Jestli by mě někdo opravdu hodně zajímal, tak jsou to dospělé a dospívající děti Parcifala Imanuela Dvorského a jeho ženy Lucie. V životě nechodily do školy, kvůli častému stěhování a jazykovým bariérám neměly nejspíš ani možnost vplynout mezi vrstevníky v místě bydliště. Představují vzácnou příležitost ověřit si spoustu věcí. Například jestli škola potenciál žáků rozvíjí, nebo naopak dusí. Překvapení není vyloučené. Třeba z nich vyrostly opravdu osobnosti, jak tvrdí na svých internetových stránkách jejich tatík, který se prohlašuje za nového Mesiáše. Kdysi jsem ho znala ještě jako Honzu Dvorského, co se pokoušel psát povídky a dával mi je číst, abych mu jako starší a zkušenější řekla, jestli má talent. Ani se přitom nezmínil, že by se chystal na kariéru vyslance Božího. Asi se rozhodl dost narychlo. A možná dokonce ukvapeně, protože vypadá (aspoň z toho, co píše) permanentně naštvaný. To se na těch dětech ovšem taky musí nějak podepsat.
Prý se už ví, v čem je hlavní rozdíl mezi ženským a mužským mozkem. Ženy jsou podle odborníků zaměřené na vztahy a fungování lidí, muži na fungování věcí. To ovšem vysvětluje, proč jde klukům ve škole většinou líp například fyzika. Možná by se dívkám měla vysvětlovat jako seriál lidských příběhů: Ohmův, Voltův, Edisonův. Ostatně některé jsou velice zajímavé, a dokonce dojemné. Ministr školství Ondřej Liška nebyl spokojen s nábytkem ve své ministerské kanceláři. Prý na něj padala kvůli pseudohistorickým židlím, stolům a skříním rakousko-uherská nálada, tak požádal o nové. Bílé plastové. Asi se tak jistil, aby ho premiér při rekonstrukci vlády nevyměnil za někoho jiného. Investice do nového nábytku by mohly totiž přijít vniveč. Je totiž docela možné, že by další ministr odmítl sedět v plastovém nábytku a chtěl by zase něco jiného. To už by bylo na státní kasu uprostřed ekonomické krize vážně moc. Ono stačí, že se bude nábytek s největší pravděpodobností vyměňovat zase po volbách. Ad žebříčky: Pražská vysoká škola chemicko-technologická, která kralovala na vrcholu tak zvaného Bergerova žebříčku kvality českých vysokých škol z hlediska vědecké publikační činnosti, se v žebříčku společnosti SC&C (minulý týden přinesly LN) ocitla až za Univerzitou Pardubice, VUT Brno a Univerzitou T. Bati Zlín. Podle jejího prorektora Jana Staňka přišli učitelé VŠCHT o osmdesát procent citací v prestižních časopisech prostě tím, že většinou uvádějí na vědecké práce vedle svých jmen jen anglický překlad názvu školy, nikoliv už fakult. Ty jsou na VŠCHT totiž velmi úzce propojené. Žebříček SC&C přitom hledal v databázích podle fakult.
To je slabá stránka elektronického věku. Počítač pracuje jen s tím, co mu zadáte. Doslova a bez širšího uvážení.
O autorovi| Radka Kvačková, radka.kvackova@lidovky.cz
