmínku se zkušební dobou na tři roky. U Jarocha potrestal muže o rok přísnější podmínkou, spojil ho s jiným odsouzením z roku 2024.
U Marečka soud od potrestání upustil, muž byl totiž v minulosti odsouzen za různé trestné činy k několikaletému trestu vězení a další navýšení by nebylo účelné.
„Vy to už nemůžete pochopit“
K soudu v pondělí přišel pouze Suchý, vinu odmítl. Ve své výpovědi řekl, že jako člen kontrarozvědky monitoroval činnost nepřátelských živlů, obdobně, jako to podle něj v dnešní době činí například Bezpečnostní informační služba (BIS).
Řídil se podle svých slov tehdy platnými zákony, které schválila vláda a které odpovídaly tehdejší ústavě. Připustil, že StB Freunda monitorovala, údajně kvůli tomu, že se podílel na letákových akcích. Odmítl, že by se proti někomu dopustil násilí, z čehož ho však obžaloba neviní.
Suchý se také ohradil proti stíhání. Je podle něj otřesné stíhat seniory za něco, co dělali před desítkami let. „Chcete, abych se vyjadřoval k něčemu, co vy už nemůžete pochopit,“ řekl Suchý soudu.
Nebyl hrozbou, jen nesouhlasil s režimem
Státní zástupkyně srovnání s BIS v závěrečné řeči odmítla. Poukázala na to, že Freunda StB nesledovala proto, že by byl hrozbou, ale pouze kvůli tomu, že nesouhlasil s tehdejším režimem.
Upozornila, že každý z obžalovaných na spisu na poškozeného pracoval v jinou dobu, všichni ale podle ní činili dostatečné množství úkonů v dostatečné intenzitě, aby byly způsobilé Freundovi újmu způsobit.
Obhájci obžalovaných v závěrečných řečech uvedli, že muži postupovali podle tehdy platných zákonů. Obžaloba podle nich dovozuje trestní odpovědnost mužů pouze z jejich zařazení u StB, jiné důkazy podle obhájců nemá.
Podotkli, že od činů uplynula dlouhá doba a také že obžalovaní byli za obdobnou činnost odsouzeni už v minulosti a trest vykonali. Soud by podle nich měl vzít v potaz i vysoký věk všech obžalovaných. Někteří z obhájců také zpochybnili pravost podpisů obžalovaných na listinách.
To, že muži pouze plnili rozkazy, ale podle soudkyně jejich trestní odpovědnost nevylučuje. „Pokud bychom vycházeli z generální omluvy, že zkrátka obžalovaní působili v rámci určitého státoprávního uspořádání, mohli bychom dojít až k absurdnímu závěru, že na tomto podkladě je omluvitelné jakékoli jednání,“ konstatovala.
„Ale tady se bavíme o konkrétní motivaci a o konkrétních represivních krocích, kvůli kterým byl vyhlášen tento odsuzující rozsudek. Ve svém souhrnu se jednalo o členy aparátu, který se svou činností podílel na významné perzekuci dané osoby z důvodu jejího politického přesvědčení,“ doplnila Pudilová.
