Mám pro Mikuláše Dzurindu slabost. Ostatně čtyři roky, které jsem zažil na Slovensku, jsem prožil v době jeho panování. V době, kdy se Slovensko stávalo – Dzurindovými slovy – „z černé díry Evropy“ zajímavou zemí, která začala zajímat i Čechy, kteří se do té doby o Slovensko nezajímali. Byl premiérem, jenž dal Slovensku skutečné reformy a z normální středoevropské země jej za svého druhého premiérování posunul ještě o patro výš. Na pozici středoevropského premianta.
Současně jsem ale nedokázal přehlédnout ani všechny korupční a klientelistické skandály, které se kolem Slovenské demokratické a křesťanské unie (SDKÚ) za léta nakupily. Kauza „vláčky“, na jaře před volbami oprášený případ s londýnskými garážovými firmami a švýcarskými konty strany... Kvůli tomuto předvolebnímu skandálu se Dzurinda stáhl na jaře z kandidátky, a není proto ani poslancem.
Zato je ministrem zahraničí a po tomto víkendu i na další čtyři roky sjezdem potvrzeným předsedou nejsilnější vládnoucí strany. Je symbolické, že jako dárek ke znovuzvolení poslal šéf opozice Robert Fico do médií záznam odposlechů, které ukazují Dzurindovo napojení na korupční bratislavskou kauzu z konce devadesátých let – za skoro dvě miliardy korun.
Slovenští komentátoři už před sjezdem (a mnohokrát předtím) psali, že Dzurinda by kvůli těmto podezřením měl odejít, minimálně z čela strany. Když pomineme všechny ostatní důvody, které mohou vést dvojnásobného premiéra v setrvávání na postu šéfa diplomacie a strany, je tu jeden podstatný. A to, že nemá nástupce. Ministr financí Ivan Mikloš je na tom s čistým štítem podobně jako Dzurinda. Navíc, když se volil lídr strany pro volby, prohrál s Ivetou Radičovou.
A Radičová sama, i kdyby chtěla, zřejmě na to, být šéfkou nejsilnější vládní strany, nemá. Ani stranické zázemí, ani chuť. Dzurinda totiž nemusel být v sobotu jediným kandidátem na předsedu, Radičovou navrhla jedna z účastnic sjezdu. Jenže Radičová odmítla kandidaturu s tím, že práce premiérky ji zaměstnává „27 hodin denně“. Buď to byl omyl, nebo přiznání, že práci šéfky vlády nestíhá.
Všem jejím příznivcům dal sjezd ještě jednu špatnou zprávu. Ve volbách místopředsedů prohrála i s Miklošem. Takže Slovensko má další unikát. Premiérku, která je ve své vlastní straně až třetí. A jasnou zprávu v tom, že Dzurinda bude v čele SDKÚ ještě dlouhá léta. Nejméně tak dlouho jako Vladimír Mečiar v čele Hnutí za demokratické Slovensko a Robert Fico šéfem Směru. Tedy až do konce.
O autorovi| LUBOŠ PALATA, Redaktor LN
