Na doplnění endorfinů se prý potřebuje minimálně dvakrát týdně pořádně uřítit. Dřív hodně běhával. „Jenže jsem zjistil, že mi nevyhovuje být sám. Tak dělám sporty, u kterých můžu mít parťáka. Třeba tenis hraji se svým tátou.“
Squash, windsurfing, lyže, snowboard, jednokolka, motorka. To všechno vyzkoušel. Nedávno propadl celkem neznámému, poměrně nebezpečnému sportu - motoskijöringu, tedy jízdě na lyžích v závěsu za motorkou. Zlákal ho Petr Kovář, bývalý reprezentant v krosu. „Když jsem to zkusil poprvé, strašně jsem se bál,“ připouští Ledecký. V poslední době se ale dostal do výborné formy.
S vodičem Janem Froňkem se v Orion Cupu 2006, závěrečném závodě mistrovství České republiky v motoskijöringu, umístili na šestém místě.
Pohyb má rád ve všech formách, užívá si i obyčejnou chůzi. Ze svého bytu na pražském Starém Městě chodí do Divadla Kalich zásadně pěšky. „Praha je na tohle strašně příjemná. Do práce to mám přes Staroměstské náměstí pár minut, zatímco když jsme byli v Soulu, jezdili jsme do divadla půldruhé hodiny,“ vzpomíná na každodenní jízdu dvacetimilionovou metropolí.
Rajcovní Landa Za kulturou vyráží rád, i když ne tak často, jak by si přál. „V poslední době jsem zažil několik zklamání, ale líbil se mi film Dobrý ročník, luxusní záležitost s Russelem Crowem a Ridleym Scottem. Vřele doporučuji.“ Muzikálovou scénu ale moc nesleduje. Jediné, co přijal bez výhrad, byl Jesus Christ Superstar. „Jinak mám slabost pro věci Daniela Landy. Líbí se mi ten jeho charakteristický temný hudební tón, který mi připadá velmi rajcovní. Navíc obdivuji jeho práci s češtinou,“ vysvětluje.
Muzikant, který má na kontě hity Na ptáky jsme krátký nebo Proklínám, poslouchá nejraději starý dobrý rock. „Jsem odkojen Woodstockem - Jimmy Hendrix, The Doors, Bob Dylan. S Ivanem Hlasem říkáváme, že bychom měli polovinu tantiém posílat Dylanovi, protože jsme se od něj všichni vyučili,“ uzavírá se smíchem.
